Helfenburk u Úštěka

Helfenburk
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba 1. polovina 14. století
Zánik konec 16. století
Stavebník Klinštejnové
Další majitelé Arcidiecéze pražská, Smiřičtí ze Smiřic, Šternberkové, Ilburkové aj.
Poloha
Adresa 3 km východně od města, Úštěk, ČeskoČesko Česko
Souřadnice 50°34′46″ s. š., 14°23′2″ v. d.
Helfenburk
Helfenburk
Další informace
Rejstříkové číslo památky 42722/5-2256 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helfenburk u Úštěka (též Hrádek) je zřícenina hradu ze 14. století vzdálená asi 3 km od městečka Úštěk v okrese Litoměřice. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Byl vystavěn na vrcholu pískovcové ostrožny, která vybíhá do zalesněného údolí Hrádecký důl v nadmořské výšce 310 metrů s převýšením sedmdesát metrů nad dnem údolí.

Historie

Hrad pravděpodobně vystavěli Páni z Klinštejna, pocházející z Ronovců, v první polovině 14. století. Zakladatelem byl snad Jan z Klinštejna, který se po Helfenburku začal psát,[2] ale v roce 1375 hrad odkoupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Arcibiskup si tak vytvořil venkovské zázemí v lesích k pobytu mimo nedalekou Roudnici nad Labem, v níž vykonával svůj úřad.[3] Helfenburk se stal centrem panství, ke kterému patřil také blízký hrad Hřídelík. Pobýval zde krátce i jeho nástupce, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Za něj byly na Helfenburk dočasně přivezeny klenoty, relikvie a knihy z pražského chrámu sv. Víta. Z roku 1395 pochází záznam roudnického převora Petra Klarifikátora, osobního kronikáře arcibiskupa Jana z Jenštejna o Janově nehodě na můstku vedoucím z nové věže, při níž se málem zřítil. Jan zde pobýval asi až do roku 1400, tedy i v době, kdy už byl zbaven svého úřadu.[3] V roce 1422 jej získal purkrabí Aleš z Malíkovic, pak zde strávil roky ukryt před nepřízní krále biskup Konrád z Vechty (zemřel zde roku 1431).

Plošina hradního jádra

V létě roku 1427 se hradu nakrátko zmocnil pan Půta z Častolovic a po něm Jaroslav a Jindřich Berkové z  Dubé, ale zastavili ho Janu Smiřickému. Vdova po něm prodala hrad Jindřichu z Rožmberka za 4 000 kop pražských grošů a ten ho vzápětí postoupil Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, který byl významným představitelem odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad. Královské vojsko poté Helfenburk i blízkou Roudnici oblehlo a dobylo. Hrad od krále potom dostal Petr Kaplíř ze Sulevic, který však musel vzdorovat loupeživým aktivitám Zdeňka Konopišťského. Byl dokonce zajat a uvězněn v Českých Budějovicích, dokud nepropustil služebníky a neodevzdal cennosti uložené na Helfenburku.[2] Jako poslední je uváděn na hradě pan Vilém z Ilburka, jemuž v té době patřil i nedaleký Ronov. Ten Helfenburk nově vybavil a pak místo obtížně přístupného Ronova užíval.[4] Po vymření jeho rodu roku 1538 na hradě žilo pouze služebnictvo a hrad postupně zpustl.[5] Roku 1622 pak vyhořel poté, co ho vyplenili císařští vojáci pod vedením maršála Buquoye.[6] Po bitvě na Bílé hoře území získali jezuité z Liběšic a připojili jej k úšteckému panství.

Až v roce 1887 zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník, hrabě Josef von Schroll a ta začala být atraktivní pro turisty. V letech 1887–1890 dostavěl rozbořené třetí patro třicet metrů vysoké věže, na kterou vede 143 schodů[7] a učinil z ní své letní sídlo.[8] Původní středověký přístup do věže nebylo možné využít, neboť směřoval do vnitřní části hradu na skálu se zbytky zdiva jinak nepřístupného paláce, proto nechal prorazit boční vstup.

Novodobé dějiny

V průběhu šedesátých let 20. století převzaly Helfenburk organizace Českého svazu ochránců přírody a začaly jej za dohledu litoměřického okresního konzervátora Františka Fišera z tamějšího vlastivědného muzea opět opravovat a udržovat. Skupina trampů vyčistila hrad od vzrostlé vegetace a provedla archeologický výzkum studny, který poskytl množství cenných nálezů,[8] mimo jiné hřídel rumpálu, která je v současnosti vedle studny vystavena. Hrad je nyní v majetku města Úštěk.

