Mischief Reef

Mischief Reef
Stát ČínaČína Čína
Topografie
Zeměpisné souřadnice 9°55′ s. š., 115°32′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mischief Reef neboli atol Mischief (čínsky Mei-ťi Ťiao, 美濟礁/美济礁, pch. Meiji Jiao; vietnamsky Đá Vành Khăn; Filipínci zvaný Panganiban Reef, v tagalogu Bahura ng Panganiban) je atol v oblasti Spratlyových (či Spratlyho) ostrovů v Jihočínském moři. Mischief Reef je jedním ze tří atolů (spolu s Fiery Cross Reef a Subi Reef), na nichž Čína počínaje rokem 2014 vystavěla umělý ostrov s letištní plochou a vojenským zařízením, a to i přesto, že její nárok na tyto atoly je zpochybňován dalšími zeměmi v regionu (především Filipínami a Vietnamem) a roku 2016 byl popřen i mezinárodním Stálým rozhodčím soudem v Haagu.[1]

Atol Mischief se nachází zhruba 250 km od filipínského ostrova Palawan, tudíž podle mezinárodní úmluvy UNCLOS spadá do filipínské výlučné ekonomické zóny.

Atol je tvořen kruhovitým útesem uzavírajícím velkou lagunu a přirozeně vyčnívá jen při poklesu vodní hladiny. Čína na něm v letech 2014–2016 vybudovala letištní dráhu o délce zhruba 2700 m, na níž v červenci 2016 přistálo i první civilní letadlo. Necitlivá monumentální nástavba (o ploše 558 hektarů) na většině atolu měla za následek rozsáhlé zničení zdejších cenných korálových útesů. Přes oficiální proklamace o mírovém zájmu začali Číňané na umělém ostrově umisťovat vojenská zařízení.

V červenci 2016 odsoudil čínské stavební aktivity ve sporném regionu mezinárodní Stálý rozhodčí soud v Haagu, a to na základě filipínské žaloby. Současně s tím byla také odsouzena čínská koncepce Linie devíti čar, o niž Čína své nároky opírá, která však odporuje mezinárodnímu námořnímu právu.[2]

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.rappler.com [online]. [cit. 2021-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-24. 
  2. ↑ Award [online]. Permanent Court of Arbitration, 12 July 2016 [cit. 2016-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 January 2019. (anglicky)  p.260

Externí odkazy

Zdroj