Mošnice

Mošnice
Náves s křížem
Náves s křížem
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Snědovice
Okres Litoměřice
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 11 (2021)[1]
Katastrální území Mošnice (2,3 km²)
PSČ 411 08
Počet domů 8 (2011)[2]
Mošnice
Mošnice
Další údaje
Kód části obce 159361
Kód k. ú. 759368
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mošnice (německy Maschnitz) je malá vesnice, nyní část obce Snědovice v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Nachází se asi 5,5 kilometru severovýchodně od Snědovic a 10,5 kilometru od Štětí. V roce 2011 zde trvale žili čtyři obyvatelé.

Vesnice stojí v Dokeské pahorkatině. Domy jsou paprsčitě rozloženy kolem cest a dvou rybníků, které napájí potok Obrtka. Západní rybník se jmenuje Mošnice. Vesnicí vede hranice chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj.

Mošnice je také název katastrálního území o rozloze 2,3 km².[3]

Název

Jméno Mošnice podle lingvistů mohlo vzniknout trojím způsobem: buď podle tvaru obce odvozením z podstatného jména mošna, nebo podle jména zakladatele Mošny[4] nebo odvozením od slova mech, podobně jako Třemošná.[5]historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: Mossnyczye (1390), „na vsi… Mossniczy“ (1552), Mossnicze (1591, 1654), Maschnitz (1787 a 1833).[4]

Historie

První písemná zmínka o Mošnici pochází z roku 1390,[6] kdy vesnice náležela ke hradu Helfenburku. Společně s okolními vesnicemi (Nová Ves, Snědovice, Pavlice, Sukorady, Tuhaň, Velký Hubenov) ji roku 1575 od císaře Maxmiliána II. získal Jindřich Kurzbach z Trachenburka.[7]

Osídlení bylo v 19. století převážně německé, původně česká ves byla přejmenována na Mäschnitz a sousední osada Nová Ves na Neudörfl. V této době zde bylo postaveno několik velkých dvoupatrových usedlostí, s typickou dispozicí severočeského lidového domu, jehož půda sloužila k sušení chmele.[8]

V padesátých letech 20. století ve vsi nebylo jednotné zemědělské družstvo, zdejší statek byl připojen k Jednotnému zemědělskému družstvu Snědovice vzniklému roku 1958. Díky tomu nedošlo k demolicím a planýrování polí a dochovaly se téměř dvě desítky historických domů v původní parcelaci obce bez razantních novodobých úprav.[9]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů[6][10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 207 199 157 163 139 138 143 62 34 24 5 2 3 4
Domy 28 29 31 31 29 28 27 18 . 6 4 3 4 8
Tabulka obsahuje údaje části Nová Ves a počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Sukorady.

Doprava

Ves nemá žádnou veřejnou dopravu, nejbližší autobusová zastávka je na hlavní silnici před vesnicí.

Pamětihodnosti

Statek čp. 5
  • Statek čp. 5 U Horkých: Hlavní devítiosá dvoupatrová budova je označena nad vchodem letopočtem založení 1847. V přízemí má dochované staré valené klenby a dlažby, místnosti v patře jsou plochostropé. Několik pokojů označených na ostění dveří původními smaltovanými štítky sloužilo k ubytování čeledi. Rozměrná půda byla původně určená k sušení chmele – stejně jako u dalších zdejších domů a v celé chmelařské oblasti.[11] Statek slouží jako penzion.[12]
  • Památkově chráněná usedlost čp. 21 je roubený dům na kamenné podezdívce z 19. století.[13] Patří k ní zděná budova hospodářského stavení.[14]
  • Památkově chráněný kříž na návsi u rybníka Obrtka: malba ukřižovaného Krista na plechu[15]

Sport

Ve vsi se nachází fotbalové hřiště, antukový tenisový kurt, hřiště pro pétanque a koupaliště.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-20. 
  4. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Mošnice, Moschnitz, s. 140. 
  5. SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Mošnice, s. 243. 
  6. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399. 
  7. BENEŠ, František; OTAKAR, Jan. Helfenburk v Litoměřicku. Památky archeologické a místopisné. 1875 =, roč. 10, s. 239–248. 
  8. MENCL, Václav, 1980. Lidová architektura v Československu. Praha: Academia. 630 s. 
  9. Bílek a Benda 2010, s. 8.
  10. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 300. 
  11. Mencl 1980, s. 120.
  12. Kontakt [online]. Statek U Horkých [cit. 2021-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-05. 
  13. Usedlost [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 
  14. Hospodářský objekt [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 
  15. Kříž [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 

Literatura

  • BÍLEK, Miloš; BENDA, Libor, 2010. Štětsko, historie a současnost. Štětí: Město Štětí. 199 s. ISBN 978-80-254-9887-3. S. 8, 12, 150, 152–153. 

Externí odkazy

Zdroj