Nalžovy (zámek)

Zámek Nalžovy
pohled od západu
pohled od západu
Základní informace
Sloh renesance, baroko, empír
Výstavba kolem roku 1620
Přestavba 40. léta 18. stol. (barokní),
po roce 1840 (empírová)
Stavebník Bedřich Švihovský z Rýzmberka
Další majitelé Švihovští z Rýzmberka, Pöttingové, Taaffové, Müllerové, ČSR
Současný majitel (rodina De Bären)
Poloha
Adresa Nalžovy 1, Nalžovské Hory
Souřadnice 49°19′55,47″ s. š., 13°32′57,09″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 32804/4-3153 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
věž zámku Nalžovy

Zámek Nalžovy se nachází v centrální části města Nalžovské Hory, okres Klatovy. Renesanční čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím a hranolovou věží byl vybudován ve 20. letech 17. století. V polovině 18. století podstoupil barokní a kolem roku 1840 empírovou přestavbu. Zámek s přilehlým parkem a hospodářskými budovami je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Původní tvrz v Nalžovech vznikla pravděpodobně již v polovině 15. století.[2] Na počátku třicetileté války, roku 1618 nebo 1619 byly Nalžovy i s tvrzí vydrancovány protihabsburskými uherskými vojsky. Tvrz byla přitom zřejmě značně poškozena. Tehdejší majitel panství Bedřich Švihovský z Rýzmberka následně nechal jižně od stávající tvrze vystavět nový renesanční čtyřkřídlý zámek s uzavřeným dvorem, hlavní věží nad východním průčelí, věžemi („rundely“) ve třech rozích a kaplí. Zámek je poprvé připomínán k roku 1630[p 1]. Původní tvrz byla adaptována na obydlí panských úředníků, kolem vznikl hospodářský dvůr a pivovar. Roku 1718 koupila nalžovské panství hrabata z Pöttingu. Nové majitelé nechali v první polovině 18. století zámek upravit v barokním stylu, stavební dispozice se však příliš nezměnila. Úpravy byly dokončeny pravděpodobně v červenci 1744, kdy došlo ke znovuvysvěcení zámecké kaple svatého Václava. Tvrz („starý zámek“) pravděpodobně v této době zanikl a byl nahrazen budovou sýpky. Barokní úpravy se dotkly i okolního parku a zahrad.[4]

Roku 1769 koupila panství Nalžovy hrabata Taaffe, původem irský rod, působící v císařských službách.[5] Za Ludvíka Taaffeho (1791–1855) proběhla poslední přestavba zámku v empírovém a novorenesančním stylu, zahájená roku 1840. Jejím tvůrcem byl ditrichštejnský dvorní architekt Heinrich Koch. V rámci přestavby byla doplněna čtvrtá věž na jihovýchodní nároží zámku a upravena střecha velké věže nad východním průčelí. Další práce se týkaly úprav interiérů a sjednocení fasád. Tím byly prakticky setřeny rysy předchozí barokní přestavby. Mimo samotný zámek došlo k přístavbě budovy koníren, uzavírající dolní stranu hospodářského dvora, stodoly navazující na objekt sýpky, nové kočárovny, a dále souboru pivovarských sklepů pod novými konírnami, využívajících starších renesančních sklepů. V rámci přestavby zámku byla původní barokní zahrada upravena na krajinářský park, s osázením exotickými druhy dřevin.[6] Současně s přestavbou zámku nechal Ludvík Taaffe na vrchu Prašivec, severovýchodně od městečka, vybudovat umělou zříceninu podle vzoru irského rodového sídla Ballymotte.[5]

Roku 1873 zdědil majetek Eduard hrabě Taaffe, politik a budoucí ministerský předseda Předlitavska. Po svém odchodu z politiky přesídlil na zámek a zde také koncem listopadu 1895 zemřel.[5]

Velkostatek Nalžovy u obce Stříbrné Hory byl šlechtitelským střediskem a disponoval kolem 2 000 ha orné půdy. Ve šlechtitelském středisku se nalézaly školky, na nichž se provádělo šlechtění, zkušební pole a laboratoře, z technického zařízení pak moderní zařízení na čištění obilí podle váhy. Nalžovské podniky se zabývaly zušlechťováním horských plodin, žita, ovsa, brambor a hrachu a platily za nejvýše a nejnepříznivěji položenou šlechtitelskou stanicí v Československu.[7]

Během pozemkové reformy po vzniku Československé republiky[p 2] byl ze záboru velkostatku Nalžovy vydělen zbytkový statek Přebořice o 28 ha za přídělovou cenu 92 000.- Kč a zbytkový statek Tedražice o rozloze 67 ha za přídělovou cenu 240 000.- Kč.[8] Následkem pozemkové reformy začal velkostatek hospodářsky upadat.

