Nie Žung-čen

Nie Žung-čen
Narození 29. prosince 1899
Wutan
Úmrtí 14. května 1992 (ve věku 92 let)
Peking
Místo pohřbení Papaošanský revoluční hřbitov
Alma mater Komunistická univerzita pracujících východu
Povolání politik, spisovatel a inženýr
Ocenění stratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická strana Komunistická strana Číny (1923–1992)
Choť Long Shengxian (1915–1988)
Děti Nie Li
Funkce starosta Pekingu (1949–1951)
místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky
Ministr pro vědu a technologie Čínské lidové republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nie Žung-čen (čínsky pchin-jinem Niè Róngzhēn, znaky zjednodušené 聂荣臻, 29. prosince 1899 — 14. května 1992) byl čínský komunistický vojevůdce a politik, maršál Čínské lidové republiky.

Život

Narodil se roku 1899 v provincii S’-čchuan nedaleko Čchung-čchingu v zámožné rodině. Na studiích na střední škole v Čchung-čchingu byl spolužákem Teng Siao-pchinga.[1] Roku 1920 ve skupině čínských studentů odjel na studia do Francie, kde se seznámil s Čou En-lajem; roku 1922 byl z Francie vypovězen, odjel do Belgie a pak na žádost Čou En-laje do Německa, kde se seznámil s Ču Tem. Roku 1924 vstoupil do Komunistické strany Číny.[2] V letech 1924–1925 se učil na vojenské akademii v Sovětském svazu. Po návratu do Číny působil v politickém oddělení Akademie Whampoa v jehož čele stál Čou En-laj, zde působil mezi studenty a šířil mezi ně komunistickou ideologii (mezi jím ovlivněné studenty patřili například Tchao Ču a Lin Piao).[2]

Po rozkolu mezi KS Číny a Kuomintangem se přidal ke komunistické Rudé armádě. Roku 1927 se účastnil neúspěšných povstání v Nan-čchangu a koncem roku v Kantonu, načež unikl do Šanghaje. Zde do roku 1931 pracoval ve vojenském oddělení ÚV KS Číny pod vedením Čou En-laje. Roku 1931 byl přeložen do centrální sovětské oblasti na místo zástupce náčelníka Hlavní politické správy Rudé armády, od roku 1932 sloužil jako komisař 1. sboru, kterému velel Lin Piao.[3]

I během Dlouhého pochodu byl komisařem 1. sboru Rudé armády, až do srpna 1937, kdy při reorganizaci Rudé armády přešel na místo zástupce velitele a komisaře 115. divize, jedné ze tří divizí 8. pochodové armády (divizi velel Lin Piao).[3] Od konce roku 1937 velel vojenskému okruhu Šan-si–Čachar–Che-pej, své původně nevelké síly do léta 1938 rozšířil na 100 tisíc mužů, vesměs špatně vyzbrojené domobrany. Při budování okruhu a administrativy regionu těsně spolupracoval se svým komisařem (do 1942) Pcheng Čenem, současně tajemníkem severočínského byra ÚV KS Číny. Do roku 1944 dokázal rozšířit vliv komunistů a svých jednotek na území s 18 miliony obyvatel, třebaže zastoupení komunistů v místní samosprávě bylo dosti omezené.[4] V létě roku 1945 velel již 45 tisícům mužů a jeho síly dostaly nové označení Ťin-Čcha-Ťiská polní armáda (tedy Šansijsko–Čacharsko–Chepejská),[5] v květnu 1948 byly reorganizované v Severočínskou polní armádu. V letech občanské války bojoval se svou armádou v severní Číně zprvu se střídavými úspěchy, na přelomu let 1948/1949 se podílel na obklíčení kuomintangských sil generála Fu Cuo-iho v Pekingu a Tchien-ťinu, které se po měsíci obléhání vzdaly bez boje.

Po vzniku Čínské lidové republiky byla Severočínská polní armáda zrušena a její jednotky dílem zůstaly v severní Číně, dílem byly převeleny do jiných regionů. Nie Žung-čen vykonával funkci starosty Pekingu (1949–1951) a velitele Severočínského vojenského okruhu[6] (do 1955). V letech 1949–1950 byl současně prvním zástupcem náčelníka generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády (Sü Siang-čchiena)[7] a pak do roku 1954 jeho náčelníkem. Roku 1955 byl jmenován jedním z deseti maršálů Čínské lidové republiky. V letech 1956–1975 byl místopředsedou vlády, od roku 1958 do roku 1970 současně předsedal Státnímu výboru pro vědu a techniku, ve funkci odpovídal mimo jiné za čínský jaderný program. V letech 1975–1980 byl místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců.

Zastával vysoké funkce ve vedení komunistické strany – v letech 1945–1987 byl členem ústředního výboru, v letech 1966–1969 a 1977–1985 jeho politbyra. Podílel se vedení ozbrojených sil jako člen vojenské komise KS Číny (1945–1949 a 1954–1987, v letech 1959–1987 místopředseda), Lidové revoluční vojenské rady (člen 1949–1954, místopředseda 1954), Státního výboru obrany (místopředseda 1954–1975) a vojenské komise ČLR (místopředseda 1983–1988).

Osobně byl mírný a rozvážný, schopný najít kompromis i v nejostřejších problémech a přesvědčit o něm nadřízené; vyjednávacími schopnostmi se vyrovnal Čou En-lajovi. [8]

Zemřel v květnu 1992 v Pekingu, pohřben je na Papaošanském revolučním hřbitově.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Не Жунчжэнь na ruské Wikipedii.

  1. ↑ WHITSON, William W.; HUANG, Chen-Hsia. The Chinese High Command. A History of Communist Military Politics, 1927–71. Santa Barbara, California: Praeger, 1973. ISBN 978-1-349-01982-3. S. 37. (anglicky) [Dále jen Whitson]. 
  2. ↑ a b Whitson, s. 38.
  3. ↑ a b Whitson, s. 38, 339.
  4. ↑ Whitson, s. 340.
  5. ↑ Whitson, s. 344–345.
  6. ↑ Whitson, s. 354.
  7. ↑ Whitson, s. 91.
  8. ↑ Whitson, s. 358.

Externí odkazy

Zdroj