NGC 10

NGC 10
Snímek NGC 10 z optické přehlídky ESO KIDS
Snímek NGC 10 z optické přehlídky ESO KIDS
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000)
Typ SAB(rs)bc[1]
Objevitel John Herschel
Datum objevu 25. září 1834
Rektascenze 00h 08m 34.54s[2]
Deklinace −33°51′30″[2]
Souhvězdí Sochař
Zdánlivá magnituda (V) 13,3 (V)[2]
Úhlová velikost 1,373′ × 0,879′[3]
Vzdálenost 106 Mpc[4] (346 mil. světelných let ly)
Rudý posuv 0,02274 ± 0,00003[5]
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V) −21,55 (V)
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 10
IRAS IRAS 00060-3408 a IRAS F00060-3408
Principal Galaxies Catalogue PGC 634
Jiná označení PGC 634 · ESO 349-32 · MCG-06-01-024 · 2MASX J00083453−3351299 · IRAS 00060−3408
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 10 je spirální galaxie s příčkou typu SAB(rs)bc v jižním souhvězdí Sochaře. Galaxie se nachází ve vzdálenosti přibližně 106 megaparseků od Slunce, což odpovídá 346 milionů světelných let.[4] Galaxie se na obloze jeví jako slabá mlhavá skvrnka (V ≈ 13,3 mag); k rozpoznání spirálních ramen je třeba alespoň 25 cm reflektor a velmi dobré pozorovací podmínky.

Objev a historie pozorování

Galaxii NGC 10 objevil John Herschel dne 25. září 1834 z observatoře v Kapském Městě.[6] Ve 20. století byla opakovaně fotografována na deskách POSS, později v digitálních přehlídkách DSS a ESO KIDS. Další data pocházejí z infračerveného průzkumu 2MASS, ultrafialového GALEX a radiových přehlídek NVSS a HIPASS.

Fyzikální vlastnosti

Vzdálenost a rozměry

Kombinací Hubbleova zákona (založeného na rudém posuvu) a Tully-Fisherovy relace (vztah mezi svítivostí a rotační rychlostí spirálních galaxií) byla určena vzdálenost galaxie NGC 10 na ∼106 ± 10 Mpc.[4][7]

Morfologie

Typ SAB(rs)bc značí slabou příčku (‘‘SAB’’), náznak vnitřního prstence (‘‘rs’’) a středně až volně vinutá spirální ramena (‘‘bc’’).[8] V H-alfa snímcích se podél ramen nachází četné oblasti ionizovaného vodíku (H II).

Hvězdotvorba

Z infračerveného toku (IRAS 60 µm) a ultrafialového záření (GALEX) vyplývá rychlost tvorby hvězd ≈2 M⊙/rok,[9] což NGC 10 řadí mezi středně aktivní diskové galaxie.

Plyn a prach

Průzkum HI 21 cm čáry (HIPASS) naměřil celkovou neutrální vodíkovou hmotu ≈1,6 × 10^10 M⊙.[10] V radiovém kontinuálním průzkumu NVSS odpovídá galaxii slabý zdroj o toku 7,3 mJy při 1,4 GHz.[11]

Supernova SN 2011jo

Dne 22. prosince 2011 objevil amatérský astronom Stuart Parker supernovu typu II označenou SN 2011jo. Nacházela se 2″ východně a 16″ severně od galaktického jádra; při objevu měla jasnost ~18 mag.[12]

Pozorování v různých pásmech

  • Optické – detailní fotografie z ESO KIDS a DSS zobrazují slabou příčku a prachové pásy.
  • Ultrafialové (GALEX) – zvýrazňuje mladé hvězdy v ramenech.[13]
  • Infračervené (2MASS, IRAS) – ukazuje starší hvězdné populace a prach.[14]
  • Rádiové – H I profil (HIPASS) a kontinuum 1,4 GHz (NVSS).
  • Rentgenové – v archivech ROSAT ani Chandra se neobjevuje výrazný rentgenový zdroj, takže NGC 10 patrně nehostí aktivní galaktické jádro.

Viditelnost

Galaxie kulminuje kolem půlnoci v listopadu. Z Česka vystupuje kvůli deklinaci −34° jen několik stupňů nad obzor, a je proto obtížně pozorovatelná; z jižnějších zeměpisných šířek (Středomoří, Kanárské ostrovy) lze v dalekohledu ≥25 cm rozlišit jasné jádro a prodloužený disk.

Související články

Reference

  1. ↑ DE VAUCOULEURS, G., A. de Vaucouleurs, H. G. Corwin Jr., R. J. Buta, G. Paturel, P. Fouqué. Third Reference Catalogue of Bright Galaxies (RC3). [s.l.]: Springer-Verlag, 1991. ISBN 978-0-387-96436-2. 
  2. ↑ a b c SIMBAD – NGC 10. simbad.u-strasbg.fr [online]. SIMBAD Astronomical Database. Dostupné online. 
  3. ↑ SKRUTSKIE, M. F., R. M. Cutri ad. The Two Micron All Sky Survey (2MASS). The Astronomical Journal. 2006, roč. 131, čís. 2, s. 1163–1183. doi:10.1086/498708. 
  4. ↑ a b c Distance Results for NGC 0010. ned.ipac.caltech.edu [online]. NASA/IPAC Extragalactic Database. Dostupné online. 
  5. ↑ Redshift for NGC 10. ned.ipac.caltech.edu [online]. NASA/IPAC Extragalactic Database. Dostupné online. 
  6. ↑ New General Catalog Objects: NGC 1 – 49. cseligman.com [online]. C. Seligman Atlas. Dostupné online. 
  7. ↑ MATHEWSON, D. S., V. L. Ford, M. Buchhorn. A Southern Sky Survey of the Peculiar Velocities of 1355 Spiral Galaxies. Astrophysical Journal Supplement Series. 1992, roč. 81, s. 413–659. doi:10.1086/191700. 
  8. ↑ DE VAUCOULEURS, G. Revised Classification of 1500 Bright Galaxies. Astrophysical Journal Supplement Series. 1963, roč. 8, s. 31–64. doi:10.1086/190084. 
  9. ↑ KENNICUTT, R. C. Jr. Star Formation in Galaxies Along the Hubble Sequence. Annual Review of Astronomy and Astrophysics. 1998, roč. 36, s. 189–231. doi:10.1146/annurev.astro.36.1.189. 
  10. ↑ MEYER, M. J. The HIPASS Catalogue — I. Data Presentation. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2004, roč. 350, čís. 4, s. 1195–1209. doi:10.1111/j.1365-2966.2004.07743.x. 
  11. ↑ CONDON, J. J. The NRAO VLA Sky Survey. The Astronomical Journal. 1998, roč. 115, čís. 5, s. 1693–1716. doi:10.1086/300337. 
  12. ↑ GREEN, D. W. E. Supernova 2011jo in NGC 10 = Psn J00083457-3351148. Central Bureau Electronic Telegrams. 2011-12, roč. 2964, s. 1. Dostupné online [cit. 2025-04-24]. (anglicky) 
  13. ↑ MARTIN, D. C. The Galaxy Evolution Explorer: A Space Ultraviolet Survey Mission. Astrophysical Journal Letters. 2005, roč. 619, s. L1–L6. doi:10.1086/426387. 
  14. ↑ NEUGEBAUER, G. The Infrared Astronomical Satellite (IRAS) Mission. Astrophysical Journal Letters. 1984, roč. 278, s. L1–L6. doi:10.1086/184214. 

Externí odkazy


… | NGC 9 | NGC 10 | NGC 11 | …


Zdroj