Messier 88

Messier 88
M88 na amatérském snímku. Autor: Adam Block
M88 na amatérském snímku. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie, astronomický rádiový zdroj, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření, Seyfert 2 galaxy a gamma-ray source
Třída SAb[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 18. března 1781
Rektascenze 12h 31m 59,1s[2]
Deklinace 14°25′13″[2]
Souhvězdí Vlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V) 13,18[3][4], 14,33[4], 7,211[5], 6,56[5] a 6,267[5]
Úhlová velikost 6,9′x3,7′[2]
Vzdálenost 65 000 000 ly
Plošná jasnost 12,8[6]
Rudý posuv 0,007 61
Kupa galaxií Kupa galaxií v Panně[7]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 65 000[7]ly
Označení v katalozích
Messierův katalog M 88
New General Catalogue NGC 4501
IRAS IRAS F12294+1441 a IRAS 12294+1441
Uppsala General Catalogue UGC 7675
Principal Galaxies Catalogue PGC 41517
Jiná označení M 88, NGC 4501, UGC 7675, PGC 41517[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 88 (také M88 nebo NGC 4501) je spirální galaxie v souhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781.[7] Od Země je vzdálená okolo 65 milionů ly[8] a je součástí Kupy galaxií v Panně.[7] Je dobře viditelná i malými dalekohledy a je jednou z prvních spirálních galaxií, u kterých byla objevena spirální struktura.[7]

Pozorování

Poloha M 88 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M88 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Je možné ji najít trochu severně od poloviny spojnice hvězd Vindemiatrix (ε Virginis) a Denebola (β Leonis). Díky své jasnosti je na hranici viditelnosti středně velkých triedrů, ale v dalekohledech o průměru 80 mm se ukáže jako mírně protažená světlá skvrna. V dalekohledech o průměru 150 mm vypadá jako elipsa protažená od jihovýchodu na severozápad s velmi jasným jádrem. Dalekohledy o průměru 200 až 300 mm ukážou v jejím disku náznaky spirálních ramen.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781[7] a zařadil ji do svého katalogu s tímto popisem: „Mlhovina bez hvězd v Panně, mezi dvěma malými hvězdami a jednou hvězdou 6. magnitudy, které jsou vidět spolu s mlhovinou v zorném poli. Je to jedna z nejslabších mlhovin a podobá se mlhovině Messier 58.“[11] Messier v této oblasti oblohy objevil mnoho dalších galaxií. John Herschel popsal M88 jako velmi rozsáhlou a jasnou mlhovinu silně eliptického tvaru, která má délku 8′ a šířku 1′ a jejíž horní polovina je jasnější než ta jižní. Podobně galaxii popsali i další pozorovatelé, jako například admirál Smyth a William Parsons.[9]

Podrobný snímek části disku M88 pořízený Hubbleovým vesmírným dalekohledem

Vlastnosti

Rovina disku M88 je při pohledu ze Země odkloněná o 30°, což je dostatečné k tomu, abychom mohli pozorovat vnitřní stavbu jejích spirálních ramen, která jsou docela výrazná. Její skutečný rozměr je přibližně 130 000 ly[7] a je tedy větší než Mléčná dráha. Předčí ji i svou hmotností, která se odhaduje na 200 miliard hmotností Slunce. Galaxie je od Země vzdálená 60[7] až 65[8] milionů ly a patří do Kupy galaxií v Panně. Měřením její radiální rychlosti bylo zjištěno, že se od Slunce vzdaluje rychlostí 2 270 km/s.[12][9]

28. května 1999 v této galaxii vybuchla supernova typu Ia, která dostala označení SN 1999cl. Objevena byla 29. května při magnitudě 16,4 a 5. června dosáhla maximální magnitudy 13,6.[7][13][14] Následný průzkum ukázal, že supernova měla výrazný červený odstín způsobený prachem v její mateřské galaxii, který její světlo ve viditelném pásmu tlumil o 1,89 magnitudy.[14]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M88 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-05-22]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Messier 88. Dostupné online. [cit. 2018-05-22]
  4. ↑ a b A catalogue of quasars and active nuclei: 13th edition. In: Astronomy and Astrophysics. červenec 2010. DOI 10.1051/0004-6361/201014188.
  5. ↑ a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. ↑ FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4501 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g h i FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 88 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-05-23]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  9. ↑ a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. ↑ Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. ↑ FROMMERT, Hartmut. Charles Messier's Catalog of Nebulae and Star Clusters [online]. SEDS.org [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b KRISCIUNAS, Kevin; HASTINGS, N. C.; LOOMIS, Karen, et al. Uniformity of (V-Near-Infrared) Color Evolution of Type Ia Supernovae and Implications for Host Galaxy Extinction Determination. S. 658–674. Astrophysical Journal [online]. Srpen 2000 [cit. 2018-05-25]. Roč. 539, čís. 2, s. 658–674. Dostupné online. arXiv astro-ph/9912219. DOI 10.1086/309263. Bibcode 2000ApJ...539..658K. (anglicky) 

Literatura

Knihy

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 88 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 88 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj