Megrelština

Megrelština (მარგალური ნინა, margaluri nina)
Rozšíření Gruzie
Počet mluvčích 500 tisíc (1989 [1])
Klasifikace
Písmo mchedruli
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
ISO 639-3 xmf
Ethnologue xmf
Wikipedie
xmf.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megrelština (též mingrelština, gruzínsky megreluri, dříve odišuri) je zanský jazyk, kterým hovoří Megrelové. Je rozšířen převážně na území Samegrelo (Megrelie), jednoho z regionů Gruzie.

Klasifikace

Megrelština patří mezi kartvelské jazyky. Genealogicky nejblíže má k lazštině.

Sociální status

U většiny Megrelů panuje diglosie: postavení vyššího jazyka zaujímá gruzínština, oproti které je megrelština užívána především v neformální komunikaci a spíše v ústní podobě.

Výjimku tvoří např. periodikum Gal[2] (dle stejnojmenného abchazského města, ve kterém vychází). Uveřejňuje texty psané nejen abchazsky a rusky, ale také megrelsky.

Přesnější počet mluvčích megrelštiny je obtížné určit.

Morfologie

Megrelština má dvě gramatická čísla: jednotné a množné (značené sufixem -ep po kmeni před pádovou koncovkou). S dalšími kartvelskými jazyky sdílí absenci gramatického rodu.

Pro tento jazyk se uvádí devět pádů: nominativ, ergativ, genitiv, dativ, benefaktiv, ablativ, lativ, adverbiál, instrumentál. Některé klasifikace považují benefaktiv, lativ a adverbiál za jeden pád s různými funkcemi, předpokládají tedy nejspíše společný původ koncovek těchto pádů.

Nominativní tvary též mohou sloužit ve vokativní funkcí, výjimečně jsou doplněny částicí o před jménem.

Příklady

Číslovky

Megrelsky Transliterace Česky
ართი arthi jeden
ჟირ žir dva
სუმ sum tři
ოთხ otch čtyři
ხუთ chuth pět
ამშვ amšv šest
შქვითი škhvithi sedm
ბრუო bruo osm
ჩქორო čhkhoro devět
ვით vith deset

Užitečné fráze

Megrelsky Česky
Che gotana! Dobré ráno!
Gomordzgua! Dobrý den!
Jgir ser! Dobrý večer!
Jgir rul! Dobrou noc!
Mu ambe? Jak se máš?
Jgir! Dobře!

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

  • KIPŠIDZE, Iosif. Grammatika mingrelskogo (iverskogo) jazyka. Sankt Peterburg: Tipografija Imperatorskoj Akademii Nauk, 1914. 

Zdroj