Mořčákovití
 Mořčákovití | |
|---|---|
Mořčák pruhovaný (Morone saxatilis)
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád |
bodloci (Acanthuriformes) |
| Čeleď |
mořčákovití (Moronidae) Jordan & Evermann, 1896 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mořčákovití (Moronidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb.
Systematika
Za popisnou autoritu mořčákovitých je pokládána dvojice amerických přírodovědců David Starr Jordan a Barton Warren Evermann (1896).[1] Na základě tradiční systematiky spadali mořčákovití do sběrného řádu ostnoploutví (Perciformes), z pohledu fylogenetiky nepřirozené skupiny. Novější systematika, například podle článku Thacker & Near (2025), čeleď klasifikuje v rámci řádu bodloci (Acanthuriformes).[2]
Mezi mořčákovité k roku 2025 patří pouze dva rody, dohromady čítající pouhých šest druhů:[1][3][4]
- Dicentrarchus Gill, 1860 (= Labrax Cuvier in Cuvier & Valenciennes 1828);
- Morone Mitchill, 1814 (= Chrysoperca Fowler, 1907; Lepibema Rafinesque, 1820; Roccus Mitchill, 1814).
Charakteristika
Největším druhem mořčáka je mořčák pruhovaný (Morone saxatilis), s maximální zaznamenanou délkou až 200 cm a hmotností 57 kg. Délky až 100 cm dorůstá dále mořčák evropský (Dicentrarchus labrax), naproti tomu např. mořčák mississippský (Morone mississippiensis) měří jen do 36 cm. Mořčákovití se vyznačují zdvojenou hřbetní ploutví, kdy první nese 8–10 trnů a druhá 1 trn a 10–13 měkkých paprsků. Řitní ploutev nese 3 trny a 9–12 měkkých paprsků. Z dalších charakteristických rysů čeledi lze jmenovat 2 skřelové trny a postranní čáru zasahující až k ocasní ploutvi.[5][6]
Mořčákovití se vyskytují v Evropě, severní Africe a Severní Americe (v povodí Atlantského oceánu, resp. Mexického zálivu) a žijí v brakických, sladkovodních i mořských pobřežních ekosystémech.[5] Nepůvodně se vyskytují i v jiných oblastech, například mořčák pruhovaný u tichomořského pobřeží Severní Ameriky. Zmiňovaný druh je mezi mořčákovitými zřejmě nejvíce probádán, a to včetně jeho migračního chování mezi chladnějšími severními vodami v létě a teplejšími jižními vodami na podzim. Tření mořčáků se vyznačuje společnými pářicími rituály, jichž se účastní jediná samice a hlouček samců, přičemž jikry a mlíčí vypouštějí u hladiny. Co se týče potravních návyků, jde o dravé ryby živící se zejména korýši, přičemž dospělci loví i další druhy ryb.[7]
Využití
Mořčákovití jsou oblíbené sportovní i konzumní ryby.[6] Mořčák evropský se prodává pod tržním jménem „mořský vlk“.
Odkazy
Reference
- ↑ a b WoRMS - World Register of Marine Species - Moronidae Jordan & Evermann, 1896. www.marinespecies.org [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06-01, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2025-06-27]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky)
- ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-27]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes - Genera/Species by Family/Subfamily. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online.
- ↑ a b NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 496.
- ↑ a b HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 30.
- ↑ HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 195–199. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu mořčákovití na Wikimedia Commons
- Taxon Moronidae ve Wikidruzích