V roce 1929 postihl zámek požár. Roku 1934, během držení Edwarda Karla Richarda Taaffeho, byla na zadlužený statek uvalena nucená správa. Po neúspěšných pokusech o obnovu hospodářství Edward roku 1937 prodal velkostatek Nalžovy, spolu s dvory Sedlečko a Krutěnice, bratrům Františkovi a Karlovi Müllerovým.[5] Ti majetek drželi do roku 1945, kdy jim byl zabaven státem. Později v zámku byla umístěna základní škola. V roce 1975 podstoupil zámek opravy.[2] Roku 1993 byl nalžovský zámek navrácen dědicům Karla Müllera. Od nich pak roku 2008 koupila zámek s hospodářskými budovami, parkem a zemědělskými pozemky společnost Lamela Electric. Záměrem společnosti bylo vybudovat v zámeckém areálu lázeňsko–rehabilitační centrum.[5] Od roku 2020 je zámek ve vlastnictví rodinné společnosti Zámek Ellischau a je veřejnosti nepřístupný.[zdroj?!]

Popis

Zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová stavba na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníka, s hlavním průčelím obráceným k východu. Na vnějších nárožích se nacházejí polygonální věžice. V ose hlavního průčelí vyrůstá větší věž hranolového půdorysu. Z jižního křídla předstupuje polygonálně zakončená kaple svatého Václava. Místnosti v přízemí jsou opatřeny valenými klenbami, místnosti vyšších pater mají stropy ploché. Severně od zámku stojí budovy sýpky, konírny a kočárovny. Severozápadně od zámku se nachází podlouhlá budova bývalého pivovaru. Jižně od zámku se rozprostírá přírodně krajinářský park.[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Popis panského sídla, obsažený v zápisu o dělení statku mezi Petra Voka Švihovského a Ferdinanda Václava Švihovského v deskách zemských v roce 1630: „zámek Nalžovy v kvadrátu od kamene vystavený dobře (…) y s kaplou“[3].
  2. ↑ Zahájení přídělového řízení na dvorech Nalžovy, Neprochovy, Zamlekov, Tedražice, Krutěnice, Čejkovy, Předbořice, Dalevice, Sedlečko. Předmětem přídělového řízení podle zákona ze dne 30. Jedna 1920, č. 81 Sb. z. a n. staly se výše uvedené dvory, ležící v katastrálních obcích Velenovy, Stříbrné Hory, Černec, Vlkonice, Votěšín, Zbynice, Měřenice, Vlčnovy, Buršice, Nalžovy, Neprochovy, Zavlekov, Krutěnice, Čejkovy, Hradešice, Tužice, Letovy, Plitchtice, Oustaleč, soud. okresů Plánice, Sušice, Horažďovice. Lhůta k podáváni žádosti trvá do 4. února 1924. Potřebně informace a formuláře žádostí lze obdržeti u přídělového komisaře Státního pozemkového úřadu v Klatovech. Venkov, 27.01.1924, s. 10

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-08-12]. Identifikátor záznamu 144407 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b ZEMEK, Metoděj; HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 4., Západní Čechy.. Praha: Svoboda, 1985. 521 s. ISBN 80-200-0695-8. S. 222–223. 
  3. ↑ RYŠAVÝ, Vratislav. Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. In: Památky západních Čech. Plzeň: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, 2011. Dále jen: Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. Dostupné online. ISBN 978-80-85035-06-3. S. 56. Archivováno 8. 10. 2017 na Wayback Machine.
  4. ↑ Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. s. 59
  5. ↑ a b c d e HOUDEK, Zdeněk; BOUZEK, Stanislav. Zámek Nalžovy: Historie [online]. 2014 [cit. 2017-08-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. s. 60
  7. ↑ Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1926, 301. Návrh poslanců Jana Koudelky, R. Chalupy, A. Remeše, V. Jaši, Jana Bečko, inž. J. Nečase a druhů o dávce ze zbytkových statků.
  9. ↑ Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. s. 56–60

Literatura

Externí odkazy

Zdroj