Muhammad Mosaddek

Muhammad Mosaddek
60. a 62. premiér Íránu
Ve funkci:
21. července 1952 – 19. srpna 1953
Prezident Muhammad Rezá Pahlaví
Vicepremiér Ahmad Zirakzadeh
Předchůdce Ahmad Qavam
Nástupce Fazlollah Zahedi
Ve funkci:
28. dubna 1951 – 16. července 1952
Prezident Muhammad Rezá Pahlaví
Vicepremiér Hossein Fatemi
Předchůdce Hossein Ala'
Nástupce Fazlollah Zahedi
Předseda Národní fronty
Ve funkci:
1. ledna 1949 – 5. března 1967
Předchůdce strana založena
Nástupce Karim Sanžábí
Člen íránského parlamentu
Ve funkci:
1. května 1920 – 1927
Volební obvod Teherán
Ve funkci:
1944 – 19. srpna 1953
Stranická příslušnost
Členství Národní fronta
Narození 16. června 1882
Teherán, Persie
Úmrtí 5. března 1967 (ve věku 84 let)
Ahmadabad-e Mosaddeq, Írán
Choť Zia os-Saltane (1901–1965)
Rodiče Mirza Hedayatollah a Najm al-Saltaneh
Děti 5
Příbuzní Hedayatollah Matin-Daftari (dědeček)
Alma mater Institut d'études politiques de Paris
Université de Neuchâtel
Profese politik, diplomat a spisovatel
Náboženství islám
Podpis Muhammad Mosaddek, podpis
Commons Mohammad Mosaddegh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muhammad Mosaddek (persky محمد مصدق, [mohæmˈmæd(-e) mosædˈdeɢ]IPA, vlastním jménem Muhammad Hedájat[zdroj?]; 16. června 1882[1]Teherán, Persie – 5. března 1967 Ahmadabad-e Mosaddeq, Írán) byl íránský politik, zastávající v letech 1951–1953 funkci předsedy vlády.

Dětství a mládí

Mosaddek byl synem Mírzy Hedájata, ministra financí kádžárovských šáhů, a jako příslušník perské elity měl k politice velmi blízko už od dětství.[2] Traduje se, že když mu bylo patnáct let, poslali ho jako finančního inspektora do provincie a šáh byl jeho výkonem tak nadšen, že mu dal jméno Mosaddek, tj. ten, který se osvědčil. V osmnácti letech mu pak bylo umožněno studium ve Francii, kde Mosaddek absolvoval Institut politických věd v Paříži a stal se právníkem.

Politická kariéra

Po návratu do Íránu převzal Mosaddek nejprve úřad státního podtajemníka na ministerstvu financí a později zastával řadu významných politických funkcí – v roce 1920 byl ministrem spravedlnosti, v roce 1921 ministrem financí, v roce 1923 ministrem zahraničních věcí a v letech 1923–1927 poslancem madžlisu, tj. íránského parlamentu. Z politiky však nakonec v závěru dvacátých let odešel na protest proti diktatuře Rezy Pahlavího (byl jediným poslancem, který hlasoval proti Rezovu zvolení šáhem).

Funkci v madžlisu získal Mosaddek znovu až roku 1944, tedy tři roky po rezignaci Rezy Šáha. Jeho činnost byla od roku 1949 spojena s Národní frontou, politickým uskupením, sestávajícím z nacionálních, liberálních, socialistických a islámsky orientovaných stran a hnutí, které usilovaly o plnou nezávislost Íránu a kontrolu nad jeho přírodním bohatstvím, především nad těžbou ropy. V tomto ohledu mu jistou popularitu vyneslo zmaření sovětských snah získat ropnou koncesi v zemi.

Předsedou vlády

Mosaddek a Muhammad Rezá Pahlaví na první schůzce poté, co byl Mosaddek zvolen ministerským předsedou
Mosaddek na návštěvě USA v roce 1951

Dne 29. dubna 1951 jmenoval íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví Mosaddeka předsedou vlády poté, co byl 7. března zavražděn dosavadní premiér Hádží Alí Razmárá. O devět dní později schválil parlament poměrem hlasů 99:3 šáhovo rozhodnutí. Mosaddek v mezidobí začal připravoval krok, který jej měl později tak proslavit – zákon o zestátnění íránského ropného průmyslu, dosud v podstatě kontrolovaného Brity (resp. Anglo-íránskou ropnou společností, dnes British Petroleum). Podle dohody z roku 1933 náležel Íráncům jen 20 % podíl na zisku z prodeje ropných produktů.

