Modrá břidlice

Modrá břidlice
Modré bridlice z ostrova Île de Groix, Bretaň
Modré bridlice z ostrova Île de Groix, Bretaň
Zařazení metamorfovaná hornina
facie modrých břidlic
Hlavní minerály modrý amfibol (glaukofán), crossit, riebeckit, křemen, rutil
Textura jemnozrnná
Barva šedá až modrá

Modrá břidlice nebo glaukofanit nebo glaukofanová břidlice je přeměněná hornina typická pro vysokotlakou a nízkoteplotní metamorfózu, která představuje facii modrých břidlic.

Termín glaukofanit zavedl roce 1888 chorvatský geolog Mihal Kispatič.[1] Termín modrá břidlice zavedl v roce 1962 americký geolog United States Geological Survey Edgar Bailey.

Vznik

Modrá břidlice v polarizačním mikroskopu při rovnoběžných nikolech

Modré břidlice jsou příznačné pro subdukční metamorfózu, která je spojena se zánikem oceánské zemské kůry. Horniny jsou při těchto procesech vystaveny relativně nízkým teplotám v rozmezí 200–500 °C, ale střednímu až vyššímu tlaku 6–18 kbar.[2] Tyto podmínky odpovídají hloubkám kolem 15–18 km. Jejich protolitem jsou nejčastěji mafické horniny, řidčeji i pelitické nebo křemenno-živcové horniny.

Případným pokračováním subdukce a zvýšením teploty nad 500 °C dochází ke vzniku eklogitů. Častým jevem provázejícím modré břidlice je dekomprese a nárůst teploty, což má za následek retrográdní metamorfózu do facie zelených břidlic. V nově vzniklých zelených břidlicích mohou pak být nalezeny relikty lawsonitu a glaukofánu, nebo pseudomorfózy klinozoisitu s albitem a paragonitem po lawsonitu.[2]

Minerální složení a vlastnosti

Nejvýznamnějším horninotvorných minerálem modrých břidlic je glaukofán, sodný amfibol s často přimíseným crossitem nebo riebeckitem. Běžnou příměsí jsou epidot, rutil, křemen a jiné.[1] Pro modré břidlice je velmi typická asociace glaukofanitu s paragonitem, která vzniká reakcí:[2]

Výskyt

V Českém masívu jsou modré břidlice přítomny v oblasti Krkonoš, typickou lokalitou je výskyt u Železného Brodu.[1] Na Slovensku jsou modré břidlice poměrně vzácné. Lze je najít v příkrovu Bôrky blízko Štítnika a Hnúště[3], Hačavy, Bôrky, Lúčky a na vrchu Radzim.[4]

Využití

Modré břidlice nemají žádné významné ekonomické využití.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Modrá bridlica na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c http://www.geologie.estranky.cz přístup: 22-03-2017
  2. ↑ a b c Putiš, M., 2004; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 132 s.
  3. ↑ a b Veľký, J. a kolektív, 1978; Encyklopédia Slovenska II. zväzok písmená E — J. Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, s. 167
  4. ↑ Klein, C., 2006; Mineralógia. Oikos-Lumon, Bratislava, 658 s.

Literatura

  • Wolfhard Wimmenauer: Petrographie der magmatischen und metamorphen Gesteine. Enke Verlag, Stuttgart 1985, ISBN 3-432-94671-6.
  • Myron G. Best: Igneous and Metamorphic Petrology. 1. vyd. W.H. Freemann & Company, San Francisco 1982, ISBN 0-7167-1335-7, S. 399 f.

Externí odkazy

Zdroj