Opisthorchiidae

Jak číst taxoboxOpisthorchiidae
obrázek zástupce čeledi Opisthorchiidae
Opisthorchis viverrini vyskytující se uvnitř tkáně
Vědecká klasifikace
Doména Eukaryota
Říše živočichové (Anomalia)
Podříše Eumetazoa
Oddělení Lophotrochozoa
Kmen ploštěnci (Platyhelminthes)
Třída Motolice (Trematoda)
Podtřída Digenea
Řád Plagiorchiida
Podřád Opisthorchiata
Čeleď Opisthorchiidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opisthorchiidae jsou čeledí z třídy motolice (Trematoda). Opisthorchiidae jsou rozšířeni celosvětově, dokonce se mnoha podčeleděmi vyskytujících se v Evropě.[1] Nápodobně jako další čeledi motolic, jsou i Opisthorchiidae čeledí parazitickou, přesněji endoparazitickou. Opisthorchiidae jsou zoonotické motolice, přenášené rybami, které jsou druhým mezihostitelem. Fakt, že mají druhého mezihostitele, je spojen s jejich složitým životním cyklem, což je takovou vizitkou pro motolice. Tato čeleď motolic je významná i pro člověka, jelikož se odhaduje, že milióny lidí jsou motolicemi z čeledi Opisthorchiidae každoročně infikovány.[2]

Životní cyklus a morfologie

Obecný životní cyklus Opisthorchiidae
Obecný životní cyklus Opisthorchiidae
Redie Fasciola hepatica (nepatří do čeledi Opisthorchiidae)

Opisthorchiidae mají složitý životní cyklus, v němž střídají několik hostitelů a společně s nimi i jejich vývojová stádia. Přesněji Opisthorchiidae mají dva mezihostitele a jednoho definitivního hostitele. Jako definitivní hostitel se bere takový, ve kterém dosáhne parazit pohlavní dospělosti a kde probíhá reprodukce. Ačkoli Opisthorchiidae mohou mít několik generací v různých larválních stádiích, existuje pět hlavních fází vývoje od vajíčka až po dospělého jedince. Tato vývojová stádia se liší jejich morfologií a vlastnostmi, které jsou zapotřebí v daném vývojovém úseku parazita, aby byla zajištěna co největší šance dosáhnutí dospělosti a následné reprodukce.[3]

Vajíčko

Vajíčko je výsledkem jediného pohlavního rozmnožování v životním cyklu Opisthorchiidae. Rozšíření vajíček je zajištěno skrze fekálie hostitele. Velikost vajíček se pohybuje mezi 21–100 mikrometrů (µm) na délku a 10–120 µm na šířku. Zbarvení mají přirozeně žluté až hnědé. Vzhledově jsou velmi podobné jiným (přesněji heterofylním) motolicím, tudíž podobnost při jejich identifikaci může přinášet problémy při rozeznání infekce v člověkovi.

Miracidium

Ilustrační obrázek miracidia

Miracidia se vyvíjejí již ve vajíčku a jsou prvním larválním stádiem motolic. Miracidia se uvolní z vajíčka pouze tehdy, pokud je již vajíčko úspěšně přeneseno na prvního mezihostitele. Přenos je zajištěn pozřením výkalů, s čímž jsou pozřena i vajíčka. Toto je velmi spolehlivá cesta přenosu, jelikož prvními mezihostiteli jsou nejčastěji předožábří plži z rodin Bithyniidae, Thiaridae a tito plži se převážně živý výkaly obratlovců. Po vylíhnutí z vajíčka, miracidia migrují trávicím traktem do střeva hlemýždě, kde může začít další vývoj motolice. Miracidia se uvolňují z vajíčka otvorem zvaným operkulum, že jsou v hostiteli poznají redukovaným přístupem světla, jelikož mají oční skvrny reagující na světlo.[4]

Sporocysta

Sporocysta je druhým vývojovým stádiem v prvním mezihostiteli, které se vyvíjejí z miracidia. Sporocysty mají oválný tvar a na povrchu mají syncytiální obal odvozený z miracidia. Sporocysty nemají žádný ústní otvor, absorbují živiny povrchem těla ze střevní stěny hlemýždě. Dělením buněk uvnitř sporocysty se zvětšuje a začíná vznikat uvnitř sporocysty další vývojové stádium redie.[4]

