Olena Teliha

Olena Teliha
Rodné jméno Олена Теліга, Olena Teliha
Narození 21. červenec 1906
Iljinskoje, Moskevská oblast, Rusko, tehdy Ruské impérium
Úmrtí 21. únor 1942
Kyjev, Ukrajina, tehdy Ukrajinská SSR
Místo pohřbení Národní historicko-památková rezervace Babyj Jar
Povolání básnířka a spisovatelka
Národnost ukrajinská
Politická příslušnost Organizace ukrajinských nacionalistů
Rodiče Ivan Opanasovyč Šovheniv
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olena Teliha (ukrajinsky Олена Теліга, za svobodna Šovhenová (21. července 1906 – 21. února 1942) byla ukrajinská básnířka, literární kritička, organizátorka ukrajinského kulturního života, průkopnice ukrajinského feminizmu; příslušnice tzv. Pražské básnické školy.

Život

Narodila se v roce 1906 v Petrohradě, v rodině ukrajinských intelektuálů. Od roku 1918 rodina přejíždí do hlavního města Ukrajinské národní republiky – do Kyjeva, kde otec budoucí básnířky, Ivan Šovhenov, dostává významnou funkci v ukrajinské vládě. Po dobytí Kyjeva sovětskými vojsky byl však I. Šovhen nucen emigrovat do Československa. Jeho rodina jej následovala v roce 1925. Rodina Šovhenů se usídlila v Poděbradech.

Olena, studentka kyjevského dívčího gymnázia, odmaturovala na Ukrajinském gymnáziu v Řevnicích a v tomtéž roce (1925) se přihlásila na Ukrajinský pedagogický institut. V roce 1929 se Olena Teliha se svým manželem Mykolou Telihou přestěhovala do Varšavy, kde spolupracovala s literární skupinou TANK (organizovanou Jurijem Lypou). V roce 1939 se v Krakově seznámila s básníkem Olehem Olžyčem a pod jeho vlivem vstoupila do OUN(M).

V říjnu roku 1941 Olena Teliha spolu s dalšími literáty – členy OUN – přijela do Němci okupovaného Kyjeva. Nedbaje varovných signálů, naznačujících blížící se represe, pokračovala v aktivním organizovaní kulturně-společenského života. Iniciovala založení Svazu ukrajinských spisovatelů, zařídila jídelnu pro své kolegy, spolupracovala s redakcí časopisu „Ukrajinské slovo“ a pustila se do vydávaní literárního týdeníku „Litavry“.

Zanedlouho básnířka byla zatčena gestapem a ve věku 35 let spolu se svým manželem a dalšími zhruba šesti sty ukrajinskými aktivisty popravená 22. února 1942 na známém kyjevském popravišti Babí Jar.

Styl

Pro básnickou tvorbu Oleny Telihy jsou příznačné motivy intimní a občanské lyriky a popisy emigrantského života. Kontrastní je dualizmus nostalgického stesku za vlasti a aktivního vztahu k životu, přecházejícího do výzev k boji a nepokoře vnějším okolnostem.

Dílo

  • Duše na staří (1946)
  • Prapory ducha (1947)
  • Ohnivé hranice (1977)

- vydáno posmrtně

Související články

Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků

Externí odkazy

Zdroj