NGC 1316

NGC 1316
NGC 1316 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m. Autor: Observatoř La Silla, ESO
NGC 1316 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m. Autor: Observatoř La Silla, ESO
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ čočková galaxie, interagující galaxie, astronomický rádiový zdroj, zdroj infračerveného záření a zdroj rentgenového záření
Třída E[1]
Objevitel James Dunlop
Datum objevu 2. září 1826
Rektascenze 2h 22m 41,7s[2]
Deklinace -37°12′30″[2]
Souhvězdí Pec (lat. For)
Zdánlivá magnituda (V) 8,53[3], 9,81[3], 6,445[4], 5,872[4], 5,587[4], 9,15[5] a 7,66[5]
Úhlová velikost 11'x7,2[6]
Vzdálenost 58[7] až 75[8] milionů ly
Plošná jasnost 13,0 mag/sq arcmin[6]
Poziční úhel 50°[6]
Rudý posuv 0,005871[2]
Kupa galaxií kupa galaxií v Peci
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 1316
IRAS IRAS 03208-3723 a IRAS F03207-3723
Principal Galaxies Catalogue PGC 12651
Atlas of Peculiar Galaxies APG 154
Jiná označení NGC 1316, PGC 12651, Arp 154[2]
Komentář nejjasnější člen kupy galaxií v Peci[9]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 1316 (také Fornax A) je obří eliptická[1] nebo čočková[2][6]interagující galaxie[1] ve vzdálenosti 58[7] až 80[10] miliónů světelných roků od Země. Při pohledu ze Země je viditelná v souhvězdí Pece (Fornax) a je nejjasnějším členem kupy galaxií v Peci.[9] Nachází se zde čtvrtý nejsilnější rádiový zdroj na obloze. Astronomové se domnívají, že galaxie v minulosti prodělala srážku s jinou, spirální galaxií. Galaxie byla objevena 2. září 1826 australským astronomem Jamesem Dunlopem.[11]

Popis

NGC 1316 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu (sever je vpravo)

Velikostí i tvarem připomíná běžnou eliptickou galaxii, ale vyskytují se u ní prachové pásy a disk, které se častěji nacházejí ve spirálních galaxiích. Tyto atributy by mohly být způsobeny interakcemi s další galaxií během poslední miliardy let. Je pravděpodobné, že vznikla sloučením několika menších galaxií. V souhvězdí Pece se nachází i její menší souputník NGC 1317 (malá spirální galaxie na severní straně).

Galaxie má nadměrný výskyt supernov, během 26 let zde došlo ke čtyřem případům této hvězdné exploze.[12] NGC 1316 je také silným radiovým zdrojem, jehož původcem by mohla být černá díra v centru galaxie. Padají do ní plynné zbytky pohlcené galaxie, které se zahřívají a září mimo jiné i v tomto oboru elektromagnetického spektra.

Reference

  1. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. ↑ a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. ↑ a b The surface photometry catalogue of the ESO-Uppsala galaxies. 1989.
  6. ↑ a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  7. ↑ a b FELDMEIER, John J.; JACOBY, George H.; PHILLIPS, M. M. Calibrating Type Ia Supernovae Using the Planetary Nebula Luminosity Function. I. Initial Results. Astrophysical Journal [online]. Březen 2007 [cit. 2017-11-10]. Roč. 657. Dostupné online. arXiv astro-ph/0611231. DOI 10.1086/510897. Bibcode 2007ApJ...657...76F. (anglicky) 
  8. ↑ NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 1316: Po srážce galaxií [online]. astro.cz, 2017-02-02 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Uvnitř žhnoucí Pece [online]. ESO, 2016-04-13 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ KOTEN, Pavel. Příliš mnoho supernov [online]. osel.cz, 2006-11-26 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-10. (anglicky) 
  12. ↑ List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj