Mil Mi-6

Mi-6
Určení těžký transportní vrtulník
Výrobce Mil
Rostvertol
První let 5. září 1957[1]
Zařazeno 1962
Vyřazeno 2002 (Rusko)
Charakter V zahraničí ve službě
Uživatel SSSR
Aeroflot
Výroba 1959–1980[2]
Vyrobeno kusů přes 925 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mil Mi-6 (v kódu NATO "Hook") je dvoumotorový sovětský transportní vrtulník klasické koncepce z druhé poloviny 50. let 20. století. V době svého vzniku byl největším vrtulníkem na světě.[3]

První prototyp stroje vzlétl v polovině roku 1957[3][4], sériově byl vyráběn od roku 1961, kdy získal Sikorského cenu za to, že jako první vrtulník překonal rychlost 300 km/h.

Stroj sloužil a dodnes ještě slouží jednak jako civilní verze pro 65 cestujících, jednak jako vojenská verze pro 70 výsadkářů a jako sanitní verze pro 41 nosítek pro raněné a lékařský doprovod. Byl vyvážen do mnoha zemí světa. Celkem bylo vyrobeno přes 900 kusů strojů. Několik ozářených strojů Mi-6 je možné, spolu s ostatními kontaminovanými letadly, vojenskými, hasicími a jinými vozidly, spatřit na „hřbitovech“ poblíž Černobylu.

Upravené vrtulníky Mi-6 vytvořily 14 mezinárodních rekordů ve třídě E-1. 26. srpna 1964 dosáhl Mi-6 na uzavřeném 100 km okruhu rychlosti 340,15 km/h.[4] Ze stroje Mil Mi-6 konstrukčně vycházel montážní a přepravní vrtulník Mil Mi-10.[4]

Konstrukce

Mil Mi-6 v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu. Malý vrtulník na levé straně je Kamov Ka-26.
Mil Mi-6 v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu (jiný pohled). Malý vrtulník na levé straně je Kamov Ka-26, napravo je část vrtulníku Jakovlev Jak-24 přezdívaného „létající vagón“.

Mil Mi-6 má klasickou vrtulníkovou koncepci, tzn. jeden hlavní a jeden ocasní rotor. Hlavní rotor je 5-listý, ocasní má čtyři listy. Charakteristikou tohoto stroje je pomocné křídlo o rozpětí 15,3 m. Jeho účelem je odlehčení nosného rotoru při vysokých rychlostech – až o 20%. Toto pomocné křídlo lze odmontovat, čímž se zvýší nosnost (vhodné zejména při přepravě na kratší vzdálenosti).[4]

Nákladová kabina má rozměry:[4]

  • délka: 12,0 m
  • šířka (v úrovni podlahy): 2,65 m
  • výška: 2,5 m (v přední části 2,05 m)
  • celkový objem činí 80 m3

V nákladové kabině je standardně také elektricky ovládaný jeřáb o nosnosti 800 kg. Do nákladového prostoru mohou najet po rozevření dvoudílných dveří v zádi a sklopení nákladové rampy např. nákladní či terénní automobily, samohybné raketové komplexy, děla, atd. Hmotnost nákladu může být až 12 000 kg. Pro nástup a výstup osob lze použít i troje boční dveře. Na vnější boky trupu lze připevnit přídavné nádrže, každá pojme 3 500 litrů paliva.[4]

Varianty

Vysloužilý Mil Mi-6 polského letectva.
Peruánské Mi-6 v akci v roce 1984.
Mil Mi-6 v Technickém muzeu v Togliatti v Rusku.
Mil Mi-6 společnosti Aeroflot.
Mil Mi-6 v akci, Ťumeňská oblast, Rusko.

Mi-6A (Hook-A)

Základní transportní verze. Některé vojenské stroje mohou mít v přídí nainstalovaný pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.[4]

Mi-6VKP (Hook-B)

Létající velitelské stanoviště pro podporu pozemních sil.[4]

Mi-6ATZ

Verze určená pro zásobování vojsk pohonnými hmotami. Od ní odvozená protipožární varianta má v trupu zásobník vody na 12 000 litrů.[4]

Uživatelé

Civilní uživatelé

PolskoPolsko Polsko

  • konstruktérské firmy Instal a Elbud provozovaly v letech 1974-1985 tři stroje Mi-6A [5]

Sovětský svaz Sovětský svaz

Vojenští uživatelé

Mil Mi-6 využívaly nebo dosud využívají tyto země:

AfghánistánAfghánistán Afghánistán

AlžírskoAlžírsko Alžírsko

ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán

BěloruskoBělorusko Bělorusko

BulharskoBulharsko Bulharsko

ČínaČína Čína

EgyptEgypt Egypt

EtiopieEtiopie Etiopie

IndonésieIndonésie Indonésie

IrákIrák Irák

KazachstánKazachstán Kazachstán

  • Vzdušné síly Kazachstánu

LaosLaos Laos

PeruPeru Peru

  • Peruánské letectvo

PolskoPolsko Polsko

RuskoRusko Rusko

Sovětský svaz Sovětský svaz

SýrieSýrie Sýrie

UkrajinaUkrajina Ukrajina

UzbekistánUzbekistán Uzbekistán

VietnamVietnam Vietnam

ZimbabweZimbabwe Zimbabwe

Specifikace

Data podle: Zdobinský[6]

Technické údaje

  • Pohonná jednotka: 2x Solovjov D-25V; 4 045 kW
  • Délka trupu: 33,20 m
  • Délka s otáčejícími se rotory: 41,75 m
  • Průměr nosného rotoru: 35,0 m
  • Průměr vyrovnávacího rotoru: 6,3 m
  • Výška: 9,85 m
  • Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 27 250 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 42 500 kg
  • Únosnost: 12 000 kg

Výkony

Výzbroj

  • pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference

  1. ↑ Mil Mi-6 helicopter - development history, photos, technical data
  2. ↑ vectorsite.net [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Mil Mi-6 „Hook“, s. 312. 
  4. ↑ a b c d e f g h i ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. Kapitola Mi-6, s. 132. 
  5. ↑ Wacław Hołyś, Największy i najszybszy, Wiraże nr.6/2005, str. 27. (polsky)
  6. ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. 

Literatura

  • Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. 
  • ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2. 
  • Gordon, Jefim, Komissarov, Dmitrij and Komissarov, Sergej, Mil's Heavylift Helicopters; Mi-6/Mi-10/V-12/Mi-26, Red Star Volume 22, Midland Counties Publications, 2005 (anglicky)

Externí odkazy

Zdroj