Operace CIA v Tibetu

Operace CIA v Tibetu
konflikt: Studená válka
Trvání	1951–1972
Místo	Tibet
Cíle	Zvýšit nákladnost okupace Tibetu čínskou armádou
Metody	financování a výcvik odboje špionáž propaganda
Výsledek	Poskytnutí vojenského výcviku tibetským odbojářům Podíl na vyvolání tibetského národního povstání
Strany
Spojené státy americké CIA
Velitelé
Dwight D. Eisenhower Allen Dulles John F. Kennedy Lyndon B. Johnson Richard Nixon John A. McCone Richard Helms
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace CIA v Tibetu (také známé jako Tibetský program) zahrnují dvacet let tajných operací CIA zaměřených proti vládě komunistické Číny. CIA zde prováděla propagandistické, paramilitární a výzvědné operace. Účelem bylo udržet při životě myšlenku autonomního Tibetu.^[1][2] Cílem operací bylo vyčerpávat zdroje Číny na okupaci Tibetu. CIA podporovala lokální odbojové skupiny, což vedlo k vytvoření paramilitární jednotky o síle až 2000 mužů u hranice s Nepálem. V šedesátých letech roční rozpočet CIA na operace v Tibetu činil přes milion dolarů.^[2]

Operace byly ukončeny poté, co americký prezident Richard Nixon v únoru 1972 na přelomové oficiální státní návštěvě Činy normalizoval diplomatické vztahy mezi zeměmi.^[3] Tibetský dalajláma následně kritizoval ukončení operací a Spojené státy americké.^[1]

V říjnu 1950 armáda Čínské lidové republiky provedla invazi do Tibetu. V květnu 1951 došlo k podepsání Sedmnáctibodové dohody, která legitimizovala čínský nárok na Tibet, což vedlo k anexi území. V průběhu padesátých let se organizovalo a sílilo tibetské odbojové hnutí. To bylo sledováno a později (v duchu studené války) podporováno americkou CIA, která usilovala o podkopání komunistické Číny.^[4] CIA například organizovala výsadky specialistů, kteří prováděli výcvik odbojářů v boji s čínskou armádou. Naopak tibetská vláda, která byla formálně tolerovaná Čínou, odboj nepodporovala.^[5]

V letech 1951 a 1952 si CIA začala připravovat půdu pro budoucí operace. Začala vytvářet síť spolehlivých kontaktů a sbírat informace. Na základě výzvědné činnosti zjistila, že se v Tibetu nachází deset až patnáct tisíc čínských vojáků. Dalším zjištěním byly informace o utváření se lokálních odbojových skupin. V září 1952 došlo podle dokumentů CIA k přerušení kontaktu s odbojovými skupinami kvůli dokončení převzetí kontroly čínské armády nad celým Tibetem. To znamenalo uzavření kanálů s Indií, která sloužila jako hlavní místní spojka pro Spojené státy americké a CIA.^[6] V roce 1953 CIA monitorovala stavební činnost čínské armády v Tibetu. Obávala se, že by vybudování vojenských a leteckých základen, mohlo být strategickou výhodou pro Čínu při případných útocích v regionu, zejména na Indii. Aktivity čínské armády ale podle dokumentů zdržoval dalajláma, jehož vládu se Čína formálně zavázala respektovat. V říjnu 1953 již činil počet čínských vojáků v Tibetu dvacet tisíc.^[7]

V únoru 1956 čínské jednotky zaútočily na kláštery a při útoku zabily tisíce mnichů a civilistů.^[8] To bylo přímou rozbuškou k povstání vedenému odbojovými skupinami. Odbojáři přepadli čínské administrativní budovy a zabíjeli také místní Chany.^[9] Čína v reakci utužila kontrolu nad Tibetem, což ale vedlo jen k dalším útokům odbojářů v roce 1957.^[3] Představitelé tibetského odboje si ale byli čím dál tím více vědomi, že sami uspět nemohou a začali hledat oporu v zahraničí. Gyalo Thondup, dalajlámův bratr, již měl navázány kontakty s USA a CIA, a fungoval jako hlavní spojka.^[10]

Během roku 1957 začala CIA finančně a výcvikem podporovat místní odbojové hnutí.^[3] CIA po několik měsíců cvičila odbojáře v boji s moderními zbraněmi, v partyzánském boji, špionáži a využívání kódované komunikace.^[8] Dvě stovky Tibeťanů byly vycvičeny také na základně USA Camp Hale v Coloradu, která byla umístěná v nadmořské výšce 2800 m, aby se aspoň přiblížila podmínkám v Tibetu.^[8] CIA zjistila, že nejvýhodnější je vycvičit nejvíce fundamentální buddhisty, kteří bytostně toužili bojovat proti komunistům, které považovali za ohrožení své víry. Obdobné praktiky CIA použila později v Afghánistánu (operace Cyclone). Ovšem již na konci padesátých let se v dokumentech CIA začaly objevovat propočty nákladům na operace oproti ziskům, což potvrzuje, že Američanům šlo spíše o boj s komunismem, než o upřímnou pomoc Tibeťanům. V březnu 1959 se uskutečnilo tzv. tibetské národní povstání, které stálo život přes osmdesát tisíc Tibeťanů. Dalajláma Tändzin Gjamccho opustil Lhasu a později se přesunul do exilu. Několik členů dalajlámovy eskorty bylo vycvičeno CIA.^[11]

CIA nadále rozvíjela taktiku, aby okupace Tibetu stála Čínu co nejvíce sil a prostředků. I proto vyhodnotili tibetské národní povstání jako úspěch. Při jeho potlačení už měla Čína v Tibetu šedesát tisíc vojáků, což bylo velmi nákladné. CIA propočítávala, kolik vojáků je schopna Čína logisticky zásobovat a jak tím vytíží a poničí tibetskou dopravní infrastrukturu.^[12]

Během šedesátých let CIA finančně a výcvikem nadále podporovala lokální odbojové hnutí, zejména organizaci Chushi Gangdruk, která čítala 2000 bojovníků. Ti útočili na čínské cíle v Tibetu zejména ze základen v Nepálu. CIA jim také pomáhala s logistikou zásobování a s přípravou útoků.^[13]

V roce 1972 americký prezident Richard Nixon a jeho administrativa usilovali o normalizaci vztahů s Čínou. V rámci vyjednávání slíbil ukončení podpory tibetskému odboji. Odbojářům USA poskytly finanční dar na nákup půdy v Indii výměnou za příslib ukončení boje. Vedle toho USA ukončily vojenský výcvik i finanční podporu Tibeťanům.^[14]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku CIA Tibetan program na anglické Wikipedii.

Zdroj