Redie

Redie jsou dalším vývojovým stádiem a opět se vyvíjejí uvnitř těla měkkýše. Ze sporocysty se vyvíjejí mateřské redie, které migrují do hepatopankreasu plže. Redie mají už vyvinutou trávicí soustavu, a to jim umožňuje se v hepatopankreasu živit tkáňovou tekutinou. V plži obvykle probíhají 2–3 generace redií. První generace redií se nazývají mateřské redie. V dalších generacích to jsou dceřiné redie, ze kterých se vyvinou další stádia, cerkárie. Z jedné dceřiné redie se vyvine přibližně 4–20 cerkárií.

ilustrační obrázek cerkárie

Cerkárie

Cerkárie jsou larvální formy, které už vstupují do druhého mezihostitele. Cerkárie jsou již schopny samostatného aktivního pohybu a tělo prvního mezihostitele opouští a aktivně hledají druhého mezihostitele, kterým je ryba. Druhého mezihostitele hledají tak, že visí ve vodě hlavou dolů a postupně klesají ke dnu. Když se cerkárie čehokoli dotknou, tak se začnou znovu pohybovat směrem nahoru. Pokud se dostanou do kontaktu s rybou, zachytí se ústní přísavkou jejího epitelu, cerkárie ztratí ocas a vytvoří cystu pod šupinami nebo ve svalu ryby. Ve formě cysty cerkárie čeká, něž bude pozřena definitivním hostitelem. Cerkárie mají kulovitý tvar a jak již vyplynulo z jejich aktivního hledání druhého mezihostitele, jsou vybaveny i ocasem, který jim umožňuje aktivní pohyb.

Metacerkárie

Metacerkárie je finálním larválním stádiem v životním cyklu motolic. U motolic čeledi Opisthorchiidae je metacerkárie stádiem, které je infekční pro definitivního hostitele. Metacerkárie je již vyvinutá malá motolice v ochranném pouzdře – cystě. Po konzumaci tkáně ryby společně s metacerkárií definitivním hostitelem, excystují a mladé motolice putují do jater, kde je dokončen jejich vývoj v dospělce.

Dospělec

Dospělec je tedy stádium, které se vyskytuje v definitivním hostiteli a jako jediné se sexuálně rozmnožuje. Definitivním hostitelem může být široká škála zástupců ryb, plazů, obojživelníků, ptáků a savců. Stavba vnitřních orgánů dospělců je zjednodušeně pouze trávicí a rozmnožovací soustava, která obsahuje jak samčí tak samičí orgány, jelikož to jsou hermafrodité. Produkují obrovské množství vajíček (až 4000 denně), které putují ze žlučových cest až do výkalů, kterými se vajíčka dále rozšiřují.[5]

Parazitismus

Motolice z čeledi Opisthorchiidae jsou endoparazité, nejsou mezi nimi žádní volně žijící zástupci (žijící neparaziticky). Jejich definitivní hostitelé jsou obratlovci, přesněji ryby, ptáci, savci, obojživelníci a plazi, málokterá z obratlovčích skupin se motolicím Opisthorchiidae vyhnulo[3]. První mezihostitel v životním cyklu motolice je vždy měkkýš, nejčastěji plži.[6] Dále je styl parazitismu dosti jedinečný, co se jednotlivých zástupců týče.

Člověk a Opisthorchiidae

Z této čeledi jsou nejvýznamnější pro člověka Opisthorchis felineus, Opisthorchis viverrini a Clonorchis sinensis.[7] Společně tito tři zástupci postihují 45 milionů lidí celosvětově. Člověk se nejčastěji nakazí pozřením tepelně neopracované ryby, ve které jsou uloženy metacerkárie. Z těchto metacerkárií se po pozření uvolní malé motolice, které migrují pomocí chemotaxe do žlučovodů. Klinika při infekci těmito motolicemi většinou způsobuje bolesti břicha, únavu, poruchy trávení, průjmy nebo zácpy.[8][9] U Opisthorchis viverrini se k těmto symptomům přidávají nechuť k jídlu, žloutnutí očí, žloutnutí kůže a mírná horečka.[10] Zajímavé je také možné propojení mezi motolicemi Opisthorchis viverrini a rakovinou. Zdá se, že by infekce těmito motolicemi mohla zvyšovat šanci na rakovinu žlučových cest. Jelikož nejvyšší výskyt tohoto karcinomu je sledován v severovýchodním Thajsku, kde je Opisthorchis viverrini vysoce endemická a zároveň byly provedeny experimentální infekce laboratorních hlodavců, které ukazují úzkou souvislost mezi rakovinou žlučových cest a O. viverrini.[11]

