Mravencojedovití

Jak číst taxoboxMravencojed žíhaný
alternativní popis obrázku chybí
Mravencojed žíhaný
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída vačnatci (Marsupialia)
Řád kunovci (Dasyuromorphia)
Čeleď mravencojedovití (Myrmecobiidae)
Waterhouse, 1841
Rod mravencojed (Myrmecobius)
Waterhouse, 1841
Binomické jméno
Myrmecobius fasciatus
Waterhouse, 1836
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mravencojed žíhaný (Myrmecobius fasciatus), známý též jako numbat, je druh vačnatce. Jeho srst je nápadně oranžově hnědá se sedmi, vzácně se šesti bílými pruhy na trupu. Má charakteristický tvar těla a dlouhý, chlupatý ocas.

Výskyt

Tento v současnosti vzácný druh se vyskytuje již jen v malé oblasti na jihozápadě Austrálie.[2] Žije především v lesích tvořených různými druhy blahovičníků.

Základní data

Mravencojed žíhaný měří 20 až 28 cm, bez ocasu 16–21 cm. Jeho hmotnost se pohybuje od 275 až 550 g.

Zajímavosti

Stejným druhům stromů dávají přednost i termiti, kteří staví v dutinách svá hnízda. Potravu mravencojeda proto tvoří termiti a mravenci, které pomocí svého velmi dlouhého, lepkavého jazyka vytahuje z děr. Na rozdíl od většiny vačnatců hledá potravu přes den. Mravencojed je také zajímavý vysokým počtem zubů. Má 52 zubů jako jediný ze suchozemských savců.[3]

Ohrožení

V roce 2016 bylo oznámeno, že populace mravencojeda žíhaného ve volné přírodě klesla pod tisíc jedinců. Pokusem o záchranu druhu bylo vysazení samic s mláďaty odchovaných v zoologických zahradách do chráněné oblasti Mount Gibson Sanctuary.[4]

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Numbat [online]. Australian Wildlife Conservancy [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  3. Numbat [online]. Encyclopedia.com [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  4. Austrálie zachraňuje numbaty. Žíhaní vačnatci dostali novou šanci. Česká televize [online]. 2017-04-03 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj