Oskar Lenz

Oskar Lenz
Narození 13. dubna 1848
Lipsko
Úmrtí 1. března 1925 (ve věku 76 let) nebo 2. března 1925 (ve věku 76 let)
Sooß
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Alma mater Lipská univerzita
Povolání objevitel, vysokoškolský učitel, geolog, geograf, mineralog, etnolog a afrikanista
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Ocenění medaile Carla Rittera (1881)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Lenz (13. dubna 1848 – 1. března 1925) byl německo-rakouský geolog, mineralog a cestovatel. Jako pedagog působil i v Praze.

Geologii a mineralogii vystudoval roku 1870 na Univerzitě v Lipsku, ve svém rodném městě. Jeho doktorká práce byla věnována českým zemím, jejich geologii (Ueber das Auftreten Jurassischer Gebilde in Böhmen). Pak učil na gymnáziu v Döblingu. V roce 1872 odešel do Vídně, kde nastoupil do Geologického ústavu (Geologische Bundesanstalt), kde bylo jeho úkolem zejména zpracování vzorků, jež z grónské expedice přivezli Koldewey a Payer. Ve stejném roce získal rakouské občanství.

Roku 1874 navštívil prvně Afriku, když se připojil k německé Poggeho výpravě do Angoly. Od ní se však brzy odpojil a samostatně zkoumal povodí řeky Ogooué, jejíž prameny se mu ovšem nepodařilo objevit. Do Evropy se vrátil roku 1876. Poznatky z cesty shrnul do knihy Skizzen aus Westafrika (1878).

V letech 1879-1880 vedl expedici do Afriky, která mířila z Maroka do Senegalu. Během expedice spatřil teprve jako čtvrtý Evropan město Timbuktu ležící uprostřed Sahary. Pak pokračoval na území dnešního Mali a vstoupil i do míst, kam noha Evropana dosud nevkročila. Celou jeho výpravu ovšem zdecimovaly choroby a útoky domorodců. Přežil jen on sám. Na východě Senegalu ho objevil a zachránil oddíl francouzských vojáků. Po návratu vydal spis Timbuktu. Reisen durch Marokko, die Sahara und der Sudan (1884) a na univerzitě v Černovcích (dnes území Ukrajiny, tehdy Rakousko-Uherska) byl jmenován profesorem.

V letech 1885-1887 vedl a organizoval další, již státní rakouskou expedici, která mířila z centrální Afriky, z Konga, k pobřeží Indického oceánu.[1] Po návratu, v roce 1887, se stal profesorem německé části Karlovy univerzity v Praze. V letech 1902-1903 byl rektorem této univerzity. V Praze též napsal a vydal shrnutí svých poznatků z druhé africké expedice (Ophir und die ruinen von Zimbabye in Südostafrika). Roku 1909 na vlastní žádost z univerzity odešel. Závěr života strávil v rakouské obci Sooß, kde roku 1894 zdědil majetky.

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.hedvabnastezka.cz [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-10. 

Externí odkazy

Zdroj