Oskar Klein

Oskar Klein
Rodné jméno Oskar Benjamin Klein
Narození 15. září 1894
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí 5. února 1977 (ve věku 82 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Místo pohřbení Mosaic Cemetery, Northern Cemetery (59°21′30″ s. š., 18°1′32″ v. d.)
Bydliště Švédsko
Alma mater Stockholmská univerzita
Kodaňská univerzita
Povolání fyzik, vysokoškolský učitel a teoretický fyzik
Zaměstnavatelé Michiganská univerzita (1923–1926)
Lundská univerzita (1926–1931)
Stockholmská univerzita (1930–1962)
Univerzita v Leidenu (1964)
Ocenění Björkén Prize (1937)
medaile Maxe Plancka (1959)
Děti Birgit Arrhenius
Ernst Klein
Rodiče Gottlieb Klein
Příbuzní Ernst Klein (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Benjamin Klein (15. září 1894 Stockholm – 5. února 1977 Stockholm) byl švédský teoretický fyzik.[1]

Narodil se v Dandyredu na předměstí Stockholmu vrchnímu rabínovi Stockholmu a jeho manželce. Již v mladém věku se stal studentem Stanteho Arrhenia na Nobelově institutu. Měl odcestovat za Jeanem Baptiste Perrinem do Francie, když vypukla první světová válka a on byl povolán do armády.

Od roku 1917 pracoval několik let s Nielsem Bohrem na Kodaňské univerzitě. Doktorát získal v roce 1921 na Stockholmské univerzitě. Roku 1923 získal profesuru na Michiganské univerzitě. Do Kodaně se vrátil roku 1925, potom strávil nějaký čas u Paula Ehrenfesta v Leidenu. V roce 1926 přijal pozici docenta na Lundské univerzitě a v roce 1930 přijal místo na Stockholmské univerzitě, kde působil jako profesor fyziky. Ve Stockholmu setrval až do odchodu do penze v roce 1962.

Klein je spoluautorem myšlenky, která je součástí Kaluzovy-Kleinovy teorie, že další dimenze mohou být fyzikálně reálné, ale stočené do velmi malých rozměrů. Tento nápad byl zásadní pro teorii strun a pro M teorii.

V roce 1938 navrhl model výměny bosonů jako zprostředkování výměny nábojů ve slabé interakci, několik let poté co podobný koncept předložil Hideki Jukawa. Kleinův model byl založen na lokálně izotropních kalibračních symetriích. Později se velmi úspěšnou stala kalibrační Yangova–Millsova teorie.

V roce 1959 získal medaili Maxe Plancka.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oskar Klein na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Deser, Stanley. Oskar Klein. Physics Today. June 1977, s. 67–68. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-28. DOI 10.1063/1.3037609. Bibcode 1977PhT....30f..67D. (anglicky)  Archivovaná kopie. www.physicstoday.org [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-28. 

Externí odkazy

Zdroj