Methylcyklopentan
| Methylcyklopentan | |
|---|---|
 Strukturní vzorec
| |
 Model molekuly
| |
| Obecné | |
| Systematický název | methylcyklopentan |
| Sumární vzorec | C6H12 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 96-37-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 202-503-2 |
| PubChem | 7296 |
| ChEBI | 88429 |
| SMILES | CC1CCCC1 |
| InChI | 1S/C6H12/c1-6-4-2-3-5-6/h6H,2-5H2,1H3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 84,159 g/mol |
| Teplota tání | −142,5 °C (130,6 K)[1] |
| Teplota varu | 71,8 °C (345,0 K)[1] |
| Hustota | 0,749 g/cm3 (20 °C)[1] |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný[1] |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
rozpustný v acetonu a ethanolu[1] |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
rozpustný v diethyletheru[1] |
| Tlak páry | 18,4 kPa[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS02  GHS07  GHS08 | |
| H-věty | H225 H304 H315 H335 H336[1] |
| P-věty | P210 P233 P240 P241 P242 P243 P261 P264 P271 P280 P301+316 P302+352 P303+361+353 P304+340 P319 P321 P331 P332+317 P362+364 P370+378 P403+233 P403+235 P405 P501[1] |
| Teplota vzplanutí | −16 °C (257 K)[1] |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Methylcyklopentan je organická sloučenina se vzorcem CH3C5H9 patřící mezi cykloalkany; tato bezbarvá hořlavá kapalina je součástí naftenové frakce v rámci zpracování ropy; obvykle se získává ve směsi s cyklohexanem. Při reformování ropy se mění na benzen.[2] Cyklické jádro methylcyklopentanu není zcela rovinné a zaujímá různé konformace, čímž se uvolňuje úhlové napětí.[3]
Přeměna methylcyklopentanu na benzen je příkladem aromatizační reakce, zde jde konkrétně o dehydroizomerizaci. Tato reakce, katalyzovaná platinou, se využívá při výrobě benzinu.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu methylcyklopentan na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Methylcyclopentane na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/7296
- ↑ CAMPBELL, M. Larry. Cyclohexane. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a08_209.pub2. S. a08_209.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a08_209.pub2.
- ↑ Francis Carey; Robert Giuliano. Organic Chemistry. [s.l.]: McGraw-Hill, 2014. Dostupné online. ISBN 978-0073402741. S. 97-131.
