Miloš Šolc starší

Miloš Šolc
Narození 29. září 1911
Brno
Úmrtí 15. ledna 2007 (ve věku 95 let)
Praha
Alma mater Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (1950–1954)
Povolání tenista, pastor, kazatel a tenisový trenér
Nábož. vyznání Bratrská jednota baptistů v Česku
Děti Miloš Šolc[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Šolc (29. září 1911 Brno[2] – 15. ledna 2007 Praha) byl český baptistický kazatel a tenista.

Biografie

Miloš Šolc se narodil v rodině krejčího. Roku 1926 se stal trenérem Gabriely von Ratiborové v Rakousku. V roce 1929 prožil pod vlivem své matky duchovní obrácení. Roku 1941 se oženil s Bohumilou Bertlovou. Téhož roku se stal laickým kazatelem Bratrské jednoty baptistů v Praze. Po druhé světové válce působil jako trenér jugoslávského daviscupového družstva.

V letech 1950–1954 vystudoval teologii. V roce 1957 se stal kazatelem sboru BJB v Praze na Vinohradech. Roku 1963 musel na nátlak státních orgánů sbor opustit.[3] Od roku 1964 působil v lovosickém baptistickém sboru. Roku 1969 byl zvolen kazatelem sboru BJB v Liberci. V roce 1971 odešel do důchodu. V letech 1979–1980 působil krátce jako kazatel v kanadském Torontu.

S manželkou Bohumilou měli děti Miloše, Josefa, Bohumilu a Renátu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
  2. ↑ Matrik 17376, sn. 175 [online]. MZA [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŠOLC, Miloš. Jak život šel: těm, kdo milují Boha: život Miloše Šolce (1911-2007). Ostrava: Křesťanský sbor Ostrava-Kunčičky, 2010. S. 197. 

Literatura

  • Nešpor, Zdeněk R. a kol. Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století, Praha 2019, s. 370 (heslo: Šolc Miloš (st.)).
  • Šolc, Miloš: Jak život šel: těm, kdo milují Boha: život Miloše Šolce (1911-2007). Ostrava : 2010. Křesťanský sbor (Ostrava). ISBN 978-80-904618-0-2

Související články

Externí odkazy

Zdroj