Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran

Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran
     Země s členskými stranami
     Země s členskými stranami
Zkratka EIPRPDS
Vznik 1924
Zánik 1938
Typ Politická internacionála
Účel klasický radikalismus
antimilitarismus
sociální liberalismus
Sídlo Paříž
Generální tajemník Émile Borel
Prezident Ferdinand Buisson
Ivar Berendsen
Hlavní orgán L'Entente
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran (francouzsky: Entente Internationale des Partis Radicaux et des Partis Démocratiques Similaires), známá též jako Radikální internacionála, byla mezinárodní internacionála sdružující radikální a sociálně liberální politické strany, která existovala v letech 1924 až 1938.[1][2]

Historie

Vznik organizace byl motivován potřebou vytvoření mezinárodního společenství radikálních a středových politických stran po vzoru konkurenční Socialistické dělnické internacionály, kterou v roce 1923 vytvořili sociálně demokratické politické strany. První ustavující sjezd Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran se konal 29. srpna 1924 v Ženevě. V jeho čele stál nositel Nobelovy ceny za mír Ferdinand Buisson, který se poté stal prvním prezidentem výkonného výboru.

Postupně vstupující členské politické strany pocházeli z Belgie, Bulharska, Československa, Dánska, Finska, Francie, Nového Zélandu, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Rumunska, Řecka, Spojeného království, Švédska, Švýcarska a Turecka.

V roce 1938 organizace v souvislosti s mezinárodní krizí přestala fungovat a zanikla. V roce 1947 řada z jejich původních členských stran založila širší nástupnickou organizaci Liberální internacionála.[3]

Ideová základna

Ideově organizace stála na základech demokratického klasického radikalismu. Ten v reakci na první světovou válku stál na ideovém antimilitarismu, který měl být upevňován mezinárodní spoluprací především na půdě Společnosti národů a podporou demokratických hodnot. V ekonomické oblasti byl postoj internacionály ovlivněn dohodou o levo-středové sociálně liberální politice mezi francouzskými radikálními socialisty a britskou Liberální stranou, která postupně odvrhla manchesterský liberalismus 19. století.

Organizační struktura

Výkonný výbor skládající se ze zástupců členských politických stran byl volen na mezinárodních kongresech, kam jednotlivé členské strany vysílaly své delegáty. V jeho čele stál prezident organizace. Organizační záležitosti pak řídil jemu podřízený generální tajemník. V letech 1929–1936 byl jedním z místopředsedů výkonného výboru Antonín Uhlíř. Organizace sídlila v pařížském paláci radikálně socialistické strany ve čtvrti Rue de Valois v 1. pařížském obvodě.[4]

Československé zastoupení

V Československu byla členskou stranou Mezinárodní ententy Československá strana národně socialistická. V souvislosti s posunem strany doleva v době vzniku Československa, na začátku 20. let českoslovenští národní socialisté působili jako pozorovatelská strana v Socialistické dělnické internacionále spolu s Československou sociální demokracií, která byla plným členem. V souvislosti upevněním vedení demokratického proudu předsedy Václava Klofáče, příchodem člena vedení Společnosti národů Edvarda Beneše na pozici místopředsedy strany v roce 1926 a také sloučením středové Národní strany práce do ČSNS se strana odklání od Socialistické dělnické internacionály a v roce 1929 vstupuje do Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran. Tato mezinárodní stranická spolupráce byla vnímána jako další pilíř zahraniční politiky spolupráce především s francouzskou vládní Republikánskou, radikální a radikálně socialistickou stranou a Francií, jako nejvýznamnější velmocí a spojencem Československa.[5]

Rok 1938 pak znamená okupaci Československa i přerušení mezinárodní organizace. ČSNS se rozpouští a část strany vstupuje do Strany národní jednoty a část do Národní strany práce. S obnovením ČSNS po osvobození Československa v roce 1945 přicházejí i další snahy mezinárodní stranické spolupráce. V dubnu 1947 jsou zástupci československých národních socialistů vysláni na mezinárodní konferenci do oxfordské Wadham College, kde se podílejí na znění takzvaného Oxfordského manifestu, který vede k vytvoření nové Liberální internacionály. Přichází ale Únor 1948, který mezinárodní působení strany a její svobodný vývoj ukončuje. V lednu 1949 se v Londýně exiloví českoslovenští národní socialisté spolu s dalšími představiteli exilových stran z východního bloku i ze Španělska účastní provolání za svobodu evropských národů a stávají se přidruženými členy Liberální internacionály. V únoru 1949 se exilová ČSNS stává nejsilnější politickou stranou nové Rady svobodného Československa.[6][7]

V Československu pak dosazené vedení Československé strany socialistické spolu se slovenskou Stranou slobody udržuje vztahy s dalšími satelitními stranami východního bloku. V rámci takzvaného „liberálního socialismu“ spolupracuje např. s východoněmeckou Liberálnědemokratickou stranou Německa nebo polskou Demokratickou stranou.[8]

Kongresy

Členské strany

Země Strana
BelgieBelgie Belgie Liberální strana
BulharskoBulharsko Bulharsko Radikálně demokratická strana
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo Československá strana národně socialistická
DánskoDánsko Dánsko Radikální liberální strana
FinskoFinsko Finsko Národní pokroková strana
FrancieFrancie Francie Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana
NěmeckoNěmecko Německo Německá demokratická strana
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Svobodomyslná demokratická liga
NorskoNorsko Norsko Venstre
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland Spojená strana
PolskoPolsko Polsko Polská lidová strana „Wyzwolenie”
RumunskoRumunsko Rumunsko Národně liberální strana
ŘeckoŘecko Řecko Demokratická unie – Agrární strana práce
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Liberální strana
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Svobodomyslná národní asociace
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko Svobodomyslná demokratická strana
TureckoTurecko Turecko Republikánská lidová strana

Související články

Externí odkazy

Odkazy

Reference

  1. ↑ LORENZINI, Sara. For Peace in Europe: Institutions and Civil Society Between the World Wars. Redakce Donatella Cherubini. [s.l.]: Peter Lang, 2007. ISBN 978-9-05-201364-0. Kapitola The White International and Peace in Europe, 1925-1932, s. 367–368. (anglicky) 
  2. ↑ New Political Ideas in the Aftermath of the Great War. Redakce Alessandro Salvador. [s.l.]: Springer International, 2017. ISBN 978-3-31-938915-8. Kapitola Preface, s. vii. (anglicky) 
  3. ↑ International Entente of Radical and Similar Democratic Parties [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Appendix 1 Information about the Christian Democrat and People's Parties International, International Democratic Union, Liberal International and Socialist International [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ KUBÍČEK, Jaromír a Univerzitní knihovna. Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938. Brno: Blok, 1982. s. 68.
  6. ↑ COOSEMANS, Thierry. Les internationales de partis [online]. cairn.info, 2014-12-16 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Oxford Manifesto 1947 – Manifesto – Politics – Liberalism [online]. Liberal-international.org [cit. 2011-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 February 2011. (anglicky) 
  8. ↑ LAPP, Peter Joachim. Die "befreundeten Parteien" der SED : DDR-Blockparteien heute. Köln: Wissenschaft und Politik, 1988. 224 s. ISBN 978-3804686991. S. 104. (německy) 

Zdroj