Oblý jaterní vaz

Oblý vaz jaterní
Viscerální plocha jater, oblý vaz = round ligament
Viscerální plocha jater, oblý vaz = round ligament
Viscerální plocha jater, oblý vaz = round ligament
Viscerální plocha jater, oblý vaz = round ligament
Viscerální plocha jater, oblý vaz = round ligament
Viscerální plocha jater, oblý vaz = round ligament
Latinsky ligamentum teres hepatis
Soustava mesohepaticum, vazy fixující játra v břišní dutině
Žíly vv. paraublilicales
Prekurzor pupeční žíla (v. umbilicalis)
Gray 1188

Oblý vaz jaterní, latinsky ligamentum teres hepatis, je vaz, který v dospělosti vychází z dolního volného okraje srpovitého vazu jater a spojuje je s pupkem. Jedná se o pozůstatek pupeční žíly, která během nitroděložního vývoje přiváděla plodu okysličenou krev z placenty.[1][2][3]

Vaz vychází z oblasti jaterní brány, kde pupeční žíla ústila do vrátnicové žíly a žilní spojky ductus venosus Arantii. Probíhá po viscerální ploše jater v přední části levé sagitální rýhy, zvané též fissura umbilicalis. Směřuje k přední straně jater, kde splývá s volným okrajem srpovitého vazu a vytváří žlábek přecházející na brániční plochu, incisura ligamentis teretis. Pak pokračuje k přední straně břicha k pupku, kde končí.

Jeho průběh tvoří na přední ploše jater hranici mezi pravým a levým lalokem,[4], na viscerální ploše tvoří též hranici čtverhranného laloku. V zadní části levé sagitální rýhy probíhá Arantiův vaz, pozůstatek již zmíněného ductus venosus.

Oblým vazem procházejí drobné cévy, vv. paraublilicales, které spojují vrátnicovou žílu s žilami v okolí pupku.[2][3] Při portální hypertenzi se mohou rozšířit a vytvořit zde cévní zkraty.[2][3]

Oblý vaz jaterní u zvířat

Oblý vaz jaterní mají všichni placentární savci. U koně a u skotu tvoří spojnice otisku jícnu s incisura lig. teretis zprava ohraničení levého laloku.[5][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Berlín: Springer, 2009. 680 s. ISBN 978-3-540-93841-5. Kapitola Gross Anatomy, s. 13. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. Příprava vydání James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot; autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. 12. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2011. 792 s. ISBN 978-1-4051-3489-7. Kapitola Anatomy and Function, s. 2. (anglicky) 
  3. ↑ a b c EHRMANN, Jiří; HŮLEK, Petr, a kol. Hepatologie. Praha: Grada, 2010. 590 s. ISBN 978-80-247-3118-6. Kapitola Zevní anatomie jater, s. 18. 
  4. ↑ Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. Kapitola Anatomy and Function, s. 1.
  5. ↑ ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.2.3. Játra, hepar, s. 242. 
  6. ↑ ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.4.4. Játra, hepar, řec. jecur, s. 268. 

Literatura

  • LUKÁŠ, Karel; ŽÁK, Aleš. Gastroenterologie a hepatologie. Praha: Grada, 2007. 380 s. ISBN 978-80-247-1787-6. 
  • EHRMANN, Jiří; HŮLEK, Petr, a kol. Hepatologie. Praha: Grada, 2010. 590 s. ISBN 978-80-247-3118-6. 
  • Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. Příprava vydání James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot. 12. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2011. 792 s. ISBN 978-1-4051-3489-7. (anglicky) 
  • DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Berlín: Springer, 2009. 680 s. ISBN 978-3-540-93841-5. (anglicky) 

Zdroj