Meganisi

Meganisi
Μεγανήσι
Pohled ze Spartochori na přístav Spilia.
Pohled ze Spartochori na přístav Spilia.
Stát ŘeckoŘecko Řecko
• kraj Jónské ostrovy
• reg. jednotka Lefkada
• obec Meganisi
• obecní jednotka Meganisi
• komunita 3
• sídla 3 (5)[1]
Topografie
Rozloha 22,4 km²
Zeměpisné souřadnice 38°38′29″ s. š., 20°45′15″ v. d.
Délka 11 km
Šířka 6 km
Nejvyšší vrchol Megas Birnos
Osídlení
Počet obyvatel 1 041 (2011[2])
Hustota zalidnění 46,5 obyv./km²
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meganisi (řecky Μεγανήσι, v překladu Velký ostrov) je řecký ostrov v Jónském moři, ze souostroví Jónské ostrovy. Nachází se jihovýchodně od ostrova Lefkada. Na ostrově o rozloze 22,4 km2 žije 1040 obyvatel (2011). Patří pod decentralizovanou správu Peloponésu, Západního Řecka a Jónských ostrovů a od roku 2011 pod správu regionální jednotky Lefkada. K ostrovu Meganisi náleží ještě ostrovy Skorpios a Sparti.

Obyvatelstvo

V obci žilo v roce 2011 1041[2] obyvatel. Obec Meganisi se nečlení na obecní jednotky a člení se rovnou na tři komunity, které se dále skládají z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek a komunit.

  • Komunita Katomeri (455) - sídlo: Katomeri (455).
  • Komunita Spartochori (383) - sídlo: Spartochori (382) a ostrovy Skorpios (1) a Sparti (0).
  • Komunita Vathy (203) - sídlo: Vathy (203).

Popis

Meganisi je kopcovitý ostrov s nejvyšším bodem Megas Birnos 297 m n. m.(některé prameny uvádějí 267 nebo 309 m n. m.). Ostrov má podobu písmena C s délkou 11 km a šířkou (severní část) ve směru západo-východním 6 km. Od ostrova Lefkada jej dělí 800 m široká Meganisinská úžina. Pobřeží je členité se zářezy zálivů (sever) a dlouhým úzkým výběžkem na jihu. Sousedními ostrovy jsou Madouri, Thilia, Kythros, Petalis, Panagia, Nissopoula, Sparti, Skorpidi a Skorpios.

Ostrov je trvale obydlen. Ve vnitrozemí se nachází hlavní městečko Katomeri, u pobřeží leží přístavní městečka Vathy (Βαθύ)a Spartochori (Σπαρτοχώρι). Vesnice Spartochori se nachází nad přístavem Porto Spilia, je obklopen olivovými háji se starobylými uličkami a výhledem na záliv Spilia.[3]

Na ostrově jsou školy (základní a lyceum), banky a kostely. Hlavní obživou obyvatel je rybolov, zemědělství (pěstování oliv a vinné révy), rozvíjí se turistický ruch.

Spojení se sousedními ostrovy zabezpečuje lodní doprava z Nidri (Lefkada) do Vathy nebo Spartochori pluje malý trajekt. Pravidelné linky jezdí také na Kefalonii, Ithaku, Korfu a další ostrovy.

Pláže

Na členitém pobřeží v zálivech se nacházejí malé písčité a oblázkové pláže, které jsou dostupné z pevniny a moře. Mezi známé pláže[4][5] patří:

  • Spilia – v blízkosti přístavu Spilia
  • Agios Ioannis – nejdelší pláž ostrova na západním pobřeží, v blízkosti Jeskyně démonů[6]
  • Ai-Yianni v blízkosti přístavu Spilia
  • Atherinos – dlouhá oblázková pláž dostupná pouze z moře
  • Fanari – písčito-oblázková pláž na severo-východ od Katomeri
  • Glosa – oblázková pláž
  • Limonari – divoká pláž, jižně od Katomeri
  • Elia – na východ od Katomeri

Vývoj populace

rok počet obyvatel
1981 1149
1991 1246
2001 1092
2011 1041

Zajímavosti

  • V jeskyni Papanikolisu v době druhé světové války měla úkryt stejnojmenná řecká ponorka Papanikolis.[3][5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Meganisi na polské Wikipedii a Meganisi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ sídla na hlavním ostrově jsou 3, další 1 sídlo je na ostrově Skorpios a jedno na neobydleném ostrově Sparti
  2. ↑ a b počet obyvatel obce dle. www.statistics.gr [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-16. 
  3. ↑ a b Ostrov Meganissi.. www.recko-web.cz [online]. 2013-06-01 [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ Meganissi - Obecné informace. www.viamare.cz [online]. [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Meganissi - informace o ostrově. recko.svetadily.cz [online]. Světadíly.cz [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Meganissi. www.reckovdetailech.cz [online]. [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj