Nikos Skalkottas

Nikos Skalkottas
Základní informace
Narození 8.jul. / 21. března 1904greg.
Chalkis
Úmrtí 19. září 1949 (ve věku 45 let)
Athény
Příčina úmrtí kýla
Žánry klasická hudba a dodekafonie
Povolání hudební skladatel a houslista
Nástroje housle
Manžel(ka) Maria Pangali (1946–1949)
Partner(ka) Mathilde Temko (1926–1931)
Děti Alekos Skalkottas
Nikos N. Skalkottas
Artemis Lindal
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikos Skalkottas (také Nikolaos, řecky Nίκος Σκαλκώτας) (21. března 1904 Chalcis ostrov Euboea, Řecko – 19. září 1949 Athény) byl řecký hudební skladatel. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy.

Život

Skalkottas se narodil na řeckém ostrově Euboea v chudé rodině. Otec byl řezač mramoru a lidový muzikant. Na housle začal hrát v pěti letech pod vedením svého otce a strýce Kostase. O tři roky později se rodina přestěhovala do Athén, protože Kostas ztratil místo městského kapelníka. Nikos pokračoval ve studiu hudby na athénské konzervatoři, kterou s vynikajícím prospěchem absolvoval v roce 1920. Získal stipendium z Averoffovy nadace, které mu umožnilo pokračovat ve studiu v zahraničí.

V letech 1921–1933 žil v Berlíně. Nejprve studoval hru na housle u Willy Hesse na Pruské akademii umění. V roce 1923 se rozhodl studovat kompozici. Jeho učiteli byli Robert Kahn, Paul Juon, Kurt Weill a Philipp Jarnach. V letech 1927–1932 byl žákem Arnolda Schoenberga v jeho berlínské mistrovské třídě. Po několik let žil s houslistkou Matla Temko, se kterou měl dvě děti.

V březnu 1933 byl donucen chudobou a dluhy k návratu do Athén. Měl původně v úmyslu se vrátit do Berlína, ale utrpěl nervové zhroucení a řecké úřady mu odebraly pas, údajně proto, že nevykonal vojenskou službu. V Řecku tak zůstal až do konce svého života. Živil se jako houslista v athénských orchestrech. Pracoval také Archivu lidové hudby v Athénách na transkripci řeckých lidových písní do běžné evropské notace. Během německé okupace Řecka za 2. světové války byl po několik měsíců internován. V roce 1946 se oženil s klavíristkou Marií Pangaliovou, se kterou měl dva syny. V roce 1949, krátce po narození druhého syna, zemřel.

Dílo

Pamětní deska v Berlíně

Orchestrální skladby

  • Symfonická suita č. 1 (1929)
  • 36 řeckých tanců (1931–36)
  • Overture (také nazývaná Symfonie) Návrat Odyseův (1942)
  • Symfonická suita č. 2 (1944–46)
  • Klasická symfonie pro dechový orchestr (1947)
  • Starověký řecký pochod (1947)
  • Symfonieta b-moll (1948–9)
  • Řecký tanec c-moll (1949)

Koncerty

  • Concerto Grosso pro dechový orchestr (1928–31, ztraceno)
  • Koncert pro housle, klavír a komorní orchestr (1930)
  • Klavírní koncert č. 1 (1931)
  • Concertino pro dva klavíry a orchestr (1935)
  • Tři řecké tance (1936)
  • Sedm řeckých tanců (1936)
  • Klavírní koncert č. 2 (1937)
  • Houslový koncert (1938)
  • Violoncellový koncert (1938, ztracen)
  • Klavírní koncert č.. 3 (1939; pro klavír a 10 dechových nástrojů)
  • 10 skic (1940)
  • Koncert pro housle, violu a velký dechový orchestr (1940–42)
  • Malá suita pro smyčce (1942)
  • Koncert pro kontrabas (1942)
  • Koncert pro dvoje housle (1944–45)
  • Concertino pro klavír (1948–49)
  • Nocturne-Divertimento pro xylofon a orchestr (1949)

Balety

  • Dívka a smrt (1938)
  • Skřítci (1939, částečně podle klavírních skladeb Bély Bartóka a Igora Stravinského)
  • Ostrovní obrazy (baletní suita, 1943)
  • Kráska s růží (1946)
  • Řecká země a moře (1947–48)
  • Moře (1948–49)

Scénická hudba

  • Mayday Spell, a Fairy Drama (Christos Evelpidis, 1944)
  • Jindřich V., (William Shakespeare, pro rozhlas, 1947–48)

Komorní hudba

  • Sonáta pro housle sólo (1925)
  • Smyčcový kvartet (1926; ztraceno)
  • Smyčcové trio (1926; ztraceno)
  • Smyčcový kvartet č. 1 (1928)
  • Sonatina č. 1 pro housle a klavír (1929; partly ztraceno)
  • Sonatina č. 2 pro housle a klavír (1929)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1929–30; ztraceno)
  • Easy Music pro smyčcový kvartet (1930; ztraceno)
  • Oktet (1931)
  • Smyčcové trio č. 2 (1935)
  • Sonatina č. 3 pro housle a klavír (1935)
  • Sonatina č. 4 pro housle a klavír (1935)
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1935)
  • Klavírní trio (1936)
  • Malý chorál a fuga pro housle a klavír (1936)
  • Pochod vojáčků pro housle a klavír (1936)
  • Nocturno pro housle a klavír (c. 1937)
  • Rondo pro housle a klavír (c. 1937)
  • 8 variací na řeckou národní píseň pro klavírní trio (1938)
  • Gavotta pro housle a klavír (1939)
  • Concertino pro hoboj a klavír (1939)
  • Scherzo pro housle, violu, violoncello a klavír (1936–40)
  • Scherzo pro housle a klavír (1940)
  • Largo pro violoncello a klavír (1940)
  • Menuetto Cantato pro housle a klavír (1940)
  • 10 skic pro smyčcový kvartet (1940)
  • Smyčcový kvartet č. 4 (1940)
  • Duo pro housle a violu (1939–42)
  • Kvartet pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
  • Concertino pro trubku a klavír (1940–43)
  • Tango a Foxtrot, pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
  • Sonáta pro housle a klavír (1940–43)
  • Sonata concertante pro fagot a klavír (1943)
  • Malá suita č. 1 pro housle a klavír (1946)
  • Malá suita č. 2 pro housle a klavír (1946)
  • Duo pro housle a violoncello (1947)
  • 3 řecké lidové písně pro violoncello a klavír (c. 1942–48)
  • Bolero pro violoncello a klavír (1948–9)
  • Něžná melodie pro violoncello a klavír (1948–9)
  • Serenáda pro violoncello a klavír (1948–9)
  • Sonatina pro violoncello a klavír (1949)
  • Gero Dimos pro smyčcový kvartet (1949)

Vokální hudba

  • Doe pro zpěv a klavír (1931)
  • 16 melodií pro mezzosoprán a klavír (1941)

Klavírní skladby

  • Řecká suita (1924–25)
  • 15 malých variací (1927)
  • Sonatina (1927)
  • 4 suity č. 1 (1936–1941)
  • 32 klavírních skladeb (1940)
  • 4 etudy (1941)
  • Berceuse (1941)
  • Echo (1946)
  • Procesí k Acheronu (1948)

Literatura

  • Hans Keller: "Nikos Skalkottas: An Original Genius". The Listener, no. 52/134 (9 December 1954), p. 1041
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition. Ed. John Tyrrell, London 2001.

Externí odkazy

Zdroj