Muhamed Seid Serdarević

Muhamed Seid Serdarević
Narození 8. prosince 1882
Zenica
Úmrtí 26. května 1918 (ve věku 35 let)
Zenica
Povolání duchovní, učitel a překladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Muhamed (event. Muhammed) Seid-efendija Serdarević (8. prosince 1882 Zenica, Bosna a Hercegovina – 26. května 1918 Zenica, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský islámský duchovní a pedagog bosňáckého původu.

Životopis

Pocházel ze starobylé zenické rodiny s tradicí islámské vzdělanosti. V rodném městě absolvoval Sultan Ahmedovu medresu, kde jeho otec Abdulhamid-efendija (1856–1912) působil jako učitel, mudarris. Ve vzdělávání následně pokračoval v Gazi Husrev-begově medrese v Sarajevu (od 1899) a Daru-l-mualliminu (dokončil 1904), přípravce pro učitele v muslimských reformovaných školách, mektebech.

Po dokončení škol se vrátil do Zenice, kde působil jako učitel v reformovaném mektebu (mektebi-ibtidaijje). Roku 1910 se stal šéfredaktorem sarajevského periodika Muallim, měsíčníků stavovské organizace muslimských učitelů (založena 1909 jako Muslimansko muallimsko i imamsko društvo za Bosnu i Hercegovinu). V Sarajevu zůstal do roku 1913, kdy časopis zanikl. Po návratu do Zenice se stal imámem v místní věznici a krátce nato pak mudarrisem v Sultan Ahmedově medrese, kde vystřídal nedávno zesnulého otce. Roku 1914 stal tajemníkem nové stavovské organizace islámských duchovních, Sdružení bosensko-hercegovské ‘ilmijje (Udruženje bosansko-hercegovačke ilmijje). Tehdy mu byl také nabídnut úřad travnického muftího Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, který ale z osobních důvodů odmítl.[1][2][3][4]

Přispíval do časopisů Behar, Tarik, Misbah, Biser a Mualim. Byl neúnavným propagátorem moderní vzdělávání mezi muslimskou mládeží, a to i přes odpor konzervativního duchovenstva. Roku 1904 představil reformu mektebů (Preustrojstvo mektebi-ibtidaija), kterou doplnil učebními texty.[5]

Dílo

  • Nauka islama (Nauka islámu, Sarajevo 19??)
  • Kratka povijest islama (Stručné dějiny islámu, Sarajevo 1905, původně v čsp. Behar)
  • Jedan hadisi-šerif (O jednom vznešeném hadísu, Mostar 1914)
  • Dvije opasne socijalne bolesti: prostotucija i alkoholizam (Dva nebezpečné sociální neduhy: prostituce a alkoholismus, Mostar 1915)
  • Istinitost božijeg bistva i Muhammedova poslanstva (Pravdivost boží existence a Muhammadova poselství, Mostar 1915)
  • Fikh-ul-ibadat: Propisi o osnovnim islamskim dužnostima (Fiqh-ul-ʾibadat: Předpisy o základních islámských povinnostech, Sarajevo 1918 (bosensky v arabském písmu, více vydání), 1968, 1994, 2000)
  • U radovima drugih (V pracích druhých, ed. Ejub Dautović, Sarajevo 2013)
  • Izabrani radovi (Vybrané spisy, ed. Ejub Dautović, Sarajevo 2013)

Reference

  1. ↑ TRALJIĆ, Mahmud. Muhamed Seid ef. Serdarević. Zemzem. 1974, roč. VII, čís. 4–6, s. 22–23. 
  2. ↑ TRALJIĆ, Mahmud. Istaknuti Bošnjaci. Sarajevo: El-Kalem, 1998. S. 295–300. 
  3. ↑ T, M. Merhum Muhamed Seid ef. Serdarević. Biser. 1. a 15. 6 1918, čís. 11 a 12, s. 184–185. 
  4. ↑ KREŠEVLJAKOVIĆ, H(amdija). Muhamed Seid Serdarević. Sarajevski list. 3. 6. 1918, roč. XLI, čís. 118, s. 1. 
  5. ↑ SERDAREVIĆ, Muhamed Seid. Fikh-ul-ibadat: Propisi o osnovnim islamskim dužnostima. Sarajevo: Vrhovno islamsko starješinstvo u SFRJ, 1968. S. 10–14. 

Zdroj