Operace Rösselsprung (1944)

Operace Rösselsprung
Výsadek v Drvaru
konflikt: Druhá světová válka
Představitelé nejvyššího velení partyzánské armády několik dní před operací
Představitelé nejvyššího velení partyzánské armády několik dní před operací
Trvání 25. května 1944 – 6. června 1944
Místo Drvar
Souřadnice 44°22′51″ s. š., 16°23′14″ v. d.
Výsledek obsazení Drvaru a zánik tzv. Drvarské republiky
Strany
Německá říše Nacistické Německo, ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko Jugoslávie Jugoslávští partyzáni
Velitelé
Německá říše Ernst von Leyser
Německá říše Otto Kumm
Německá říše Eduard Aldrian
Německá říše Kurt Rybka 		Jugoslávie Josip Broz Tito
Jugoslávie Koča Popović
Jugoslávie Slavko Rodić
Jugoslávie Vlado Četković
Síla
cca 20 000 mužů cca 8 000 mužů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace Rösselsprung, známá v jugoslávské historiografii jako Výsadek v Drvaru (srbochorvatsky Desant na Drvar/Десант на Дрвар) byla německá ofenziva, provedená v závěrečných měsících druhé světové války. Jejím cílem bylo zlikvidovat odpor na území Balkánu, který představovali především Jugoslávští partyzáni. Byla součástí rozsáhlejší, tzv. Sedmé nepřátelské ofenzívy (srbochorvatsky Sedma neprijateljska ofanziva/Седма непријатељска офанзива).

Operace probíhala od 25. května do 6. června 1944. Za cíl útoku bylo vybráno malé bosenské město Drvar, kde se nacházelo vedení partyzánských jednotek, včetně vrchního velitele Josipa Broze Tita. Den jeho narozenin (25. květen) byl vybrán jako rozhodující datum útoku.[1] Německá Luftwaffe bombardovala město v 5:30 ráno a poté následovaly četné výsadky. Z letišť v Záhřebu, Zrenjaninu a Kraljevu[2] vystartovaly směrem k Drvaru letouny, na jejichž palubách bylo téměř tisíc německých parašutistů. Současně se také daly do pohybu německé jednotky na frontové linii. Druhá vlna výsadku parašutistů následovala po cca šesti hodinách.

Na německé straně se do akce zapojilo 20 000 vojáků (spolu s loajálními jednotkami srbských četniků z Dinarské divize). Partyzánské síly byly slabší.

Kromě likvidace nejvyššího partyzánského vedení bylo cílem německých sil zajmout příslušníky zahraničních misí, které u jugoslávských partyzánů působily (sovětská, americká a britská, mezi Brity byl i syn Winstona Churchilla Randolph). Tím by byly přerušeny styky mezi Spojenci a Titovými jednotkami, což by následně znemožnilo, aby byla na Balkán partyzánům posílána jakákoliv pomoc.

Samo nejvyšší velení partyzánských jednotek se však v okamžiku útoku nacházelo v jeskyni, cca 1 km od města. Přestože ji Němci obléhali, podařilo se jak Titovi, tak i celému partyzánskému velení uprchnout. Uniknout z obklíčení však dokázali jen velmi těsně.[3] Operace proto skončila nezdarem. Partyzánům navíc pomohlo i britské a americké letectvo, které v okamžiku operace vykonalo letecké údery na vojska osy, shromážděná v městech Bihać a Bosanska Krupa.[3] Na jejich sílu nedokázali Němci žádným způsobem odpovědět.

Hlavním úspěchem Němců bylo především ochromení partyzánského vedení po určitou dobu a také vysoké ztráty, které komunisté po útoku zaznamenali. Německá armáda je odhadla na více než 6 000 mrtvých, ve skutečnosti však byly mnohem nižší. Sami Němci přišli během operace o cca 800 mužů. Němcům se podařilo obsadit jak vysílačku, tak i archiv partyzánské armády.[3] Tito 3. června se štábem odletěl na palubě sovětského letounu do Bari v Itálii a následně se vrátil zpět na Balkán, na ostrov Vis.[4]

Jeskyni, ve které se ukrývalo partyzánské vedení, navštěvovaly v době existence Socialistické Jugoslávie četné výpravy. O celé operaci byl natočen v r. 1963 film Desant na Drvar, jeden z mnohých s tematikou partyzánského boje, které v Jugoslávii vznikly.[5] Pokusu Němců o zajetí Tita v Drvaru se věnuje i druhý díl Ozerovovy filmové série Vojáci svobody (1976).

Reference

  1. ↑ MIŠKOVIĆ, Petar. Bitka za drvar. Sarajevo: Veselin Masleša, 1974. S. 27. (srbochorvatština) 
  2. ↑ MIŠKOVIĆ, Petar. Bitka za drvar. Sarajevo: Veselin Masleša, 1974. S. 35. (srbochorvatština) 
  3. ↑ a b c PAVLOVIĆ, Stevan. Hitlerov novi antiporedak. Bělehrad: Clio, 2008. ISBN 978-86-7102-361-0. Kapitola KPJ oslobađa, osvaja i obnavlja Jugoslaviju, januar 1944-maj 1945., s. 221. (srbština) 
  4. ↑ PAVLOVIĆ, Stevan. Hitlerov novi antiporedak. Bělehrad: Clio, 2008. ISBN 978-86-7102-361-0. Kapitola KPJ oslobađa, osvaja i obnavlja Jugoslaviju, januar 1944-maj 1945., s. 222. (srbština) 
  5. ↑ Valter brani Sarajevo [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj