Obléhání Ostřihomi (1543)

Obléhání Ostřihomi
konflikt: Habsbursko-osmanská válka v letech 1540–1547
Obléhání Ostřihomi v roce 1543, od Sebastiaena Vrancxe
Obléhání Ostřihomi v roce 1543, od Sebastiaena Vrancxe
Trvání 25. července – 10. srpna 1543
Místo Ostřihom, Uhersko
Souřadnice 47°47′8″ s. š., 18°44′25″ v. d.
Výsledek Osmanské vítězství
Strany
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Podpora:
Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království
Velitelé
Sulejman Nádherný
Šehzade Mehmed
Hadım Sulejman Paša
Damat Rüstem Paša
Síla
Dělostřelecká jednotka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Ostřihomi probíhalo mezi 25. červencem a 10. srpnem 1543, kdy osmanská armáda vedená sultánem Sulejmanem Nádherným oblehla město Ostřihom v dnešním Maďarsku. Město padlo do rukou Osmanů po dvou týdnech.[1]

Pozadí

Obléhání bylo součástí bojů mezi Habsburky a Osmany po smrti uherského vládce Jana Zápolského 20. července 1540.[2] Jednalo se o součást období v maďarské historii známého jako „věk války o hrady“.[3] Sulejman dobyl města Budín a Pešť v roce 1541, čímž získal mocenskou kontrolu nad středním Maďarskem.[4] Při této příležitosti byla vytvořena provincie (bejlerbejlik) Budín.[2]

V rámci francouzsko-osmanské aliance poskytli Francouzi této osmanské výpravě do Uher vojenskou podporu: francouzská dělostřelecká jednotka byla vyslána v letech 1543–1544 a připojena k osmanské armádě.[5][6][7] Mezitím v oblasti Středozemního moře vyslal Sulejman svého admirála Chajruddína Barbarossu, aby spolupracoval s Francouzi, což vedlo k obléhání Nice.[2]

Obléhání

Obléhání Ostřihomi následovalo po neúspěšném pokusu Ferdinanda I. Habsburského znovu dobýt Budín v roce 1542.[8] V září 1543 pak následovalo dobytí uherského korunovačního města Stoličného Bělehradu (Székesfehérvár).[1] Dalšími městy, která byla během tohoto tažení dobyta, byly Siklós a Segedín, což mělo zajistit lepší ochranu Budína.[8] Sulejman se však tentokrát zdržel dalšího postupu na Vídeň, pravděpodobně proto, že neměl žádné zprávy o taženích svých francouzských spojenců v západní Evropě a ve Středomoří.[9]

Po úspěšném osmanském tažení bylo v roce 1545 prostřednictvím francouzského krále Františka I. uzavřeno první roční příměří s císařem Karlem V. Sulejman sám měl zájem na ukončení bojů, protože vedl současně tažení proti Persii v rámci osmansko-safíovské války.[2] O dva roky později Ferdinand a Karel V. uznali úplnou osmanskou kontrolu nad Uherskem v mírové Adrianopolské smlouvě a Ferdinand dokonce souhlasil s placením ročního tributu ve výši 30 000 zlatých florinů za habsburská území v severním a západním Uhersku.[2]

Po těchto dobyvatelských taženích zůstala střední část Uherska pod osmanskou kontrolou až do roku 1686.

Galerie

  • Dělostřelecké baterie při obléhání Ostřihomi v roce 1543 (detail)
    Dělostřelecké baterie při obléhání Ostřihomi v roce 1543 (detail)
  • Ostřihom v roce 1543 na turecké miniatuře
    Ostřihom v roce 1543 na turecké miniatuře
  • Etapy a vzdálenosti k pevnosti Ostřihom (osmanský tisk)
    Etapy a vzdálenosti k pevnosti Ostřihom (osmanský tisk)
  • Trasa tažení osmanské armády
    Trasa tažení osmanské armády

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Esztergom (1543) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b BARTL, Július. Slovak History: Chronology & Lexicon. [s.l.]: Bolchazy-Carducci Publishers 358 s. Dostupné online. ISBN 978-0-86516-444-4. S. 59. (anglicky) Google-Books-ID: 3orG2yZ9mBkC. 
  2. ↑ a b c d e HOLT, Peter Malcolm; LAMBTON, Ann K. S.; LEWIS, Bernard. The Cambridge History of Islam: Volume 1A, The Central Islamic Lands from Pre-Islamic Times to the First World War. [s.l.]: Cambridge University Press 548 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-21946-4. S. 328. (anglicky) Google-Books-ID: 4AuJvd2Tyt8C. 
  3. ↑ FODOR, Pál; DÁVID, Géza. Ottomans, Hungarians, and Habsburgs in Central Europe: The Military Confines in the Era of Ottoman Conquest. [s.l.]: BRILL 370 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11907-9. S. 164. (anglicky) 
  4. ↑ TRACY, James D. Emperor Charles V, Impresario of War: Campaign Strategy, International Finance, and Domestic Politics. [s.l.]: Cambridge University Press 366 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-81431-7. S. 206. (anglicky) Google-Books-ID: tXKMvr09dB4C. 
  5. ↑ GOFFMAN, Daniel. The Ottoman Empire and Early Modern Europe. [s.l.]: Cambridge University Press 308 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-45908-2. S. 111. (anglicky) Google-Books-ID: 3uJzjatjTL4C. 
  6. ↑ ELGOOD, Robert. Firearms of the Islamic World: In the Tareq Rajab Museum, Kuwait. [s.l.]: Bloomsbury Academic 254 s. Dostupné online. ISBN 978-1-85043-963-9. S. 38. (anglicky) Google-Books-ID: epaMx7jSZjIC. 
  7. ↑ HOLT, P. M.; LAMBTON, Ann K. S.; LEWIS, Bernard. The Cambridge History of Islam: Volume 1A, The Central Islamic Lands from Pre-Islamic Times to the First World War. [s.l.]: Cambridge University Press 548 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-21946-4. S. 328. (anglicky) Google-Books-ID: 4AuJvd2Tyt8C. 
  8. ↑ a b SANDLER, Stanley. Ground Warfare: An International Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO 1104 s. Dostupné online. ISBN 978-1-57607-344-5. S. 387. (anglicky) Google-Books-ID: L_xxOM85bD8C. 
  9. ↑ International encyclopaedia of Islamic dynasties. 10. Bangladesh, Bosnia. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-12. S. 516. 

Související články

Zdroj