Příklady zástupců

Zástupce Obrázek zástupce Výskyt
Clonorchis sinensis Rusko, Čína, Taiwan, Japonsko, Jižní Korea, Severní Korea, Vietnam[12]
Opisthorchis viverrini Thajsko, Laos a Kambodža[13]
Opisthorchis felineus Převážně jižní a západní Evropa[14]
Metorchis conjunctus Severní Amerika, nejvýznamněji Kanada[15]
Opisthorchis noverca Jihovýchodní Asie a Východní Evropa[16]

Rody čeledi Opisthorchiidae

  • Agrawalotrema Sahay & Sahay, 1988[17]
  • Allogomtiotrema Yamaguti, 1958
  • Amphimerus Barker, 1911
  • Cladocystis Poche, 1926
  • Clonorchis Looss, 1907
  • Cyclorchis Luhe, 1908
  • Delphinicola Yamaguti, 1933
  • Diasiella Travassos, 1949
  • Erschoviorchis Skrjabin, 1945
  • Euamphimerus Yamaguti, 1941
  • Evranorchis Skrjabin, 1944
  • Gomtia Thapar, 1930
  • Hepatiarius Fedzullaev, 1961
  • Holometra Looss, 1899
  • Metametorchis Morozov, 1939
  • Metorchis Looss, 1899
  • Microtrema Kobayashi, 1915
  • Nigerina Baugh, 1958
  • Oesophagicola Yamaguti, 1933
  • Opisthorchis Blanchard, 1895
  • Pachytrema Looss, 1907
  • Parametorchis Skrjabin, 1913
  • Paropisthorchis Stephens, 1912
  • Plotnikovia Skrjabin, 1945
  • Pseudamphimerus Gower, 1940
  • Pseudamphistomum Luhe, 1908
  • Pseudogomtiotrema Gupta & Jain, 1991
  • Ratzia Poche, 1926
  • Satyapalia Lakshminarayana & Hafeezullah, 1974
  • Thaparotrema Gupta, 1955
  • Trionychotrema Chin & Zhang, 1981
  • Tubangorchis Skrjabin, 1944
  • Witenbergia Vaz, 1932

