Obléhání Gibraltaru (1309)

Obléhání Gibraltaru
konflikt: reconquista
Maurský hrad, pevnost nad Gibraltarem
Maurský hrad, pevnost nad Gibraltarem

Trvání 1309
Místo Gibraltar
Souřadnice
Výsledek kastilské vítězství
Strany
Kastilská korunaKastilská koruna Kastilská koruna
   Řád sv. Jakuba
Calatravský řád Calatravský řád
Granadský emirátGranadský emirát Granadský emirát
Velitelé
Kastilská koruna Ferdinand IV. Kastilský
Kastilská koruna Juan Núñez II. de Lara
Kastilská koruna Guzmán Dobrý (Alonso Pérez de Guzmán)
Kastilská koruna Fernando Gutiérrez Tello
Calatravský řád Garci López de Padilla
Granadský emirát Muhammad III.
Granadský emirát Abú-l-Džujúš Nasr
Síla
tisíce (přesný počet není znám) cca 1 200 mužů[1]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Gibraltaru bylo vojenské střetnutí v rámci španělské reconquisty, které se odehrálo v roce 1309 mezi oddíly Koruny kastilské (především z města Sevilly) pod velením Juana Núñeze II. de Lara a Guzmána Dobrého a Granadského emirátu v čele se sultánem Muhammadem III. a jeho bratrem Abú-l-Džujúšem Nasrem. Obležení skončilo vítězstvím kastilských sil, jedním z mála vítězství jinak nešťastného tažení. Dobytí Gibraltaru dočasně značně zvýšilo moc Kastilie na Pyrenejském poloostrově, přestože město bylo znovu obsazeno muslimy v roce 1333.[2][3]

Historické pozadí

Dne 19. prosince 1308 v Alcale de Henares podepsali kastilský král Ferdinand IV. s Bernaldem de Sarriá a Gonzalo Garcíou, vyslanci aragonského krále, dohodu z Alcaly de Henares. Ferdinand IV. podporovaný svým bratrem Pedrem de Castilla y Molina, arcibiskupem toledským, biskupem zamorským a Diegem Lópezem V. de Haro souhlasil s válkou proti Granadskému emirátu, která měla být vyhlášena po 24. červnu 1309, kdy měla vypršet předchozí mírová smlouva mezi Kastilií a Granadou.[4] Dále bylo dohodnuto, že aragonský král Jakub II. nepodepíše separátní mír s granadským emírem. Také bylo vytvořeno kombinované aragonsko-kastilské loďstvo k podpoře obléhání skrze námořní blokádu granadských pobřežních měst. Dohoda obsahovala i rozdělení cílů. Zatímco Kastilci měli zaútočit proti městům Algeciras a Gibraltar, aragonské síly se měly soustředit proti městu Almería.

Pohled na Gibraltar ze severozápadu

Ferdinand IV. slíbil, že 1/6 z veškerého dobytého granadského území odevzdá Aragonu. Rozhodl se pro odevzdání celého někdejšího muslimského Almerijského království, kromě měst Bedmar, Alcaudete, Quesada, Arenas a Locubín, které by připadly Kastilii. Pokud by zabrané území Almerijského království nebylo dostatečné a nesplňovalo tak podmínku 1/6, pak měl vystoupit arcibiskup toledský jako mediátor a tuto záležitost rozsoudit. Tyto ústupky aragonskému králi vzbudily nelibost a protesty u části Ferdinandových vazalů, mimo jiné u Juana de Castilla el de Tarifa a Juana Manuela.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Gibraltar (1309) na anglické Wikipedii.

  1. SAYER, Frederick. The History of Gibraltar and of Its Political Relation to Events in Europe. Harvard University: Chapman and Hall, 1865. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-02. Kapitola I: First Siege by Ferdinand IV, s. 15. (anglicky) 
  2. History [online]. Government of Gibraltar [cit. 2012-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-14. (anglicky) 
  3. The Encyclopædia Britannica, or, Dictionary of arts, sciences, and general literature, Volume 10. [s.l.]: Adam & Charles Black, 1856. 618 s. Dostupné online. Kapitola GIB. (anglicky) 
  4. MANN, J. H. A History of Gibraltar and its Sieges. University of California: Provost, 1873. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-02. Kapitola XVII: The First Siege, s. 135. (anglicky) 
  5. GONZÁLEZ MÍNGUEZ, César. Fernando IV de Castilla: La Conquista de Gibraltar (1309). Medievalismo. 2009, s. 177–178. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (španělsky) 

Zdroj