Oleksandr Mychajlovyč Kolessa

Oleksandr Mychajlovyč Kolessa
Oleksandr M. Kolessa, foto z doby před r. 1907
Oleksandr M. Kolessa, foto z doby před r. 1907
poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
Narození 24. dubna 1867
Sopot
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 9. května 1945 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Ljubov Oleksandrìvna Kolessa
Chrystia Kolessa
Příbuzní Filaret Kołessa[1][2] (sourozenec)
Mykola Kolessa (synovec)[1]
John E. I. Philipps[3][4] (vnuk)
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese pedagog, spisovatel, básník, diplomat, politik a filolog
Commons Olexander Kolessa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleksandr Mychajlovyč Kolessa, ukrajinsky Олекса́ндр Миха́йлович Коле́сса (24. dubna 1867 Sopot – 9. května 1945 Praha[5][6]), byl ukrajinský vysokoškolský pedagog a literární historik působící v meziválečném období v Praze, před rokem 1918 rakouský politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Narodil se v Sopotě na východní Haliči. Jeho dcerou byla hudebnice Lubka Kolessa, bratrem byl skladatel a muzikolog Filaret Mychajlovyč Kolessa. Oleksandr Mychajlovyč studoval od roku 1888 na Lvovské univerzitě, Černovické univerzitě, Mnichovské univerzitě a Freiburské univerzitě ve Švýcarsku obor klasická a slovanská filologie. Vysokoškolská studia završil roku 1894 na Vídeňské univerzitě, kde byl jeho učitelem chorvatský filolog Vatroslav Jagić, ziskem titulu doktora filozofie. V roce 1895 se na Černovické univerzitě habilitoval v oboru ukrajinská řeč a literatura. Od roku 1898 působil jako mimořádný profesor ukrajinistiky na Lvovské univerzitě, o dva roky později se stal řádným profesorem. V období let 1903–1905 byl děkanem a proděkanem filozofické fakulty Lvovské univerzity. Od roku 1902 byl členem Rakouské ústřední komise pro péči o památky se sídlem ve Vídni. Roku 1906 díky jeho iniciativě vznikla Ukrajinská lidová univerzita - Společnost Petra Mohyly ve Lvově. Byl jejím předsedou od roku 1906 po následujících dvanáct let. V roce 1907 se stal členem společnosti nauk v Kyjevě. Během své profesní dráhy se profiloval jako odborník na dějiny ukrajinské literatury. Publikoval četné odborné studie. Zaměřoval se i na otázky ukrajinsko-polských a ukrajinsko-českých literárních kontaktů. Sám byl také činný jako básník.[5][6]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Halič 69. Byl poslancem Rusínského klub. Mandát obhájil za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911. Usedl do poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení. V parlamentu setrval do zániku monarchie.[7] K roku 1911 se profesně uvádí jako univerzitní profesor.[8]

V roce 1921 přesídlil do Vídně, kde se podílel na vzniku Ukrajinské svobodné univerzity. Pak se společně s touto exilovou univerzitou přestěhoval do Prahy, kde působil jako její rektor. Roku 1923 také spoluzakládal Ukrajinskou historicko-filologickou společnost sídlící v Praze a byl jejím místopředsedou. V roce 1929 se stal členem Slovanského ústavu v Praze. Roku 1935 byl jmenován řádným profesorem ukrajinistiky na Univerzitě Karlově. Působil rovněž ve funkci předsedy Ukrajinského akademického komitétu při Komisi pro mezinárodní spolupráci duševní Společnosti národů.[5][6]

Zemřel v nemocnici v Praze na Bulovce v květnu 1945.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2022-03-21]
  2. ↑ Internet Encyclopedia of Ukraine. Dostupné online. [cit. 2022-03-23]
  3. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage. Dostupné online. [cit. 2022-03-30]
  4. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  5. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kolessa, Oleksandr Mychajlovyč (1867-1945), Volkskundler, Literarhistoriker und Politiker, s. 80. (německy) 
  6. ↑ a b c d Oleksandr Mychajlovyč Kolessa [online]. avcr.cz [cit. 2014-03-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=225&size=45

Externí odkazy

Zdroj