Murad IV.

Murad IV.
17. sultán Osmanské říše
Císař
Muslimský chálífa
Portrét
Doba vlády 1623–1640
Korunovace 10. září 1623
Úplné jméno Murad bin Ahmed
Narození 27. července 1609
Istanbul, Osmanská říše
Úmrtí 8. února 1640 (ve věku 30 let)
tamtéž
Pohřben mešita Ahmeda I., Istanbul
Předchůdce Mustafa I. (strýc)
Nástupce Ibrahim I. (bratr)
Manželky Ayşe Hatun
Sanevber Hatun (?)
Şems-i Peri Sultan (manželka)
Potomci 10 synů
3 dcery
Dynastie Osmanská
Otec sultán Ahmed I.
Matka Kösem Sultan
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Murad IV. 27. července 1609 – 8. ledna 1640) byl v letech 1623–1640 sultánem Osmanské říše, známým především díky obnovení autority státu, majestátu panovníka a tvrdými metodami. Ačkoliv byl oficiálním sultánem Osmanské říše již od roku 1623, až do roku 1632 byla vladařkou říše považována jeho matka Kösem Sultan (Nastoupil na trůn jako nezletilý, Kösem Sultan se tedy stala regentkou). Byl synem sultána Ahmeda I. a valide Kösem Sultan, které byla původem Řekyně (známá taky jako Mahpeyker). Moc získal v roce 1623, kdy nahradil svého strýce Mustafu I. Bylo mu pouhých jedenáct let, když započal svou vládu. Jeho vláda je proslavená především Osmansko-safíovskými válkami (1623–29), jejichž výsledkem bylo rozdělení Kavkazu mezi tyto říše, které byly spolu v nepřátelství již přes dvě století. Na stejném místě dnes existuje hranice mezi Tureckem a Íránem.

Životopis

Mládí (1623–1632)

Murad IV. byl dlouhou dobu pod kontrolou svých příbuzných a během prvních let vlády místo něj vládla jeho matka Kösem Sultan. V říši však vypukla anarchie, byrokracie, vojenské konflikty a vládu nad městy převzali despotičtí tyrani; Safíovská dynastie neustále útočila na Irák, v severní Anatolii vypukly vzpoury a v roce 1631 janičáři vtrhli do paláce, kde zabili velkovezíra a mnoho dalších. Murad IV. se pojistil, aby neskončil jako jeho starší bratr Osman II. (který byl zavražděn), a začal uplatňovat svou moc.

V roce 1628, kdy mu bylo šestnáct let, nechal pro výstrahu popravit svého švagra Karu Mustafu Pašu (manžela své sestry Fatmy Sultan a guvernéra Egypta).

Absolutní vláda a politika

Jeho pravá autoritativní vláda začala asi roku 1632, kdy sesadil všechny tyrany, vymýtil korupci nahromaděnou za vlády posledních několika sultánů a nastolil pořádek, který už léta vůbec neexistoval. Taky obnovil autoritativní majestát panovníka. Murad IV. za své vlády zakázal v Istanbulu požívání alkoholu, tabáku, opia a kávy. Za porušení zákazu nechával viníky ihned popravit. Údajně se v noci procházel v ulicích v civilním oblečení a kontroloval, jak poddaní plní jeho rozkazy. V případě porušování zahodil svůj oblek a vyřešil situaci okamžitě svýma vlastníma rukama. Stejně jako jeho předek Selim II. posedával v kiosku u vody nedaleko paláce Seraglio a střílel šípy na kolemjdoucí nebo na projíždějící čluny, které se k němu přiblížily příliš blízko. Obnovil také velmi kruté soudní tresty; díky tomu byl popraven velkovezír za to, že zbil svou tchyni.

