Michael Culme-Seymour (1867–1925)

Admirál Sir Michael Culme-Seymour
Druhý námořní lord
Ve funkci:
15. srpna 1924 – 2. dubna 1925
Předchůdce Sir Henry Oliver
Nástupce Sir Hubert Brand
Vrchní velitel Royal Navy v severní Americe
Ve funkci:
1. ledna 1923 – 26. května 1924
Předchůdce Sir William Pakenham
Nástupce James Andrew Fergusson
Narození 29. srpna 1867
Úmrtí 2. dubna 1925 (ve věku 57 let)
Choť Florence Agnes Louisa Nugent (od 1896)
Rodiče Michael Culme-Seymour a Mary Watson
Děti Elizabeth Culme-Seymour
Sir Michael Culme-Seymour, 5th Baronet
Příbuzní Leslie Saunders Watson[1], Alasdair James Hew Saunders[1], Elizabeth Christina Saunders[1] a Iain Ogilvy Swain Saunders[1] (vnoučata)
Profese námořní důstojník
Ocenění Řád vycházejícího slunce 2. třídy
rytíř komandér Řádu lázně
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Sir Michael Culme-Seymour, 4. baronet (Sir Michael Culme-Seymour, 4th Baronet Culme-Seymour of Highmount and Firley Park) (29. srpna 1867 – 2. dubna 1925) byl britský admirál. V královském námořnictvu sloužil od mládí, bojoval v první světové válce, později završil svou kariéru ve funkci druhého námořního lorda (1924–1925).

Životopis

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Seymourů[2], která v této linii užívala od roku 1842 příjmení Culme-Seymour. Narodil se jako nejstarší syn admirála Sira Michaela Culme-Seymoura (1836–1920). Od mládí sloužil u královského námořnictva a v roce 1889 byl již poručíkem. Později sloužil na královské jachtě Victoria and Albert, v roce 1900 byl povýšen na komandéra a poté sloužil v Lamanšském průlivu. V roce 1905 byl jmenován kapitánem a obdržel samostatné velení křižníku HMS Argyll. Za první světové války byl s křižníkem HMS Centurion začleněn do loďstva Grand Fleet a zúčastnil se bitvy u Jutska. V roce 1916 dosáhl hodnosti kontradmirála a v letech 1916–1918 působil jako ředitel mobilizačního oddělení na admiralitě. Po první světové válce krátce operoval v Černém moři, v roce 1920 byl povýšen na viceadmirála, téhož roku byl jako rytíř Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu a po otci zdědil titul baroneta. V letech 1920–1923 byl zástupcem vrchního velitele ve Středozemním moři, poté byl převelen jako vrchní velitel do severní Ameriky (North America and West Indies Station, 1922-1924). Poté se vrátil do Londýna a v letech 1924–1925 zastával funkci druhého námořního lorda a náčelníka námořního štábu. Za zásluhy během první světové války obdržel několik vyznamenání od zahraničních mocností, byl nositelem japonského Řádu vycházejícího slunce, řeckého Řádu Spasitele, ruského Řádu sv. Stanislava a Řádu sv. Vladimíra, ve Francii získal Řád čestné legie.[zdroj?]

V roce 1896 se oženil s Florence Nugentovou (1870–1956), s níž měl dvě děti. Dědicem titulu baroneta byl syn Sir Michael Culme-Seymour, 5. baronet (1909–1999), který se jako důstojník Royal Navy zúčastnil druhé světové války.[zdroj?]

Jeho mladší bratr George Culme-Seymour (1878–1915) sloužil v armádě a v hodnosti kapitána padl za první světové války v bitvě u Ypres.[zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Rodokmen rodu Seymourů

Externí odkazy

Zdroj