Mijako

Mijako
宮古列島
Ostrovy Mijako (podbarveny uprostřed) na mapě prefektury Okinawa
Ostrovy Mijako (podbarveny uprostřed) na mapě prefektury Okinawa
Geografie
Poloha 24°43′ s. š., 125°1′ v. d.
Souostroví Rjúkjú
Rozloha 226 km²
Počet ostrovů 8
Časové pásmo UTC+9
Hlavní ostrov Mijakodžima
Země
Stát JaponskoJaponsko Japonsko
Provincie Prefektura Okinawa
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 57 687 (X/2005)
Hustota zalidnění 255 obyv./km²

Souostroví Mijako (japonsky 宮古列島 [Mijako rettó]) je skupina ostrovů na hranici mezi Východočínským mořem a Filipínským mořem, která je v rámci prefektury Okinawa součástí Japonska.

Geografie

Souostroví leží v jižní části souostroví Rjúkjú, zhruba na poloviční vzdálenosti mezi Okinawou a Tchaj-wanem. Je pozůstatkem rozsáhlého pevninského mostu, který se zhruba před 5 mil. let rozlámal a během stávajícího interglaciálu byl z větší části zatopen. Je tvořeno vápencem uloženým na vrstvách jílu. Kolem ostrovů se nacházejí rozsáhlé mělčiny s korálovými útesy.[1]

Flóra je na ostrovech subtropická a jsou v ní zastoupeny i některé tropické druhy. Není tak bohatá jako na ostatních částech souostroví Rjúkjú; vyskytuje se zde 134 volně žijících druhů, z nichž 132 je původních.[1] Fauna je zastoupena 254 druhy ptáků, 8 druhy savců, větším počtem druhů plazů a obojživelníků; ostatní druhy představuje především zdejší rozmanitý hmyz.[1] Nejznámějším zdejším endemitem je kůň Mijako.[2][3] Ostrovy Irabu a Šimodži jsou včetně okolního moře od r. 1995 chráněným územím (Irabu Prefectural Natural Park) o rozloze 23 km².

Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Průměrná roční teplota vzduchu je 23,0 °C; nejnižší teploty nastávají v lednu a únoru (10 °C až 15 °C), nejvyšší jsou mezi červencem a zářím (30 °C). Roční úhrn srážek je okolo 2 300 mm s maximem v období dešťů na přelomu května a června; průměrná vlhkost vzduchu je 80 %.[1]

Mapa souostroví Mijako

Přehled obydlených ostrovů dává následující tabulka:

Správní celek Ostrov japonsky Pohled shora Plocha,
[km²] 		Nejvyšší
bod [m n. m.] 		Zeměpisné souřadnice
město Mijakodžima Mijakodžima 宮古島 159,25 115    24°46′27″ s. š., 125°19′36″ v. d.
Ikemadžima 池間島 2,83 28    24°55′56″ s. š., 125°14′31″ v. d.
Kurimadžima 来間島 2,84 47    24°43′33″ s. š., 125°15′6″ v. d.
Irabudžima 伊良部島 29,08 89    24°50′20″ s. š., 125°9′25″ v. d.
Šimodžišima 小浜島 9,54 22    24°48′58″ s. š., 125°9′15″ v. d.
Ógamidžima 大神島 0,24 75    24°55′1″ s. š., 125°18′29″ v. d.
obec Taramadžima Taramadžima 多良間島 19,75 33    24°39′28″ s. š., 124°42′1″ v. d.
Minnadžima 水納島 2,15 13    24°45′17″ s. š., 124°41′42″ v. d.

Obyvatelstvo

Převážná část obyvatel (téměř 56 000) žije na ostrově Mijakodžima. Většina obyvatel mluví mijakštinou (宮古語 [mjáku haci]), což je jeden z japonsko-rjúkjúských jazyků. Japonština je rozšířena jako druhý jazyk.

Hospodářství

Hlavním zdrojem obživy na ostrovech býval rybolov a zemědělství, ve kterém od počátku 20. století nabylo významu pěstování cukrové třtiny.[4] Po druhé světové válce vzrostl význam domácí turistiky.

Ostrovy jsou propojeny trajekty. Hlavní ostrov Mijakodžima je spojen mosty s ostrovem Ikemadžimou (dl. 1 592 m) a Kurimadžimou. Na Mijakodžimě, Šimodžišimě a Taramadžimě jsou letiště místního významu.

Historie

Ostrovy byly od středověku součástí království Rjúkjú. Koncem 19. století je Japonsko anektovalo spolu s celým královstvím. Po porážce Japonska ve druhé světové válce podléhaly americké správě. Podle čl. 3 sanfranciské smlouvy patřily ostrovy k územím, která měla být se souhlasem OSN převedena do správy USA.[5] Pro odpor Sovětského svazu OSN takový souhlas nevydalo. Ostrovy byly 17. června 1971 Japonsku navráceny.[6]

Zajímavosti

Ostrovy jsou zajímavé svým folklórem,[4] ze kterého jsou pozoruhodné slavnosti a slavnostní oblečení.[7] Nachází se zde botanická zahrada[8] a každoročně je zde pořádán významný závod v triatlonu.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d WISNIEWSKI, Mark. The Nature of the Miyako Islands [online]. 2004 [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-26. (anglicky) 
  2. ↑ EDITORIAL COMMITTEE OFFICE OF THE JAPANESE COUNTRY REPORT. Country Report (For FAO State of the World’s Animal Genetic Resources Process) [online]. National Institute of Agrobiological Sciences [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-15. (anglicky) 
  3. ↑ SAYFI, Philip. Japanese horse breeds [online]. LinguaLift, 2010-08-22 [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-15. (anglicky) 
  4. ↑ a b WISNIEWSKI, Mark. The Folklore of the Miyako Islands [online]. 2004 [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-26. (anglicky) 
  5. ↑ LEE, Seokwoo. The 1951 San Francisco Peace Treaty with Japan and the Territorial Disputes in East Asia [online]. Pacific Rim Law & Policy Journal Association, 2002 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Agreement between Japan and the United States of America Concerning the Ryukyu Islands and the Daito Islands [online]. Tokio: Institute of Oriental Culture, University of Tokyo, 1971-06-17 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Miyako Jofu [online]. Tokio: Japan National Turism Organization [cit. 2012-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ LE BERRE, Sophie. Jardin de plantes tropicales de la ville de Miyakojima [online]. 2011 [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-08. (francouzsky) 
  9. ↑ Strongman - All Japan Triathlon Miyako-jima [online]. Miyakojima City: Strongman Triathlon Committee [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-23. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj