Opytnyj
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | torpédoborec |
| Zahájení stavby | květen 1935 |
| Spuštěna na vodu | 8. prosince 1936 |
| Uvedena do služby | září 1941 |
| Osud | vyřazen 1950 |
| Předchůdce | třída Kijev |
| Následovník | Projekt 30 / třída Ogněvoj |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 1670 t (standardní) 1870 t (plný)[1] |
| Délka | 118 m |
| Šířka | 11,6 m |
| Ponor | 4,2 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 70 000 shp |
| Rychlost | 42 uzlů |
| Posádka | 197 |
| Výzbroj | 3× 130mm/50 kanón B-13 (3×1) 4× 45mm/43 kanón 21K 3× 37mm/63 kanón 70K 8× 533mm torpédomet (4×2) 2 spouštěče hlubinných pum 60 min |
Opytnyj (jinak též projekt 45) byl torpédoborec sovětského námořnictva z období druhé světové války. Původně se měl jmenovat Sergej Ordžonikidze. Postaven byl v jediném exempláři. Sloužil k experimentům s pohonným systémem. Ve službě byl v letech 1941–1953. Byl to první sovětský torpédoborec postavený bez přímé zahraniční pomoci.[1]
Stavba
Torpédoborec Opytnyj byl vyvinut roku 1934. Cílem bylo získat torpédoborec přibližně o velikosti třídy Gněvnyj, avšak s rychlostí zvýšenou na 45 uzlů a s dosahem prodlouženým o 20 %. Toho mělo být dosaženo mimo jiné zkušební instalací vysokotlakých kotlů a využitím svařování při jeho stavbě. Kvůli přetížení musel být požadavek na rychlost zredukován na 42 uzlů a hlavní výzbroj omezena na tři 130mm kanóny.[2] Plavidlo postavily Ždanovovy loděnice v Leningradu. Kýl lodi byl založen v květnu 1935 a na vodu byl spuštěn 8. prosince 1936. První zkušební plavbu torpédoborec podnikl 27. listopadu 1940. Dokončení se ale protáhlo až do září 1941.[2] Ve službě bojové schopnosti plavidla negativně ovlivňovaly vibrace při plavbě vysokou rychlostí.[1]
Konstrukce
Výzbroj představovaly tři 130mm kanóny (jeden na přídi a dva na zádi), čtyři 45mm kanóny, tři 37mm kanóny, dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, dva spouštěče hlubinných pum (10 kusů) a až 60 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Ramsin a dvě převodové turbíny o výkonu 70 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 42 uzlů.[1]
Služba
Za války Opytnyj sloužil v Baltském loďstvu. Během obležení Leningradu sloužil jako plovoucí dělostřelecká baterie. V padesátých letech byl sešrotován.
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