Anglo-íránská ropná společnost se chystanému zákonu bránila tím, že podala podnět Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu, ale veškeré návrhy na vyrovnání Mosaddek odmítl. Nakonec íránská vláda nejen vyvlastnila majetek společnosti, ale také zavřela britské konzuláty v zemi spolu s bankou Imperial bank of Persia a zahájila ostrou protibritskou politiku. Ze strany Británie došlo nejprve k vyhlášení embarga na dovoz ropných produktů z Íránu, později však – jak se krize stupňovala – k blokádě Perského zálivu válečným loďstvem.

Pro chod íránské ekonomiky měla ropná krize vážné důsledky a dříve či později musela mít vliv i na Mosaddekovo postavení. V červnu 1952 proto předseda vlády požádal šáha, aby mu udělil některé další pravomoce spolu s funkcí ministra obrany – když to panovník odmítl, Mosaddek odstoupil. Jeho nástupcem se stal Mírzá Ahmad Ghavám, politik, který se netajil svým úmyslem obnovit jednání s Brity.

V tomto momentě se postavila na odpor část íránské veřejnosti a proběhly masivní protesty, jichž se zúčastnily tak odlišné sociální skupiny, jako byli komunisté či duchovní vedení ájatolláhem Kášáním. Nepokoje z 20. až 22. července 1952, při nichž armáda střílela do demonstrantů, přiměly Ghaváma ohlásit 21. července svojí rezignaci. Dne 22. července dosadil parlament opět do funkce Mosaddeka a šáh mu musel přiznat nejen požadované plné moci nad armádou, ale i jiná, téměř diktátorská zplnomocnění na dobu šesti měsíců. Navíc byl ájatolláh Kášání jmenován předsedou parlamentu a komunisté z Lidové strany Íránu (TÚDE) se stali důležitým spojencem vlády.

Velká Británie zatím íránský zákon o znárodnění přijala, ale trvala na kompenzacích – když to Mosaddek odmítl, byly 22. října 1952 přerušeny diplomatické styky mezi oběma zeměmi. Ekonomická situace Íránu se tímto vývojem dále zhoršila, neklid v oblasti vzrůstal. Navzdory tomu byl Mosaddek při volbách 24. ledna 1953 ve funkci předsedy vlády potvrzen.

Parlament za těchto okolností prodloužil Mosaddekovy široké pravomoce o další rok a premiér začal požadovat sesazení šáha. Dne 2. srpna 1953 převzal z moci svého úřadu kontrolu nad královským palácem a v referendu o den později si nechal schválit rozpuštění parlamentu. Šáh odjel 11. srpna z Teheránu, oficiálně na plánovanou dovolenou, ve skutečnosti však do zahraničí. Dne 15. srpna vydal ještě dva dekrety: jedním odvolával Mosaddeka z funkce, druhým dosazoval na jeho místo generála Fazlulláha Záhidího. Pak odletěl do Bagdádu, odtud 18. srpna do Říma a vrátil se teprve 22. srpna, tři dny po státním převratu.

Státní převrat

Muhammad Mosaddek v domácím vězení v Ahmadabádu

Mosaddekova spolupráce s íránskými komunisty, stejně jako některé jeho levicové kroky (především pozemková reforma), vzbuzovaly vedle ropné krize již delší dobu obavy Spojených států amerických. Dne 4. dubna 1953 vyčlenil ředitel CIA Allen W. Dulles z rozpočtu 1 milion dolarů, který měl být použit ke svržení Mosaddeka. Ve spolupráci se šáhem, monarchistickými a klerikálními skupinami a generálem Záhidím pak Američané zahájili tzv. Operaci Ajax, jejímž cílem bylo obnovení moci šáha.

Převrat pod taktovkou generála Záhidího proběhl 19. srpna 1953 (28. mordádu 1332), a přestože došlo k pouličním bojům, při nichž zahynulo nejméně 200 lidí a 300 utrpělo zranění, v zásadě nevznikl rozsáhlejší odpor. Samotný Mosaddek byl zatčen.

Soud a domácí vězení

Mosaddeka soudil vojenský tribunál a v prosinci 1953 ho odsoudil za velezradu k trestu smrti – po šáhově intervenci byl však trest zmírněn na tři roky vězení. Když koncem roku 1956 bývalého předsedu vlády propustili, stáhl se do svého domu v Karbul Abálu a až do své smrti 5. března 1967 zůstal v domácím vězení. Operace Ajax stála americké daňové poplatníky 390 000 dolarů, USA poskytly Íránu půjčku ve výši dalších 45 milionů dolarů, zatímco íránská vláda obnovila diplomatické styky s Velkou Británií.

Reference

  1. ↑ Biography [online]. Web Site for Dr. M. Mosaddegh [cit. 2012-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Mosaddekovou matkou byla kádžárovská princezna.

Literatura

  • Farhad Diba, Dr. Mohammad Mossadegh. A Political Biography, London 1986 ISBN 0-7099-4517-5

Související články

Externí odkazy

Zdroj