Miňjar
| Miňjar Миньяр | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 55°4′ s. š., 57°33′ v. d. |
| Nadmořská výška | 165 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+05:00 |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Uralský |
| Oblast | Čeljabinská |
  Miňjar
| |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 132 km² |
| Počet obyvatel | 8 364 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 63,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1771 |
| Oficiální web | gorod-minyar |
| Telefonní předvolba | 35159 |
| PSČ | 456007 |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miňjar (rusky Миньяр) je město v Čeljabinské oblasti v Ruské federaci. Při sčítání lidu v roce 2010 měl přes deset tisíc obyvatel.
Poloha a doprava
Miňjar leží na západním okraji Jižního Uralu na Simu, pravém přítoku Belaji v povodí Kamy. Od Čeljabinsku, správního střediska oblasti, je vzdálen přibližně 360 kilometrů západně.
Přes město prochází jižní větev Transsibiřské magistrály Moskva – Samara – Čeljabinsk – Omsk a několik kilometrů jižně od města prochází dálnice M-5 „Ural“.
Dějiny
Miňjar vznikl v roce 1711 současně s výstavbou železárny Miňjarskyj zavod. Ta byla uvedena do provozu v roce 1784 a koncem 18. a začátkem 19. století se jednalo o významného dodavatele střešních plechů do středního Ruska.
V roce 1918 se 6. července ve zdejší železniční stanici podařilo spojení doposud oddělených skupin Československých legií v Rusku.[2]
Od roku 1943 je Miňjar městem.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minjar na německé Wikipedii.
- ↑ Оценка численности постоянного населения на 1 января 2023 года и в среднем за 2022 год и компоненты её изменения (с учётом итогов Всероссийской. 17. března 2023. Dostupné online.
- ↑ MATĚJČEK, Petr. Setkání legionářských obrněných vlaků u stanice Miňjar, léto 1918 [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2021-07-05 [cit. 2025-02-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Miňjar na Wikimedia Commons
