Nosorožec dvourohý severozápadní

Nosorožec dvourohý severozápadní
Holotyp, samice zastřelená v roce 1911
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď	nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rod	nosorožec (Diceros)
Druh	nosorožec dvourohý (Diceros bicornis)
Trinomické jméno
Diceros bicornis longipes Ludwig Zukowsky; 1949
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nosorožec dvourohý severozápadní (Diceros bicornis longipes) je vyhynulý poddruh nosorožce dvourohého. V roce 2011 byl organizací IUCN prohlášen za vyhynulého.^[2][3] Předpokládalo se, že byl geneticky odlišný od ostatních poddruhů nosorožců.^[4] Kdysi byl rozšířen v savanách subsaharské Afriky, ale jeho počty se v důsledku pytláctví snížily. Žil převážně v Kamerunu, ale při průzkumech od roku 2006 se nepodařilo najít žádné jedince.

Taxonomie

Tento poddruh pojmenoval Ludwig Zukowsky v roce 1949 Diceros bicornis longipes. Slovo longipes je latinského původu a vzniklo spojením slov longus (daleký, dlouhý) a pēs (noha). Odkazuje na dlouhý distální segment končetiny poddruhu, který je jedním z mnoha zvláštních znaků poddruhu. Mezi další charakteristické znaky nosorožce dvourohého severozápadního patřil roh se čtvercovým základem, první dolní premolár zachovaný u dospělých jedinců a premoláry běžně opatřené kristami.^[5]

Populace byla poprvé objevena v jihozápadním Čadu, Středoafrické republice, severním Kamerunu a severovýchodní Nigérii.^[6]

Nosorožec dvourohý severozápadní je jedním ze tří poddruhů nosorožce dvourohého, které v historické době vyhynuly; dalšími dvěma jsou nosorožec dvourohý jihozápadní a diceros bicornis brucii.^[7]

Popis

Nosorožec dvourohý severozápadní měřil na délku 300 až 380 cm, na výšku 140 až 170 cm a vážil 800 až 1350 kg.^[8] Měl dva rohy, z nichž větší (přední) měřil 50 až 130 cm a menší (zadní) 2 až 55 cm.^[8] Jeho běžnou stravou byly listnaté rostliny a výhonky v okolí jejich výskytu. Během dopoledne nebo večera hledal potravu. V nejteplejších částech dne spal.^[9] Obýval velkou část subsaharské Afriky.^[10] Mnoho lidí věřilo, že jeho rohy mají léčivé účinky, což vedlo k intenzivnímu pytláctví. Toto přesvědčení však nemá oporu ve vědeckých faktech.^[10] Předpokládá se, že stejně jako většina nosorožců dvourohých byl krátkozraký a často se spoléhal na místní ptáky, jako jsou například klubáci červenozobí, kteří mu pomáhali odhalit přicházející hrozby.^[11]

Populace a pokles

Na počátku 20. století byl nosorožec dvourohý severozápadní intenzivně loven, ale ve 30. letech 20. století se jeho populace zvýšila poté, co byla přijata ochranná opatření. S tím, jak se v průběhu let snižovalo ochranářské úsilí, klesal i počet. V roce 1980 se početnost populace pohybovala v řádu stovek jedinců. Není známo, že by byli drženi v zajetí, nicméně v roce 1988 se předpokládalo, že je jich přibližně 20 až 30 chováno pro účely chovu.^[12] Pytláctví pokračovalo a do roku 2000 jich podle odhadů přežilo pouze 10. V roce 2001 se tento počet snížil na pouhých pět. V roce 2004 se sice věřilo, že jich stále žije asi třicet, ale později se ukázalo, že tento údaj vychází ze zfalšovaných údajů.^[13]

Nosorožec dvourohý severozápadní se objevil asi před 7 až 8 miliony let. Byl to poddruh nosorožce dvourohého. Po většinu 20. století byla jeho populace nejvyšší ze všech druhů nosorožců a dosahovala téměř 850 000 jedinců. V letech 1970 až 1992 došlo k 96% poklesu populace nosorožců dvourohých, včetně nosorožce dvourohého severozápadního. Za vyhynutí tohoto druhu může zčásti rozsáhlé pytláctví a také farmáři, kteří zabíjejí nosorožce na obranu své úrody v oblastech v blízkosti nosorožčích teritorií.^[14][15]

Tento poddruh byl v roce 2011 oficiálně prohlášen za vyhynulý,^[13] naposledy byl pozorován v roce 2006 v Severním regionu Kamerunu.^[16][17]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Western black rhinoceros na anglické Wikipedii.

Zdroj