Oktachlorodimolybdenatan draselný

Oktachlorodimolybdenatan draselný
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Vzorek K4Mo2Cl8
Vzorek K4Mo2Cl8
Obecné
Systematický název oktachlorodimolybdenatan draselný
Sumární vzorec K4Mo2Cl8
Vzhled červenohnědá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 106-93-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 203-444-5
PubChem 472218179
SMILES C(CBr)Br
InChI InChI=1S/C2H4Br2/c3-1-2-4/h1-2H2
Vlastnosti
Molární hmotnost 631,94 g/mol
Hustota 2,54 g/cm3
Rozpustnost ve vodě rozpustný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oktachlorodimolybdenatan draselný je anorganická sloučenina se vzorcem K4[Mo2Cl8]. Jeho anion se stal jedním z prvních známých příkladů čtverné vazby. Bezvodá sůl je červenohnědá, ale obvykle vytváří růžově zbarvený dihydrát.

Oktachlorodimolybenanový anion, [Mo2Cl8]4−, obsahující čtvernou vazbu mezi atomy Mo

Příprava

Tento komplex se připravuje dvoukrokovým postupem z hexakarbonylu molybdenu:[1][2]

2 Mo(CO)6 + 4 CH3COOH → (CH3COO)4Mo2 + 2 H2 + 12 CO
(CH3COO)4Mo2 + 4 HCl + 4 KCl → K4[Mo2Cl8] + 4 CH3COOH

U reakce HCl s octanem se původně předpokládalo, že se vytváří sloučenina trimolybdenu,[3] ale následnou krystalografickou analýzou se ukázalo, že sloučenina obsahuje anionty [Cl4Mo≣MoCl4]4–, se symetrií D4h, ve které jsou dva atomy molybdenu spojeny čtvernou vazbou. Jednotlivé atomy Mo jsou navázány na čtyři Cl− ligandy jednoduchými vazbami. Skupiny MoCl4 jsou čtvercově pyramidální,kde vrchol tvoří atom Mo a základnu atomy Cl. Délka vazby Mo–Mo je 214 pm.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Potassium octachlorodimolybdate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ A. B. Brignole; F. A. Cotton. Rhenium and Molybdenum Compounds Containing Quadruple Bonds. Inorganic Syntheses. 1972, s. 81–89. ISBN 978-0-470-13244-9. doi:10.1002/9780470132449.ch15. 
  2. ↑ G. S. Girolami; T. B. Rauchfuss. Synthesis and Technique in Inorganic Chemistry. Mill Valley, CA: University Science Books, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-935702-48-4. 
  3. ↑ G. B. Allison; I. R. Anderson. The Preparation of Halogenotrimolybdate(II) Compounds. Australian Journal of Chemistry. 1967, s. 869–876. doi:10.1071/CH9670869. 
  4. ↑ Jurij V. Brencic; F. A. Cotton. Octachlorodimolybdate(II) Ion. Species with a Quadruple Metal–Metal Bond. Inorganic Chemistry. 1969, s. 7–10. doi:10.1021/ic50071a002. 

Externí odkazy

Zdroj