Reference

  1. ↑ KING, Sandie; SCHOLZ, Tomáš. Trematodes of the family Opisthorchiidae: a minireview. The Korean Journal of Parasitology. 2001-9, roč. 39, čís. 3, s. 209–221. PMID 11590910 PMCID: PMC2721069. Dostupné online [cit. 2021-10-19]. ISSN 0023-4001. DOI 10.3347/kjp.2001.39.3.209. PMID 11590910. 
  2. ↑ ROBERTSON, L. J. Parasites in Food: Occurrence and Detection. Příprava vydání Benjamin Caballero, Paul M. Finglas, Fidel Toldrá. Oxford: Academic Press Dostupné online. ISBN 978-0-12-384953-3. DOI 10.1016/b978-0-12-384947-2.00518-3. S. 219–224. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-12-384947-2.00518-3. 
  3. ↑ a b KING, Sandie; SCHOLZ, Tomáš. Trematodes of the family Opisthorchiidae: a minireview. The Korean Journal of Parasitology. 2001-09-30, roč. 39, čís. 3, s. 209–221. Dostupné online [cit. 2021-10-31]. ISSN 0023-4001. DOI 10.3347/kjp.2001.39.3.209. PMID 11590910. (English) 
  4. ↑ a b BOGITSH, Burton J.; CARTER, Clint E.; OELTMANN, Thomas N. Chapter 9 - General Characteristics of the Trematoda. Příprava vydání Burton J. Bogitsh, Clint E. Carter, Thomas N. Oeltmann. [s.l.]: Academic Press Dostupné online. ISBN 978-0-12-813712-3. DOI 10.1016/b978-0-12-813712-3.00009-6. S. 149–174. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-12-813712-3.00009-6. 
  5. ↑ DE MARTEL, Catherine; PLUMMER, Martyn. Opisthorchis viverrini , Clonorchis sinensis and Cholangiocarcinoma. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-12-801238-3. DOI 10.1016/b978-0-12-801238-3.65041-9. S. B9780128012383650419. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-12-801238-3.65041-9. 
  6. ↑ ROLF, K. Schuster. Opisthorchiidosis-A Review. Infectious Disorders - Drug Targets. 2010-09-30, roč. 10, čís. 5, s. 402–415. Dostupné online [cit. 2021-10-31]. DOI 10.2174/187152610793180902. (anglicky) 
  7. ↑ OGORODOVA, Ludmila M.; FEDOROVA, Olga S.; SRIPA, Banchob. Opisthorchiasis: An Overlooked Danger. PLOS Neglected Tropical Diseases. 2015-04-02, roč. 9, čís. 4, s. e0003563. Dostupné online [cit. 2021-12-08]. ISSN 1935-2735. DOI 10.1371/journal.pntd.0003563. (anglicky) 
  8. ↑ PREVENTION, CDC-Centers for Disease Control and. CDC - Clonorchis - Frequently Asked Questions (FAQs). www.cdc.gov [online]. 2020-10-21 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ PREVENTION, CDC-Centers for Disease Control and. CDC - Opisthorchis - Frequently Asked Questions (FAQs). www.cdc.gov [online]. 2020-09-17 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ UPATHAM, E. S.; VIYANANT, V.; KURATHONG, S. Relationship between prevalence and intensity of Opisthorchis viverrini infection, and clinical symptoms and signs in a rural community in north-east Thailand. Bulletin of the World Health Organization. 1984, roč. 62, čís. 3, s. 451–461. PMID 6331907 PMCID: PMC2536312. Dostupné online [cit. 2021-12-09]. ISSN 0042-9686. PMID 6331907. 
  11. ↑ SRIPA, Banchob; KAEWKES, Sasithorn; SITHITHAWORN, Paiboon. Liver fluke induces cholangiocarcinoma. PLoS medicine. 2007-07, roč. 4, čís. 7, s. e201. PMID 17622191 PMCID: PMC1913093. Dostupné online [cit. 2021-12-09]. ISSN 1549-1676. DOI 10.1371/journal.pmed.0040201. PMID 17622191. 
  12. ↑ TANG, Ze-Li; HUANG, Yan; YU, Xin-Bing. Current status and perspectives of Clonorchis sinensis and clonorchiasis: epidemiology, pathogenesis, omics, prevention and control. Infectious Diseases of Poverty. 2016-07-06, roč. 5, čís. 1, s. 71. Dostupné online [cit. 2021-10-31]. ISSN 2049-9957. DOI 10.1186/s40249-016-0166-1. PMID 27384714. 
  13. ↑ PINLAOR, Somchai; ONSURATHUM, Sudarat; BOONMARS, Thidarut. Distribution and Abundance of Opisthorchis viverrini Metacercariae in Cyprinid Fish in Northeastern Thailand. The Korean Journal of Parasitology. 2013-12-31, roč. 51, čís. 6, s. 703–710. Dostupné online [cit. 2021-12-08]. ISSN 1738-0006. DOI 10.3347/kjp.2013.51.6.703. PMID 24516277. (anglicky) 
  14. ↑ CHAI, Jong-Yil; DARWIN MURRELL, K.; LYMBERY, Alan J. Fish-borne parasitic zoonoses: Status and issues. International Journal for Parasitology. 2005-10, roč. 35, čís. 11–12, s. 1233–1254. Dostupné online [cit. 2021-10-31]. DOI 10.1016/j.ijpara.2005.07.013. (anglicky) 
  15. ↑ Metorchis conjunctus | American Association of Veterinary Parasitologists. www.aavp.org [online]. [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-08. 
  16. ↑ SAHU, R.; BISWAL, D.K.; ROY, B. Molecular characterization of Opisthorchis noverca (Digenea: Opisthorchiidae) based on nuclear ribosomal ITS2 and mitochondrial COI genes. Journal of Helminthology. 2016-09, roč. 90, čís. 5, s. 607–614. Dostupné online [cit. 2021-12-09]. ISSN 0022-149X. DOI 10.1017/S0022149X15000851. (anglicky) 
  17. ↑ KING, Sandie; SCHOLZ, Tomáš. Trematodes of the family Opisthorchiidae: a minireview. The Korean Journal of Parasitology. 2001-9, roč. 39, čís. 3, s. 209–221. PMID 11590910 PMCID: PMC2721069. Dostupné online [cit. 2021-12-08]. ISSN 0023-4001. DOI 10.3347/kjp.2001.39.3.209. PMID 11590910. 

Externí odkazy

Zdroj