Od roku 1978 se o hrad a průvodcovskou činnost stará skupina dobrovolníků, kteří jsou organizováni od roku 1995 v Občanském sdružení Hrádek (od roku 2017 Spolek Hrádek Helfenburk).[9][10]

Stavební podoba

Původní hrad na skalní plošině byl převážně dřevěný. Teprve po rozšíření za Jana Očka z Vlašimi byl na skále postaven kamenný palác, kaple a řada menších provozních budov. Byla vyhloubena nová 65 m hluboká studna vybavená šlapacím kolem. Jan z Jenštejna nechal rozšířit palác a především vystavěl nový hradební okruh, jehož hradba se dosud zachovala včetně cimbuří. V čele hradu byla v dominantní poloze postavena obytná věž. Vstupní brány byly chráněny kolébkovými padacími mosty a hlubokým příkopem, který je dnes z většiny zasypaný.[11]

Přístup

Z Úštěku vede ke zřícenině modrá turistická značená cesta (přibližně 6 km), která vede přes Lhotu, kolem hájovny a dále Ptačím dolem (cesta je vhodná i pro jízdu na kole a s kočárkem). Nejbližší železniční zastávka se nachází přibližně v 5 km vzdáleném Úštěku na trati 087 z Lovosic do České Lípy. Oblast je vyznačená např. na mapách KČT 15 – Máchův kraj a 11 – České středohoří východ.[12][13]

V blízkosti hradu jsou dvě parkoviště. Nejvyužívanější se nachází nedaleko obce Ostré, odkud lze k hradu přijít dvěma cestami – po červeném okruhu do Ptačího dolu a dále po modré (cca 2 km), nebo severní cestou po červeném okruhu (cca 3 km).[10] Méně využívané parkoviště se nachází na kraji obce Rašovice, odkud k hradu vede polní cesta po zelené turistické cestě (1,5 km).

Otevírací doba

Objekt je po celý rok veřejnosti volně přístupný. O víkendech, kdy je přítomna služba ze spolku Hrádek Helfenburk, je otevřena i věž.[8] Na hradě není technicky možné zajistit občerstvení, jediný zdroj pitné vody se nachází v 0,5 km vzdálené studánce.

Přístup pro veřejnost

V roce 2022 je hrádek přístupný spodní bránou, od které byl původně přístup do hradu po cestě kolem hradeb a celého jádra hradu.[8] K horní (dříve hlavní) bráně s brankou pro pěší vede zevnitř dřevěný most a není přístupná z vnějšku hradu.[8] U studny je rekonstruovaný rumpál na vodu a původní hřídel, která byla vytažena ze studny.[10] Vyčištěné sklepení není přístupné a slouží jako sklad nářadí a materiálu. Na dvoře pod věží je malý roubený domek sloužící pro zázemí spolku. Ochoz ke věži je zabezpečen zábradlím a v době nepřítomnosti služby je uzavřen brankou.[8] V masivní stěně věže je úzké točité schodiště, které probíhá třemi obývacími patry (střední je volně přístupné se čtyřmi okny a přilehlými vyzděnými sedátky).[14] Z vrcholové plošiny třípatrové zachovalé věže, na kterou vede 143 schodů, je výhled na okolní lesy.[10] Na hradbách stojí za povšimnutí prevét pro stráže.[10] Jádro hradu není přístupné.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-28]. Identifikátor záznamu 154930 : Hrad Helfenburk. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hrádek (Helfenburk) – hrad, s. 151–155. 
  3. ↑ a b TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 4. Praha: freytag&berndt, 2007. ISBN 978-80-7316-287-0. Kapitola Hrádek (Helfenburk), s. 192. Dále jen Toulavá kamera. 
  4. ↑ Toulavá kamera (2007), s. 193.
  5. ↑ PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Helfenburk, s. 113. Dále jen Peša (2002). 
  6. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Zříceniny hradů výšinných, skalních, vodních. Praha: Olympia, 1998. ISBN 80-7033-702-8. Kapitola Hrádek – Helfenburk, s. 78. 
  7. ↑ POHORECKÝ, Vladimír. Tipy na výlet po rozhlednách a starých hradech. Praha: Radioservis, 2000. ISBN 80-86212-10-6. Kapitola Hrad Hrádek zvaný též Helfenburk, s. 40. 
  8. ↑ a b c d e f g GABRIEL, František. Helfenburk - Hrádek u Úštěka. Informační brožura. Spolek Hrádek Helfenburk, 2019. 
  9. ↑ Toulavá kamera (2007), s. 194.
  10. ↑ a b c d e REDAKCE. Hrad Helfenburk - hrádku se zmocnila tlupa loupeživých opic | Ústecký kraj [online]. 2021-02-23 [cit. 2022-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-28. 
  11. ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Helfenburk u Úštěka, s. 157–158. 
  12. ↑ Toulavá kamera (2007), s. 195.
  13. ↑ Peša (2002), s. 117.
  14. ↑ Helfenburk u Úštěka. Hrady.cz [online]. [cit. 2022-08-02]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj