Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij

Nikolaj Georgijevič Garin
Narození	20. února 1852 Petrohrad Ruská říše
Úmrtí	10. prosince 1906 (ve věku 54 let) Petrohrad Ruská říše
Místo pohřbení	Litěratorskije mostki
Pseudonym	N. Garin
Povolání	stavební inženýr, spisovatel, cestovatel
Národnost	ruská
Alma mater	Ústav železničních inženýrů
Témata	beletrie, literatura pro děti a mládež a cestopis
Manžel(ka)	Naděžda Čarykovová, Věra Dubrovinová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij (20. února 1852 Petrohrad – 10. prosince 1906 Petrohrad) byl ruský stavební inženýr, cestovatel a spisovatel.

Narodil se v rodině Georgije Antonoviče Michajlovského a Glafiry Nikolajevny roz. Cvetinovičová. Poprve se oženil roku 1879 s Naděždou Valerjevnou Čarykovovou (1859–1932), přítelkyní své sestry Niky. Dospělosti se dožili jejich děti: učitelka Naděžda Subbotinová (1879–1924), Sergej Michajlovskij (1885–1927), Jiří Michajlovskij (1890–1946), Adelaida Syrniková (1894), Artemij Michajlovskij a vědkyně Olga Neustrujevová (1896–1980). Podruhé se oženil s Věrou Sadovskou roz. Dubrovinovou, se kterou měl dcery Veroniku, Věru, Niku a Olgu.

Nikolaj prožil dětství v Oděse, kde studoval na gymnáziu Richelieu. V roce 1871 vstoupil na právnickou fakultu Petrohradské univerzity, tam studoval pouze jeden rok. Po neúspěšné zkoušce u profesora P. G. Redkina se rozhodl, že je lepší být dobrým řemeslníkem než špatným právníkem a v letech 1872–1878 absolvoval v Petrohradě Ústav železničních inženýrů.

Jako inženýr se podílel na stavbě dálnice přes Laspinský průsmyk a Transsibiřské magistrály. V roce 1891 vedl geodetickou skupinu, která vybrala místo pro stavbu železničního mostu přes řeku Ob pro Transsibiřskou magistrálu. Byl to právě on, kdo zamítl možnost vztyčit most v Tomsku. Toto rozhodnutí později vyústilo v založení Novosibirska a sehrálo zásadní roli v rozvoji města.

Do dějin ruské literatury se Garin-Michajlovskij zapsal jako autor povídky Детство Тёмы [Ťomovo dětství] (1892) a povídky Несколько лет в деревне [Několik let na vesnici]. Výsledkem jeho cest po Dálném východě jsou cestopisy По Корее, Маньчжурии и Ляодунскому полуострову [Okolo Koreje, Mandžuska a poloostrova Liaodong] (1899) a Корейские сказки [Korejské povídky] (1899). Jedna z jeho povídek vyšla v prvním svazku sbírky Znanie Maxima Gorkého v roce 1904. Používal pseudonym N. Garin.

• V Petrohradě: pamětní deska (sochař V. P. Petin, architekt V. I. Čerepanov) s textem: „Zde studoval spisovatel-demokrat Garin-Michajlovskij Nikolaj Georgijevič, významný stavební inženýr Transsibiřské magistrály“
• V Novosibirsku: Garin-Michajlovského náměstí je před železniční stanicí Novosibirsk-Hlavní. Jeho jméno nese také stanice novosibirského metra
• V Samarské oblasti: ulice Garina-Michajlovského v osadě Sernovodsk v Sergijevském okrese. V březnu 2013 byla v osadě Surgut, ve stejném okrese, odhalena na jeho počest pamětní deska, jako zakladatele této osady. Dne 8. září 2022 byla v Samaře na rohu ulic Leninská a Rabočaja instalována sochařská kompozice „Tema a Žuchka“. Byla věnována 170. výročí jeho narození. Objekt byl umístěn v blízkosti domu, kde spisovatel koncem 19. století žil
• V Čeljabinské oblasti: ulice Garin-Michajlovskij v osadě Dmitrij Donskoj v Sovětském okrese Čeljabinsku
• Na Krymu: skála Garin-Michajlovského je výběžkem v Laspinském horském amfiteátru na jižním pobřeží (asi 350 m n. m.). Skála byla pojmenována v 80. letech 20. století členy krymského oddělení Ukrajinské geografické společnosti na jeho počest. Na skále byla umístěna pamětní deska s basreliéfem a nápisem Na památku N. G. Garina-Michajlovského
• V literatuře: spisovatelka Lidija Tynjanová napsala dětskou knihu „Nezdolný Garin“ (1974). Sovětský spisovatel V. A. Čivilichin napsal o Garinovi-Michajlovském životopisnou knihu Cesta, která vyšla po autorově smrti na základě jeho archivních materiálů. V tomto románu na příkladu jeho života autor líčí ruskou realitu konce 19. století

• Těmovo dětství – přeložil Jan Jílek; illustroval Stanislav Hudeček. Praha: J. R. Vilímek, 1911
• Hadač – in 1000 nejkrásnějších novel... č. 84, úvod František Sekanina, ze sbírky Korejské povídky přeložila M. Šíchová. Praha: J. R. Vilímek, 1915
• Několik let na vsi – přeložila Anežka Loskotová. Praha: Československé podniky tiskařské a vydavatelské (ČPTV), 1923
• Vesnické obrázky – přel. Anežka Loskotová. Praha: ČPTV, 1923
• Ve shonu venkovského života – přel. Anežka Loskotová. Praha: ČPTV, 1924
• Tómovo dětství: rodinná kronika. Drobné povídky – překlad Vincence Červinky. Praha: Jan Otto, 1924^[1]
• Inženýři – přel. Aleš Silva a H. Hackenschmied. Praha: Jan Svátek, 1925
• Studenti: z rodinné kroniky – přeložil Alois Hetzl. Praha: J. Svátek, 1925
• Hrst povídek z ruského venkova – přeložil Augustin Alois Vrzal. Praha: Českoslovanská akciová tiskárna, 1927
• Gymnasisté: z rodinné kroniky – překlad V. Červinky. Praha: J. Otto, 1927
• Dvě slunce: (konec jedné společnosti): román ze života petrohradského v r. 1916 – přeložil Jaroslav Spirhanzl-Duriš. Praha: Bedřich Kočí, 1931
• Z říše nezapadajícího slunce – přeložil J. Spirhanzl-Duriš; vybral a k tisku připravil V. F. Suk; původní obrázky nakreslil Evžen Kalabin. Praha: J. Svátek, 1932
• Žlutý pes a jiné povídky z Korey – překlad J. Spirhanzla-Duriše; ilustroval E. Kalabin. Praha-Dejvice: Knihovna Česká Beletrie, 1932
• Ťomovo dětství – přel. Ludmila Javůrková; úvod I. Voroběva; Ilustroval Jindřich Mahelka. Praha: Vyšehrad, 1950
• Z deníků cesty kolem světa – přeložil Alois Fišera: Praha: Melantrich, 1952
• Korejské pohádky – přeložil Jaroslav Stechar; ilustroval a obálku navrhl Michal Romberg. Praha: SNDK, 1954
• Ťomovo dětství – přeložila Ludmila Javůrková; doslov Miroslava Genčiová; ilustroval Karel Müller. Praha: Svět sovětů, 1955
• Když mládí hledalo cestu – přeložila a vysvětlivkami opatřila Nataša Musiolová. Praha: SNKLHU, 1956

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Гарин-Михайловский, Николай_Георгиевич na ruské Wikipedii a Nikolai Garin-Mikhailovsky na anglické Wikipedii.

• 1000 nejkrásnějších novel... č. 84, úvod František Sekanina, s. 96. Praha: J. R. Vilímek, 1915

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Georgijevič Garin na Wikimedia Commons

Zdroj