Nesmrtelná milenka
Přízviskem Unsterbliche Geliebte (do češtiny překládáno jako Nehynoucí láska nebo Nesmrtelná milenka) oslovil Ludwig van Beethoven neznámou adresátku svého neodeslaného dopisu z července 1812. Skladatel dopis napsal během svého druhého lázeňského pobytu v Teplicích. Je psán tužkou a skládá se ze tří částí.[1]
Identita
Identita adresátky dopisu je mezi odborníky dodnes předmětem sporů. Jednou z možných žen byla Anna Marie z Erdődy roz. Nickyová (1779–1837), manželka Petra z Erdődy, Beethovena blízká důvěrnice.[2]
List nalezený ve skladatelově pozůstalosti získal jeho sekretář Anton Schindler. Poté připadl Schindlerově sestře Marii a následně se dostal do rukou továrníka Augusta Nowotného, který provozoval porcelánku ve Staré Roli (Altrohlau) u Karlových Varů.[3] Ten v roce 1880 svou sbírku daroval berlínské státní knihovně, kde je dopis uložen pod signaturou Mus. ep. autogr. Beethoven 127.
Odkazy
Reference
- ↑ Dopis je u Goldschmidt (1977), s. 19f., zveřejněno poprvé v originálním autografu, vč. Beethovenových poznámek; taktéž u Brandenburga (1996), č. 582
- ↑ Beethoven's Immortal beloved [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)
- ↑ Srov. Ludwig Nohl, Inventarium des Beethoven’schen Nachlasses soweit sich derselbe in dem Nachlass des am 16. Januar d. J. zu Bockenheim bei Frankfurt a/M. verstorbenen Professors Anton Schindler vorgefunden hat und zur Zeit in den Händen der Frau Marie Egloff geb. Schindler in Mannheim befindet. (Jetziger Besitzer dieser Sammlung Herr NOWOTNY Altrohlau und Carlsbad.) Aufgenommen im Juni 1864 in Mannheim durch Ludwig Nohl aus München, Karlsbad 1864, Nr. 6
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nehynoucí láska na Wikimedia Commons
