Nicu Ceaușescu

Nicu Ceaușescu
Nicu Ceaușescu (1990)
Nicu Ceaușescu (1990)
První tajemník regionálního výboru Sibiu komunistické strany
Ve funkci:
17. října 1987 – 22. prosince 1989
Předseda Nicolae Ceaușescu
Nástupce úřad zrušen
Ministr mládeže a první tajemník Unie komunistické mládeže
Ve funkci:
11. prosince 1982 – 17. října 1987
Předseda vlády Constantin Dăscălescu
Předchůdce Pantelimon Găvănescu
Nástupce Ioan Toma
Člen Národního shromáždění
Ve funkci:
1981 – 1989
Volební obvod Buzău
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Rumunska
Vojenská služba
Služba Rumunská socialistická republikaRumunská socialistická republika Rumunská socialistická republika
Složka Lidové letectvo
Doba služby 1975–1976
Hodnost Lajtnant
Narození 1. září 1951
Bukurešť, RumunskoRumunsko Rumunsko
Úmrtí 26. září 1996 (ve věku 45 let)
Vídeň, RakouskoRakousko Rakousko
Příčina úmrtí jaterní cirhóza
Místo pohřbení hřbitov Ghencea
Choť Poliana Cristescuová (1983–1986)
Partner(ka) Nadia Comaneciová
Rodiče Nicolae Ceaușescu a Elena Ceaușescuová
Příbuzní Valentin Ceaușescu a Zoia Ceaușescuová (sourozenci)
Alma mater Bukurešťská univerzita
Profese politik
Commons Nicu Ceaușescu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicu Ceaușescu (1. září 1951 Bukurešť – 26. září 1996 Vídeň) byl rumunský fyzik, komunistický politik a nejmladší potomek prezidenta Nicolaea Ceaușescua a jeho manželky Eleny Ceaușescuové. Byl blízkým spolupracovníkem politického režimu svého otce a považován za prezidentova domnělého dědice.

Život během komunistické éry

Nicu Ceaușescu se svými rodiči (1976)

Podle Iona Mihaie Pacepy si Ceaușescu přál, aby se Nicu stal ministrem zahraničí, a proto pověřil dva vysoce postavené členy strany, Ștefana Andreie a Kornela Pacosteho (které považoval za vynikající komunistické intelektuály), aby se postarali o Nicovo vzdělání. Pacepa dále tvrdil, že na rozdíl od svých starších sourozenců neměl Nicu rád školu a údajně se mu posmívali, že nikdy nepřečetl žádnou knihu.[1]

Vystudoval Liceul č. 24 (nyní Gymnázium Jeana Monneta) a následně studoval fyziku na Bukurešťské univerzitě. Během studií se angažoval v unii komunistické mládeže, stal se jejím prvním tajemníkem a poté ministrem, v roce 1982 byl zvolen do ústředního výboru Komunistické strany Rumunska.[2]

Nicu Ceaușescu (1981)

Ștefan Andrei, Ion Traian Ștefănescu a Cornell Pacoste jej vedli jako politického praktikanta. Koncem 80. let se stal členem výkonného výboru rumunské komunistické strany a v roce 1987 jejím lídrem za župu Sibiu, rodiči byl připravován jako nástupce.[2]

Postkomunistický život a odkaz

Od střední školy se těšil pověsti těžkého alkoholika. Podle tvrzení Iona Mihaie Pacepy, který v roce 1978 uprchl do Spojených států, Nicu pohoršoval Bukurešť svými prohřešky, jako je znásilňování a autonehody.[zdroj?] Otec se údajně o Nicových problémech s alkoholem doslechl, ale jeho řešení bylo stejné jako u všech problémů v Rumunsku: „pracovat více“.[1] Dále údajně prohrál velké částky peněz v hazardních hrách po celém světě.[2][3] Latif Yahia (bývalý dvojník Udaje Husajna, syna iráckého prezidenta Saddáma Husajna) tvrdil, že Nicu byl dobrým přítelem Udaje a oba se pravidelně navštěvovali ve Švýcarsku a Monaku.[4]

V dokumentu Videograms of a Revolution je Nicu zachycen jako vězeň vystavený ve státní televizi – dne 22. prosince 1989 byl zatčen na základě obvinění z držení dětí jako rukojmích a dalších zločinů.[zdroj?] V roce 1990 byl znovu zatčen, a to za zneužívání státních prostředků za otcova režimu a odsouzen ke 20 letům vězení.[zdroj?] Z vězení byl propuštěn v listopadu 1992 kvůli cirhóze jater, na kterou o čtyři roky později zemřel ve věku 45 let ve vídeňské nemocnici.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicu Ceaușescu na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b PACEPA MIHAI, Ion. Red Horizons: The True Story of Nicolae and Elena Ceaușescus' Crimes, Lifestyle, and Corruption. [s.l.]: Publishing, Inc, 1990. Dostupné online. ISBN 0-89526-746-2. S. 62–63. 
  2. ↑ a b c TISMĂNEANU, Vladimir. Stalinism pentru eternitate. Jasy: Polirom, 2005. ISBN 973-681-899-3. S. 295. 
  3. ↑ a b "Nicu Ceaușescu, 45, Flamboyant Son of Romanian Dictator". The New York Times, 27. září 1996; p. B8
  4. ↑ YAḤYÁ, Laṭīf. I was Saddam's son. [s.l.]: New York : Arcade Pub. ; [Boston, Mass.] : Distributed by Little, Brown and Co. 330 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55970-373-4. 

Externí odkazy

Zdroj