Milt Hinton

Milt Hinton
Základní informace
Jinak zvaný Judge“, „Junior Hifitz
Narození 23. června 1910
Vicksburg
Úmrtí 19. prosince 2000 (ve věku 90 let)
Queens
Žánry jazz a swing
Povolání fotograf, jazzový hudebník, spisovatel literatury faktu a zpěvák
Nástroje kontrabas, hlas a basa
Vydavatelé Chiaroscuro Records
Sony Music Entertainment
Ocenění NEA Jazz Masters
Web www.milthinton.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milt Hinton, celým jménem Milton John Hinton, (23. června 191019. prosince 2000) byl americký jazzový kontrabasista. Byl jediným potomkem svých rodičů. Otec od rodiny odešel v době, kdy byly synovy tři měsíce. Vyrůstal na západě Mississippi v domě s matkou, jejími dvěma sestrami a jejich matkou. V roce 1919 se rodina odstěhovala do Chicaga. Ke svým třináctým narozeninám získal v roce 1923 svůj první nástroj – housle. Na housle následně hrál ve školním orchestru. Později zkoušel hrát i na další nástroje, včetně tuby, až se nakonec usadil u kontrabasu. Svou první stálou práci získal v roce 1930 v kapele Tinyho Parhama, v níž hrál zprvu na tubu, později na kontrabas. Později hrál i s dalšími hudebníky.

V roce 1936 přišel na záskok za Ala Morgana v kapele Caba Callowaye. Nakonec se ve skupině usadil a s Callowayem zůstal více než patnáct let. Ve třicátých letech byla jeho manželkou Oby Allen, s níž se znal ze střední školy. Později byla jeho manželkou Mona Clayton. I ona následně začala cestovat s Callowayovou kapelou, a to jako jediná manželka či přítelkyně nějakého člena kapely. Starala se primárně o finanční záležitosti hudebníků. Po roce 1952, kdy Hinton opustil Callowayovu kapelu, pracoval jako studiový hudebníkNew Yorku. Během své kariéry hrál na nahrávkách mnoha hudebníků, mezi něž patří například Bob Brookmeyer, Kai Winding a Quincy Jones. Rovněž vydal několik vlastních alb. Také se věnoval fotografování, vydal dvě knihy fotografií jazzových hudebníků.[1]

Odkazy

Reference

  1. YANOW, Scott. Milt Hinton [online]. Allmusic [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj