Maďarónové

Maďarónové (rusky a rusínsky Мадяроны, ukrajinsky Мадярони, bělorusky Мадзяроны, slovensky Maďarónia, polsky Madziaroni) je pejorativní označení pro obyvatele Podkarpatské Rusi, kteří otevřeně podporují maďarizaci, nebo Maďarsko celkově.[1][2] Maďarónové se vzdali svého rodného jazyka, kultury a náboženství a podporovali maďarizaci rusínského a ukrajinského obyvatelstva. [3] V letech 1920–1940 prosazovali myšlenku opětovného připojení Podkarpatské Rusi k Maďarsku, kde v té době žilo přibližně 185 000 etnických Maďarů.[4][5]

Historie

Označení Maďarón vznikl v 19. století. Vytvořila ho tehdejší rusínská inteligence během rusínského národního obrození.[6] Termín byl používáný jako politické pejorativní označení pro osoby loajální k Uhersku, spojený s obviněními z národního odcizení či zrady.[6][7] Označoval zejména asimilované Rusíny, kteří zůstali věrní uherskému království.[8] Hlavním faktorem vzniku této skupiny byla maďarizace prováděná uherskými úřady, avšak Rusíni tradičně zastávali promaďarské postoje. Po Rakousko-uherském vyrovnání prožívali Maďaróni kolektivních privilegií, která Maďarská vláda odmítala zrušit i navzdory tlakům z Vídně.[9]

Uhroruská národní rada

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Uhroruská národní rada. Pomozte Wikipedii tím, že pro něj vytvoříte samostatný článek.

9. listopadu 1918 byla v Užhorodě vytvořena Uhroruská národní rada, kterou vedli Maďaróni. V jejím čele stál kanovník řeckokatolické Mukačevské eparchie Simeon Sabov. Tato rada sepsala Memorandum, v němž prohlásila, že uhroruský národ (Rusíni a Maďarónové) se připojí ke své vlasti, Maďarsku, a obhajovala územní celistvost Uherska.[4][10]

Československo a druhá světová válka

Hlavní promagarskou stranou na Podkarpatské Rusi byl Autonomní zemědělský sojuz, kterou roku 1924 založil Ivan Kurťak.[11] Strana usilovala o rusínskou autonomii, přičemž tu považovala jako mezistupeň, po kterém by následovalo připojení k Maďarsku. AZS opakovaně žádala pražskou vládu o přidělení půdy obyvatelům Podkarpatské Rusi a hájila zájmy rusínského i maďarského rolnictva během pozemkové reformy. Myšlenka sebeurčení Podkarpatské Rusi byla rovněž zdůrazňována v maďarském tisku. Vůdce AZS, Andrej Bródy, byl uvězněn československými úřady ve věznici Pankrác. Bródy zastával názor, že menšinové národy mohou být součástí jednotného uherského národa, tzv. nemzettest. V roce 1939, kdy Maďarsko získalo část území zpět, se konaly protesty požadující jeho propuštění. Dne 5. března se vrátil do Užhorodu za podpory místních obyvatel.[12]

Během druhé světové války spolupracovali Maďaróni s maďarskou vládou, podíleli se na útocích proti vojákům Karpatské Siče, a někteří se účastnili jejich mučení a poprav.[4][13]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Magyaron na anglické Wikipedii, Мадярони na ukrajinské Wikipedii a Мадярон na rusínské Wikipedii.

  1. ↑ BOČKOVSʹKYJ, Olʹherd-Ipolyt. Vybrani praci ta dokumenty. Tom 1. Kyïv: Duch i litera (Ukraïna, Ėvropa - 1921-1939). ISBN 978-966-378-575-2. 
  2. ↑ JARNECKI, M. THE ROAD TO NATIONAL IDENTITY: SUBCARPATHIAN RUS ON THE EVE OF WWI AND IN THE INTERWAR PERIOD. Sprawy Narodowościowe. 2005, čís. 27, s. 101–117. Dostupné online [cit. 2025-03-18]. ISSN 2392-2427. (PL) 
  3. ↑ ČUTKYJ, Andrij Ivanovyč. Istorija Ukraïny. Kyïv: MAUP 345 s. ISBN 978-966-608-548-4. 
  4. ↑ a b c Hungary | History, Map, Flag, Population, Currency, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. 2025-03-18 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ŻURAWSKI VEL GRAJEWSKI, Przemysław Piotr. Sprawa ukraińska na konferencji pokojowej w Paryżu w roku 1919. Wydanie 2. uzupełnione. vyd. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe Semper 179 s. ISBN 978-83-7507-202-0. 
  6. ↑ a b Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 (anglicky) 
  7. ↑ MAJOR, Rostislav. ОСОбЛИВОСТІ МЕНТАЛІТЕТУ УКРАЇНЦІВ ЗАКАРПАТТЯ (СЕРЕДИНА хІх – ПОчАТОК хх ст.) [online]. [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ JARNECKI, Michał. Droga do identyfikacji narodowej. Stosunki narodowościowe na Rusi Zakarpackiej w przededniu I wojny światowej i w okresie międzywojennym. Sprawy Narodowościowe. 2005, čís. 27, s. 101–116. Dostupné online [cit. 2025-03-18]. ISSN 1230-1698. (polsky) 
  9. ↑ SURJÁN, László. Ruszinok és magyarok: Egy barátság, amely tettekben is megnyilvánult. Felvídek.ma [online]. 2018-01-03 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ JAREMČUK, V. На шляху до Української державності в Закарпатті // Збірник наукових праць НДІ українознавства. Kyjev: [s.n.], 2008. 
  11. ↑ GYÖRGY, Bárdi Nándor. Minority Hungarian Communities in the Twentieth Century. Social Science Monographs, Boulder, Colorado – Atlantic Research and Publications, Inc., Highland Lakes, New Jersey, 2011, 859. (Atlantic Studies on Society in Change 138.) Eds. Bárdi Nándor, Fedinec Csilla, Szarka László. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ RÉVÉSZ, Sándor. "Андрей Броды (Bródy András, 1895-1946)". [online]. [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ JEFREMOV, Serhij Fedorovyč; MUŠYNKA, Mykola. Boï 14 - 15 bereznja 1939 roku na Karpatsʹkij Ukraïni. Užhorod: Gražda 98 s. (Skarby). ISBN 978-966-8924-48-4. 

Související články

Zdroj