Válka proti Safíovcům

Vláda Murada IV. byla významná především Osmansko-Safíovskou válkou (1623–39) proti Persii (dnešní Írán), kde si Osmané násilím podmanili Ázerbájdžán, okupovali Tabríz a Hamadán a nakonec v roce 1638 opět obsadili Bagdád. Po válce byla sepsána Zuhabská dohoda, která uznala změnu hraničního území; část Amasye, východní Arménie, východní Gruzie, Ázerbájdžán a Dagestán patřily k Persii, zatímco západní Arménie a západní Gruzie zůstala pod osmanskou nadvládou. Mezopotámie tedy díky Peršanům zanikla. Hranice se po válce ustálily a v téměř stejné podobě zůstaly dodnes; v dnešní době ale rozdělují Turecko, Irák a Írán.

Během obléhání Bagdádu v roce 1638 město vydrželo odolávat čtyřicet dní, než nakonec kapitulovalo.

Murad IV. sám osobně vedl osmanskou armádu v posledních letech války.  

Vztahy s Mughalskou říší

Zatímco Murad tábořil u Bagdádu, setkal se s vyslanci mughalského císaře Šáhdžahána, kteří mu ukázali kusy jemně vyšívané látky, a dokonce i brnění. Murad jim na oplátku daroval nejlepší zbraně, sedla a kaftany, které odeslali jako dar vládci až do Mughalské říše.

Architektura

Murad IV. kladl důraz na architekturu a během jeho vlády bylo vystavěno mnoho monumentů. V roce 1635 byl vystavěn kiosek v Bagdádu a Revanu, v roce 1638 v Jerevanu. Všechny byly postaveny v různých stylech. Mezi jeho ostatní stavby patří pavilon v paláci Kavak, mešita Meydanı, myslivna Bayrama Paši, hrobka, fontána a základní škola. V Konyi nechal postavit mešitu Şerafettin.

Rodina

Konkubíny

O konkubínách Murada IV. se mnoho neví, jelikož po jeho smrti žádný z jeho synů nežil, a tak neměl přímého pokračovatele rodu. Mnoho historiků považuje za jeho jedinou konkubínu Ayşe Sultan; až ke konci vlády se měla objevit druhá konkubína, nejspíše se jménem Sanevber. Je tedy možné, že měl dlouho jen jednu souložnici, dokud mu nebyla poslána jiná, a nebo měl nespočet konkubín, ale jen dvě byly povýšeny na Haseki sultan.

Synové

Murad IV. měl 10 synů, žádný z nich však nedosáhl dospělosti, všichni zemřeli v dětském věku ještě před Muradovou smrtí:

Dcery

Sultán Murad měl 3 dcery:

  • Kaya Sultan, přezdívaná Ismihan (1633–59), v roce 1644 byla provdána za Abazu Meleka Ahmeda Pašu, který byl v letech 1638–51 vezírem
  • Safiye Sultan, v roce 1659 provdána za Abaza Huseina Pašu, vezíra v letech 1674–75
  • Rukiye Sultan, zemřela v roce 1696, poprvé provdána za Divrikli Ibrahima Pašu, podruhé za Gürcü Mehmeda Pašu

Smrt

Murad IV. zemřel v roce 1640 ve věku 27 let na cirhózu jater.

Ke své smrtelné posteli si pozval popravčí, kterým dal za úkol popravit svého mentálně zaostalého bratra Ibrahima, který mohl znamenat konec Osmanské linie panovníků. Příkaz však nebyl vykonán a Ibrahim se stal jeho nástupcem, což fatálně ovlivnilo dění v následujících letech.

V populární kultuře

Postava Murada IV. se vyskytuje v tureckém televizním seriálu Velkolepé století (Muhteşem Yüzyıl: Kösem), kde je jako dítě ztvárnil Cağan Efe Ak a jako dospělého sultána Metin Akdülger.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Murad VI. na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Předchůdce:
Mustafa I. 		Znak z doby nástupu Osmanský sultán
1623–1640 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ibrahim I.

Zdroj