Obecní dům

Obecní dům
	Obecní dům
Účel stavby
	reprezentační účely, kulturní akce
Základní informace
Sloh	secese
Architekti	Antonín Balšánek; a Osvald Polívka
Výstavba	1905–1912
Současný majitel	Hlavní město Praha
Poloha
Adresa	náměstí Republiky 1090/5; Staré Město; 110 00 Praha 1
Ulice	Celetná, náměstí Republiky, U Obecního domu a U Prašné brány
Souřadnice	50°5′15,43″ s. š., 14°25′41,66″ v. d.
	Obecní dům Obecní dům, Praha
Další informace
Rejstříkové číslo památky	11738/1-449 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obecní dům (původním názvem Obecní dům Král. hl. města Prahy^[1], nazývaný též např. Obecní dům u Prašné brány^[2]^{[p 1]} nebo Reprezentační dům hlavního města Prahy) čp. 1090 je jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze. Stojí na náměstí Republiky (or. č. 5), v sousedství Prašné brány naproti domu U Hybernů. Slouží především reprezentačním účelům a kulturním akcím (koncerty, výstavy).

Historie

Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. jako své sídlo, a poté dvůr ještě sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad.

Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Královodvorská a průchod do Prašné brány v Celetné ulici. Protože z Královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů, nachází se Obecní dům vlastně na počátku tzv. Královské cesty. Areál byl později využíván k různým účelům, když byl využíván jako seminář, byl v areálu také postaven kostel svatého Vojtěcha. V letech 1902–1903 byly všechny budovy v areálu včetně kostela zbořeny.^[3] S výkopy základů se počalo 21. srpna 1905, první části byly dány pro provozu v roce 1909^[4] a celý dům byl slavnostně otevřen 16. prosince 1912.^[1] Stavba se oproti původnímu předpokladu protáhla a rozpočet narostl na dvojnásobek.^[5]

V době svého otevření byl dům zvláště mladšími architekty (Novotný, Janák, Engel) kritizována jako zastaralá a nabubřelá. V časopise Styl byla dokonce pro kritiky domu zřízena stálá rubrika.^[6] Reakce veřejnosti byly smíšené.^[7]

V roce 1948 byl dům znárodněn.^[8] Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1994–1997 s nákladem 2 mld. Kč.^[9]

Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem.

Architektura

Obecní dům byl vystavěn v letech 1905–1912 na základě vítězství v architektonické soutěži podle plánů architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

Interiér

Jeho interiér zahrnuje několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro cca 1200 posluchačů; pořádají se zde především koncerty Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, dále pak festivalu Pražské jaro, varhanní koncerty aj.

Dalšími sály v prvním patře jsou Grégrův sál s výmalbou Františka Ženíška, Palackého sál s výzdobou Jana Preislera, Primátorský sál s výmalbou od Alfonse Muchy, Riegrův sál s výmalbou Maxe Švabinského a Sladkovského sál s krajinomalobou Josefa Ullmanna. Dalšími prostory jsou Dirigentský salonek, Cukrárna, Slovácký salonek, Salonek Boženy Němcové a Orientální salonek.^[10]

V druhém patře jsou výstavní sály, mj. Hollarův sál, Dirigentské apartmá, Český klub a další prostory.^[10]

V přízemí je mj. kavárna a Francouzská restaurace podle návrhu Osvalda Polívky. V suterénu pak Americký bar s obrazy Mikoláše Aleše, Plzeňská lidová restaurace a vinárna.^[10] Poblíž hlavního vchodu je v provozu informační středisko.

Okolí

V okolí Obecního domu se nacházejí další významné objekty:

Dům U Hybernů s divadlem Hybernia
Věžníkovský palác (dnes hotel Kempinski)
Swéerts-Šporkův palác
Palác Losyů z Losinthalu (Lidový dům)
Masarykovo nádraží

Galerie

Stavba Obecního domu, 1906 (vlevo U Hybernů, vpravo Prašná brána)
Kavárna v přízemí Obecního domu
Skelet

Odkazy

Poznámky

↑ Jak vyplývá z Věstníku hl. m. z roku 1913, byl přinejmenším v tomto roce považován název Obecní dům u Prašné brány považován za oficiální. Přitom název Obecní dům u Prašné věže byl označen za germanismus.

Reference

↑ ^a ^b Otevření Obecního domu Král. hl. města Prahy. Věstník obecní Král. hl. města Prahy. 31. 12. 1912, s. 507. Dostupné online.
↑ Věstník obecní Král. hl. města Prahy. 2. 10. 1913, s. 352. Dostupné online.
↑ Historie Obecního Domu. www.obecnidum.cz [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-19.
↑ Obecní dům se přes úvodní vášně stal důležitou pražskou stavbou. Archiweb [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online.
↑ SEN. Obecní dům krášlí Prahu již 100 let. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online.
↑ VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy: Staré Město, Josefov. Praha: Academia, 1996. Dostupné online. ISBN 978-80-200-0563-2. S. 538. (Czech) QID: Q100010596.
↑ Obecní dům měl ukázat, co Češi dovedou. Nelíbil se ale výčepníkům ani moderním architektům. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-01-13]. Dostupné online.
↑ Vyhláška 1837/1948 Ú.l.I o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení úplné a aktualní znění. ASPI [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online.
↑ Obecní dům se chce daleko víc otevřít Pražanům. Radio Prague International [online]. 2007-03-08 [cit. 2024-01-12]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Obecní dům. Prague.eu [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online.