Neuromodulace

Neuromodulace je fyziologický proces, při kterém daný neuron používá jednu nebo více chemických látek na regulaci různých populací neuronů. Naproti tomu synaptický přenos je takový přenos, v němž se na axonálním zakočení vylučují neurotransmitery k rychle reagujícím receptorům jediného konkrétního neuronu. Neuromodulátory jsou neurotransmitery, které difundují přes nervové tkáně, ovlivňují pomalu působící receptory mnoha neuronů. Hlavními neuromodulátory CNS jsou dopamin, serotonin, acetylcholin, histamin, a noradrenalin.

Obecně mají modulační účinky na cílové oblasti a ovlivňují tak mj. vznik akčních potenciálů v buňkách (po kvalitativní i kvantitativní stránce), např. rychlost tvorby vzruchu v buňce, trvání, rychlost šíření aj.^[1][2]

Neuromodulátor může být koncipován jako neurotransmiter, který se znovu nevstřebává do presynaptického neuronu nebo rozpadá na metabolity. Neuromodulátory se také vyskytují v mozkomíšním moku a ovlivňují činnost dalších neuronů. Proto lze některé neurotransmitery považovat také za neuromodulátory (např. serotonin či acetylcholin).^[3]

Neuromodulace je rozdílná ve srovnání s "obvyklým" synaptickým přenosem. V obou případech mediátor působí na místní postsynaptické receptory, ovšem zatímco u neuromodulace jde obvykle o receptory spřažené s G proteinem, u tvorby vzruchu jsou zapojeny typicky [Ionotropní receptor|ligandem řízené iontové kanály]]. Neurotransmise zahrnující metabotropní receptory či napětím řízené iontové je poměrně pomalá. Naopak přenos vzruchů, který zahrnuje výhradně ligandem řízené iontové kanály, je mnohem rychlejší. 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neuromodulation na anglické Wikipedii.

Zdroj