Otto Serényi

Otto Serényi
Otto Serényi (1897)
Otto Serényi (1897)
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1885 – 1918
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1888 – 1907
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1912 – 1918
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1906 – 1918
Panovník František Josef I.
Předchůdce Felix Vetter z Lilie
Nástupce úřad zanikl
Stranická příslušnost
Členství Konz. velkostatek
Český klub
Hohenwartův klub
Klub českých velkostatkářů
Narození 21. září 1855
Luhačovice, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. prosince 1927 (ve věku 72 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť I. (1887) Josefína Berchtoldová z Uherčic (1862–1888)
II. (1892) Leopoldina Harrachová (1872–1917)
Rodiče Gabriel Serényi (1817–1868) a Henrietta Hentschelová z Guertschdorgu (1822–1893)
Děti Alois Serényi
Příbuzní Alois Serényi (strýc)
Alma mater Vídeňská univerzita
Karlo-Ferdinand. univ.
Zeměd. akademie Prószków
Profese advokát a politik
Commons Otto Serényi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Johann Philipp hrabě Serényi von Kis-Serényi (21. září 1855 Luhačovice[1] – 17. prosince 1927 Brno[2]) byl rakousko-uherský, respektive moravský šlechtic, velkostatkář a politik, poslední moravský zemský hejtman.

Biografie

Narodil se v luhačovické větvi rodiny Serényiů, usedlé na Moravě od konce 16. století. Byl synem zemského poslance Gabriela Serényiho a synovcem Aloise Serenyiho, člena zemského sněmu i Panské sněmovny.[3]

Po absolvování gymnázia studoval práva na Vídeňské univerzitě a na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a následně absolvoval zemědělské obory na Zemědělské akademii v Prószkówě v tehdejším pruském Slezsku. V roce 1879 převzal správu rodinného velkostatku Luhačovice a později v roce 1893 po smrti svého strýce i velkostatek Lomnice. Vlastní lázně Luhačovice přenechal roku 1902 skupině etnicky českých podnikatelů-lékařů.[3]

Trvale byl aktivní v politickém životě. Od roku 1885 (uváděno i od roku 1884[4]) byl poslancem Moravského zemského sněmu, kde působil dlouhodobě jako předák Strany konzervativního velkostatku.[3] Od roku 1888 působil rovněž na Říšské radě (celostátní parlament). Do vídeňského parlamentu nastoupil 24. října 1888. Reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách.[5] Stal se členem Českého klubu, střechové české parlamentní frakce, která sdružovala stoupence českého státoprávního programu z řad staročeských i mladočeských liberálů i šlechticů.[3]

Mandát obhájil za velkostatkářskou kurii ve volbách do Říšské rady roku 1891.[5] Po těchto volbách již ale původní Český klub neexistoval, respektive byl nahrazen dominantním mladočeským zastoupením. Serényi se proto jako konzervativní šlechtic připojil k parlamentní frakci Hohenwartův klub, kterou vedl bývalý předlitavský předseda vlády Karl Sigmund von Hohenwart a která sdružovala především německorakouské konzervativce. Když roku 1894 zemřel Egbert Belcredi, nahradil ho Otto Serényi na pozici předsedy Strany konzervativního velkostatku na Moravě (konzervativně-feudální strana).[3][6] Poté, co Serényi poslanecký mandát získal i ve volbách do Říšské rady roku 1897, se stal členem Klubu českých velkostatkářů. Zvolen byl do vídeňského parlamentu i ve volbách do Říšské rady roku 1901. V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[5]

Politicky zůstával vždy konzervativcem, zastáncem zemského vlastenectví[7] se sympatiemi pro český státoprávní program. Etnicky nebyl vyhraněn, ovládal stejně dobře češtinu i němčinu. V období let 1906–1918 zastával úřad moravského zemského hejtmana a byl tak poslední osobou v této funkci. V letech 1912–1918 byl také členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[3]

Byl aktivní v četných veřejných spolcích. Zastával post předsedy Moravsko-slezského lesnického spolku a sdružení lesnických škol. Zastával funkci předsedy pobočky ženského spolku Červený kříž v Brně[8] i spolku pro boj tuberkulózou.[3]

Zemřel 17. prosince 1927 v brněnské zemské nemocnici ve věku 72 let. Pohřben byl 20. prosince toho roku na hřbitově v Lomnici.[9]

Dne 22. října 1887 se ve Vídni oženil s Josefínou (1862–1888), jedinou dcerou hraběte Zikmunda Berchtolda z Uherčic.[10] Mladá hraběnka však zemřela jen necelý rok po svatbě v září 1888. Druhé manželství uzavřel rovněž ve Vídni listopadu 1892 s Leopoldinou Harrachovou (1872–1917). Z manželství se narodily čtyři děti.

  • 1. Alois (13. 9. 1893 Luhačovice – 26. 4. 1957 Vídeň), přezdívaný Luis, I. manž. 1921 (rozv. 1939) hraběnka Markéta Pálffyová (6. 9. 1902 Březnice – 4. 9. 1979 Salcburk), II. manž. 1939 baronka Zuzana Offermannová (19. 9. 1919 Vídeň – 23. 11. 2003 tamtéž)[11][12]
  • 2. Marianna (7. 11. 1894 Lomnice – 1. 12. 1976 Linec), manž. 1918 hrabě Maximilian von und zu Sprinzenstein und Neuhaus (17. 2. 1881 Linec – 6. 9. 1970 Sprinzenstein)[13][14]
  • 3. Jindřiška (12. 6. 1896 Lomnice – 9. 10. 1973 Rohrbach), svobodná a bezdětná[13]
  • 4. Rudolf (18. 10. 1902 Lomnice – 28. 4. 1954 Wessobrunn), manž. 1925 Alžběta Ringhofferová (1. 6. 1901 Smíchov – 24. 3. 1968 Vídeň)[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Serényi von Kis-Serény, Otto Johann Gf. (1855-1927), Politiker und Großgrundbesitzer, s. 187. (německy) 
  4. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 684. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  5. ↑ a b c Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. ↑ Česká společnost 1848-1918. 478
  7. ↑ OBRAZEM: Lomničtí představují posledního moravského zemského hejtmana [online]. idnes.cz [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výzva Červeného kříže k finanční válečné sbírce z roku 1916
  9. ↑ Na hřbitově v Lomnici u Tišnova leží poslední moravský zemský hejtman [online]. [cit. 2022-08-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Berchtold 2. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ Restituční causa Thienen-Adlerflycht a Serenyi VII. | Blogy Vaše Věc. vasevec.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ Maximilian, Graf und Herr von und zu Sprinzenstein und Neuhaus : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Family tree of Rudolf Serényi de Kisserény. Geneanet [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • KOŠŤÁL, Pavel. Hrabě Otto Serényi – poslední zemský hejtman Markrabství moravského. Sborník Muzea Blansko. 2002, s. 27–34. ISSN 80-903081-2-0. 

Externí odkazy

Zdroj