Octacnemidae

Jak číst taxoboxOctacnemidae
alternativní popis obrázku chybí
Megalodicopia hians
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen pláštěnci (Tunicata)
Třída sumky (Ascidiacea)
Řád pravé sumky (Phlebobranchia)
Čeleď Octacnemidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Octacnemidae je čeleď pravých neboli celistvých sumek (Phlebobranchia), k březnu 2025 čítající celkem 10 popsaných rodů.[1] Vzhledem k aberantnímu vzhledu zástupců této skupiny se jí někdy dostávalo postavení na úrovni vyšší taxonomické kategorie, což však nerespektuje požadavky kladistiky.[2]

Charakteristika

Čeleď Octacnemidae zahrnuje hlubinné sumky, jež tolerují i hloubky atakující či přesahující 8 000 metrů: zaznamenány byly např. v Mariánském či Boninském příkopu.[3] Nejvyšší početnosti však mohou dosahovat v nižších hloubkách, v případě Megalodicopia hians z kalifornského kaňonu Monterey např. v hloubkách 400–800 metrů.[4] Minimálně druh Dicopia antirrhinum žije i ve vodách Středozemního moře, záznamy pocházejí např. z kaňonu Palamós u katalánského pobřeží (z hloubek až 1 100 metrů).[5]

Oproti jiným sumkám došlo u čeledi Octacnemidae k redukci hltanožaberního vaku, a to v souvislosti s dravým způsobem života. Podobný evoluční trend lze pozorovat i u některých molgulovitých zřasenek, dříve řazených do samostatné třídy Sorberacea.[6] Dravý způsob života představuje adaptivní reakci na nedostatek potravních částic v ekosystému hlubokého moře. Lovecký aparát sumek z čeledi Octacnemidae je tvořen přijímacím sifonem. Ten se přetvořil do podoby svalnatých laloků či pysků, s jejichž pomocí mohou sumky polapit i pohyblivou kořist. Závislost na podobném způsobu výživy oproti zachytávání planktonu se však u jednotlivých zástupců různí.[5] Jednotlivé rody se také liší stavbou a počtem svých lapacích pysků, kdy rod Octacnemus jich nese osm, některé jiné rody pouze dva. K oplození dochází vně těla a vývoj probíhá přes typickou sumčí larvu, jak bylo zjištěno alespoň u druhu Megalodicopia hians.[4]

Přehled rodů

  • Benthascidia Ritter, 1907
  • Cibacapsa Monniot C. & Monniot F., 1983
  • Cryptia Monniot C. & Monniot F., 1985
  • Dicopia Sluiter, 1905
  • Kaikoja Monniot C., 1998
  • Megalodicopia Oka, 1918
  • Myopegma Monniot F. & Monniot C., 2003
  • Octacnemus Moseley, 1877
  • Polyoctacnemus Ihle, 1935
  • Situla Vinogradova, 1969

Zdroj (aktuální k březnu 2025): [1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b WoRMS - World Register of Marine Species - Octacnemidae. www.marinespecies.org [online]. [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan, 2007. Zoologie obratlovců. 2. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1484-9. S. 57. 
  3. ↑ JAMIESON, Alan J.; LINDSAY, Dhugal J.; KITAZATO, Hiroshi. Maximum depth extensions for Hydrozoa, Tunicata and Ctenophora. Marine Biology. 2023-02-09, roč. 170, čís. 3, s. 33. Dostupné online [cit. 2025-03-10]. ISSN 1432-1793. doi:10.1007/s00227-023-04177-5. (anglicky) 
  4. ↑ a b HAVENHAND, Jon. N.; MATSUMOTO, George I.; SEIDEL, Ed. Megalodicopia hians in the Monterey submarine canyon: Distribution, larval development, and culture. Deep Sea Research Part I: Oceanographic Research Papers. 2006-02-01, roč. 53, čís. 2, s. 215–222. Dostupné online [cit. 2025-03-10]. ISSN 0967-0637. doi:10.1016/j.dsr.2005.11.005. 
  5. ↑ a b MECHO, A.; AGUZZI, J.; COMPANY, J. B. First in situ observations of the deep-sea carnivorous ascidian Dicopia antirrhinum Monniot C., 1972 in the Western Mediterranean Sea. Deep Sea Research Part I: Oceanographic Research Papers. 2014-01-01, roč. 83, s. 51–56. Dostupné online [cit. 2025-03-10]. ISSN 0967-0637. doi:10.1016/j.dsr.2013.09.007. 
  6. ↑ ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. 1. vyd. Praha: Scientia 255 s. ISBN 80-86960-08-0, ISBN 978-80-86960-08-1. OCLC 124086610 

Externí odkazy

Zdroj