Německá odborová konfederace

Německá odborová konfederace
Vznik 13. října 1949
Právní forma association without rights
Sídlo Berlín, Německo
Členové 5 995 437 (2019)
Lídr Yasmin Fahimi (od 2022)
Přidružení Evropská odborová konfederace
Oficiální web www.dgb.de
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Německá odborová konfederace (Deutscher Gewerkschaftsbund, zkratka DGB) je hlavní odborová centrála v Německu. Má necelých šest milionů členů a 347 místních organizací. Hlavní sídlo DGB se nachází v Berlíně na adrese Henriette-Herz-Platz 2. DGB je členem Mezinárodní odborové konfederace a zastupuje německé odboráře v orgánech Evropské unie.

Historie

Sdružení vzniklo na zakládajícím sjezdu 12.–14. října 1949 v Mnichově a navázalo na tradici Generalkommission der Gewerkschaften Deutschlands založeného v roce 1892. Působilo na západoněmeckém území a po sjednocení Německa v roce 1990 se spojilo s východoněmeckými odbory Freier Deutscher Gewerkschaftsbund. V té době bylo odborově organizováno 11 800 000 Němců, jejich počet od té doby stabilně klesá.[1]

Cílem DGB je hájit práva zaměstnanců bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Navzdory deklarované neutralitě je jeho vedení úzce personálně propojeno se Sociálnědemokratickou stranou Německa.[2] Ke svým úspěchům řadí odbory prosazení řady sociálních opatření pro německé zaměstnance, jako je pětidenní pracovní týden, nárok na dovolenou, nemocenské pojištění, odstupné v případě propuštění a minimální mzda. Německá odborová konfederace se angažuje v Evropském hnutí a v roce 1986 založila protirasistickou kampaň Mach meinen Kumpel nicht an![3]

Nejvyšším orgánem Německé odborové konfederace je výkonná rada a podle stanov se každé čtyři roky koná celostátní sjezd. Organizace provozuje vzdělávací centrum DGB Bildungswerk a organizuje prvomájové manifestace. Vydává online časopis Gegenblende, do roku 1988 také vycházel tištěný týdeník Welt der Arbeit. Za práci v odborech uděluje konfederace Medaili Hanse Böcklera.[4] Sdružení má také mládežnickou organizaci DGB-Jugend.

Členské organizace

DGB sdružuje od roku 2010 osm velkých německých odborových organizací:

  • IG BAU (stavebnictví a zemědělství)
  • IG BCE (těžba a energetika)
  • GEW (věda a vzdělávání)
  • IG Metall (kovovýroba)
  • NGG (potravinářský průmysl)
  • GdP (policisté)
  • EVG (železničáři)
  • ver.di (pracovníci ve službách)

Předsedové

Předsedkyní konfederace je od roku 2022 Yasmin Fahimiová, narozená roku 1967 v Hannoveru v íránsko-německé rodině.[5]

  • od 1949 Hans Böckler
  • od 1951 Christian Fette
  • od 1952 Walter Freitag
  • od 1956 Willi Richter
  • od 1962 Ludwig Rosenberg
  • od 1969 Heinz Oskar Vetter
  • od 1982 Ernst Breit
  • od 1990 Heinz-Werner Meyer
  • od 1994 Dieter Schulte
  • od 2002 Michael Sommer
  • od 2014 Reiner Hoffmann
  • od 2022 Yasmin Fahimi

Reference

  1. ↑ Deutsche Gewerkschaften wieder im Abwärtstrend?. Statista [online]. 2022-02-22 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Personelle Verzahnung von SPD und DGB geplant. Zeit Online [online]. 2011-11-04 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Rassismus am Arbeitsplatz: „Der Kampf ist schwieriger geworden“. Vorwärts [online]. 2020-01-21 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ DGB Ehrung mit Hans-Böckler-Medaille. Radio Flora [online]. 2021-09-24 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Yasmin Fahimi zur DGB-Vorsitzenden gewählt – Ruf nach mehr sozialen Rechten. RV Aktuell [online]. [cit. 2025-04-13]. Roč. 2022, čís. 3. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Zdroj