Míla Pačová

Míla Pačová
herečka Míla Pačová
Rodné jméno	Jaromíra Anna Patschová
Narození	11. dubna 1887 Smíchov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. března 1957 (ve věku 69 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Choť	prof. JUDr. Jan Krčmář
Partner(ka)	Jan Štursa
Rodiče	Gustav Patsch (1855–1913), otec Františka roz. Motlová (*1867), matka
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Míla Pačová, vlastním jménem Jaromíra Pačová, křtěná Jaromíra Anna, provdaná Krčmářová (11. dubna 1887 Smíchov^[1] – 20. března 1957^[2]Praha) byla česká herečka.

Herectví se na divadle profesionálně věnovala od roku 1911. Spoluzakládala komorní scénu Mozarteum. V letech 1921–1934 byla členkou souboru Vinohradského divadla,^[3] poté až do své smrti členka Národního divadla. Byla provdána za univerzitního profesora a prvorepublikového ministra JUDr. Jana Krčmáře. Po druhé světové válce jezdila do své venkovské vily v Třemošnici pod hradem Lichnice ve východních Čechách, i zde si ráda zahrála s místními ochotníky.

Míla Pačová pocházela z rodiny zámožného stavitele Gustava Pače z Jinců na Hořovicku a jeho neméně movité manželky Františky, rozené Motlové. Byla jejich jediným dítětem. ^[4] V mládí se rozhodovala mezi kariérou malířky a herečky. Otec jí umožnil studium malířství v Praze u malíře Ferdinanda Engelmüllera a posléze v Paříži (1910 na Académie de la grande Chaumiére. Malířství a kreslení, zvláště vtipným karikaturám, se věnovala po celý život, ale za svou životní dráhu si zvolila herectví, které soukromě studovala u Marie Hübnerové a Karla Želenského.

V roce 1911 začala hrát v Uranii, kde hrála s výjimkou sezóny 1913–1914, kdy hrála ve Švandově divadle, do roku 1918. Proslavila se tam hlavní rolí v Kvapilově hře Princezna Pampeliška. Poté tři roky přecházela mezi různými společnostmi v Praze, hrála i mezi ochotníky, měla podíl na založení Komorní scény v Mozarteu roku 1919. Roku 1921 ji Jaroslav Kvapil angažoval do Divadla na Vinohradech. Na Vinohradech plně vyzrála a zhostila se řady zajímavých rolí, např. Anči v Langerově Periferii nebo Ariely v Shakespearově Bouři. Na počátku třicátých let hrála zde po boku Zdeňka Štěpánka, Františka Smolíka, Františka Kreuzmanna, Olgy Scheinpflugové a dalších.

Roku 1934 získala angažmá v Národním divadle, jemuž už zůstala věrná až do smrti. Přišla sem už jako vyzrálá herečka, ale v tamní konkurenci už nemohla tolik zářit, z rolí zralých žen připomeňme Roubínkovou v Jiráskově M. D. Rettigové, Kláskovou v Jiráskově Lucerně nebo Akulinu Ivanovnu v Gorkého Měšťácích.

Míla Pačová byla emancipovaná žena a inteligentní herečka, plná temperamentu s jemnou elegancí a půvabnou koketně houpavou chůzí, typická byla její překotná mluva, která pomáhala humornému tónu jejího herectví. Studium malířství využívala i hereckém projevu, zvláště v mimice, gestu a při výběru kostýmů. Veřejně vystupovala i jako recitátorka, např. 1936 recitovala pohádky B. Němcové pro Společnost Boženy Němcové. Přednes uplatnila i v rozhlase, s nímž spolupracovala od konce 20. let, její hlas se zachoval na gramofonových deskách Ultraphon.

Rodinný majetek a jeho dědictví jí umožnilo svobodnou volbu kariéry a nezávislost. Nechtěla založit rodinu a pohybovala se ve svobodomyslné společnosti umělců. Byla například známa jako partnerka malíře Jana Štursy.^[5]. V roce 1927 se ve Sliači seznámila s advokátem a profesorem Univerzity Karlovy, tehdejším předsedou Společností vlasteneckých přátel umění, JUDr. Janem Krčmářem. Spojovaly je vzájemná úcta, respekt i vysoké společné postavení, zájmy o umění a sběratelství starožitností, přes které se s ním Míla sblížila a roku 1928 se za něj provdala.

Pohřbena byla spolu se svým manželem na Vinohradském hřbitově.

Její filmová práce byla jen příležitostná, začínala už v němé éře roku 1913 ve filmu Pan profesor, nepřítel žen. Žádná z šesti „němých“ rolí se však svojí výrazností do historie filmu nezapsala. Ve zvukovém filmu hrála poprvé až r. 1935, kdy se mihla v životopisném snímku Milan Rastislav Štefánik. Za okupace ztvárnila několik postav dam z vyšší společnosti (Artur a Leontýna (1940), Preludium (1941), Jarní píseň (1944)). Životní byla role ve filmu Miroslava Cikána U pěti veverek (1944), v níž jí na tělo byla ušita role chamtivé domácí Filomény Houbičkové, tvořící protipól dobráckém manželovi (Jindřich Plachta) i své sestře (Růžena Nasková). Nasková s Pačovou vytvořily v tomto filmu nádherné protipóly dobra a zla. Po válce si pak ještě zahrála tři role, v poslední ve filmu Jan Žižka (1955) hrála postavu manželky staroměstského purkmistra Tomáše.

• 1929 Státní cena ^[7]
• 1953 titul zasloužilá umělkyně

• Anči (František Langer: Periferie, 1925, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil)
• Lysistrata (Aristofanes: Lysistrata, 1926, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor)
• Maryša (bratři Mrštíkové: Maryša, 1926, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal)
• Viriněja (Lidija Nikolajevna Sejfullová: Viriněja, Divadlo na Vinohradech, 1927, režie Jan Bor)
• Grušeňka (adaptace Dostojevského Bratrů Karamazových, 1931, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor)
• Nasťa (adaptace Dostojevského Idiota, 1934, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor)
• Roubínková (Alois Jirásek: M. D. Rettigová, 1938)
• Klásková (Alois Jirásek: Lucerna, 1944-1945)
• Lízalka (bratři Mrštíkové: Maryša, 1943, 1945, 1948)
• Warrenová (George Bernard Shaw: Živnost paní Warrenové, 1949)
• Akulina Ivanovna (Maxim Gorkij: Měšťáci, 1949)
• Frosina (Molière: Lakomec, 1950)
• Dulská (Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, 1954)
• Strouhalka (bratři Mrštíkové: Maryša, 1956)

• Pan profesor, nepřítel žen, 1913 – role neuvedena
• Čaroděj, 1918 – role neuvedena
• Lásko třikrát svatá, 1918 – role neuvedena
• Rabbi Löw, 1919 – role neuvedena
• Zloděj, 1919 – obchodníkova žena
• Josef Kajetán Tyl, 1925 – dáma na plese

• Milan Rastislav Štefánik, 1935 – madame Jouvenelle
• Dvojí život, 1939 – Seidlová, Slabova bytná a společnice
• Mořská panna, 1939 – obstarožní světačka
• Artur a Leontýna, 1940 – Sobotová, Leontýnina matka
• Preludium, 1941 – herečka Holmová
• Šťastnou cestu, 1943 – Vacková, ředitelka prodejního oddělení
• Jarní píseň, 1944 – baronka Gizela, sestra Oboronské
• Předtucha, 1944 – role neurčena, film nedokončen
• U pěti veverek, 1944 – paní domácí Filoména Houbičková
• Z růže kvítek, 1945 – kartářka, film nedokončen
• Nezbedný bakalář, 1946 – Markyta, manželka Žlutického
• Ještě svatba nebyla..., 1954 – Marina, Ambrožova žena
• Jan Žižka, 1955 – purkmistrova žena

• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 109, 114, 124, 137, 250–2, 260
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 222, foto 606
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 73, 87, 89, 95, 97, 108, 123, 148, 180, 207, 287, 333
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 128, 217–8, 232, 252
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 81, 111, 156, 211, 334, 412, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 28, 113, 212, 414, 491, 503.
• Československý biografický slovník A–Ž, Praha 1992, ISBN 80-200-0443-2
• Český hraný film I., 1898 – 1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
• Český hraný film II., 1930 – 1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
• Český hraný film III., 1945 – 1960, NFA Praha 2001, ISBN 80-7004-102-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 365–367.
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 53, 79–82
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50–2, 59, 62–3, 75, 116, 122, 139, 141, 254–5, 352, 359, 610, 642–3, 645, 647
• Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 41
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 353–4
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 115, 190, 202, 204, 232, 237, 239–241, 244, 246, 248–9, 348
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 172, 262, 386–7, 397
• Městské divadlo na Král. Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů" 1924, vyd.  Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1923, str. 88
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 162
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 25–6, 31, 33, 35, 38, 43, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 38, 180
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 507. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 130, ISBN 80-85837-35-8
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 90, ISBN 978-80-7388-552-6
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 160, ISBN 80-207-0485-X
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179, ISBN 978-80-239-9603-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Míla Pačová na Wikimedia Commons
• Míla Pačová v České divadelní encyklopedii
• Významný přínos Míly Pačové – Krčmářové a Prof. JUDr. Jana Krčmáře v oblasti výtvarných umění
• Míla Pačová v databázi Archivu Národního divadla
• Míla Pačová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Míla Pačová ve Filmové databázi
• Míla Pačová na Kinoboxu
• Míla Pačová v Internet Movie Database (anglicky)
• Z kroniky obce Třemošnice

Zdroj