Miloš Teodosić

Miloš Teodosić
Miloš Teodosić (3. listopadu 2019)
Miloš Teodosić (3. listopadu 2019)
Narození 19. března 1987 (36 let)
Valjevo
Alma mater Megatrend University
Povolání basketbalista
Ocenění MVP Euroligy (2010)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Basketbal na LOH
stříbro LOH 2016 Srbsko
Mistrovství Evropy v basketbale
stříbro ME 2009 Srbsko

Miloš Teodosić (srbskou cyrilicí: Милош Теодосић, * 19. března 1987 Valjevo) je srbský basketbalista, v současnosti působící v italském klubu Virtus Bologna. Se srbskou basketbalovou reprezentací získal stříbro na olympijských hrách v Riu roku 2016, na mistrovství světa v roce 2014 a na mistrovství Evropy roku 2009. Jeho největším úspěchem na klubové úrovni je vítězství v Eurolize v dresu CSKA Moskva roku 2016. Ve stejném roce byl vyhlášen evropským basketbalistou roku v anketě Euroscar.[1] Za rok 2010 dostal toto ocenění od FIBA.[2] V sezóně 2010 byl v Eurolize nejužitečnějším hráčem. Většinu kariéry strávil v evropských klubech (Olympiakos, 2007–2011; CSKA Moskva, 2011–2017)[3], dva roky též působil v zámořské NBA, v dresu Los Angeles Clippers (2017-2019), kde se však neprosadil.[4] Byl partnerem srbské volejbalistky Majy Ognjenovićové, v roce 2017 se oženil se srbskou herečkou Jelisavetou Orašaninovou.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miloš Teodosić na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Euroscar: Miloš Teodosić - najbolji košarkaš Evrope. www.frontslobode.ba [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-05. (anglicky) 
  2. ↑ Ani Gasol, ani Nowitzki. Nejlepším basketbalistou Evropy je srbský dirigent Teodosič. iDNES.cz [online]. 2011-02-18 [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Milos Teodosic International Stats | Basketball-Reference.com. www.basketball-reference.com [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zpět do Evropy. Teodosiče po nezdaru v NBA zlákal vítěz Ligy mistrů. iDNES.cz [online]. 2019-07-14 [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj