Maxmilián Adam ze Starhembergu
Maxmilián Adam hrabě ze Starhembergu | |
---|---|
Erb rodu Starhembergů
| |
Místodržící Českého království | |
Ve funkci: 1732 – ? | |
Panovník | Karel VI. |
Zástupce velitele Vídně | |
Ve funkci: 1719 – ? | |
Panovník | Karel VI. |
Tajný rada | |
Ve funkci: 1719 – 22. listopadu 1741 | |
Panovník | Karel VI., Marie Terezie |
Ředitel dělostřelecké školy ve Vídni | |
Ve funkci: 1717 – ? | |
Panovník | Karel VI. |
Předchůdce | škola zřízena |
Vojenská služba | |
Služba | Habsburská monarchie |
Hodnost | plukovník (1703), generál (1704), polní podmaršál (1706), polní zbrojmistr (1716), polní maršál (1723) |
Bitvy/války | devítiletá válka, válka o španělské dědictví, rakousko-turecká válka, bitva u Petrovaradína |
Narození |
11. října 1669 Vídeň Habsburská monarchie |
Úmrtí |
22. listopadu 1741 (ve věku 72 let) Vídeň Habsburská monarchie |
Choť | I. (1706) Marie Františka de Lannoy (1683–1724) II. (1735) Guidobaldina Starhembergová (1706–1767) |
Rodiče | Bartoloměj III. ze Starhembergu (1625–1676) a Ester Windischgrätzová († 1697) |
Děti | Emanuel (1708–1771) |
Příbuzní |
bratr: Gundakar XVI. ze Starhembergu (1652–1702) bratr: Guido ze Starhembergu (1657–1737) bratr: Jindřich František ze Starhembergu (1659–1715) vnuk: Rüdiger Josef ze Starhembergu (1742–1789) vnuk: Max Emanuel ze Starhembergu (1751–1801) vnuk: Emanuel Max ze Starhembergu (1752–1814) |
Profese | důstojník |
Náboženství | římskokatolické |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Maxmilián Adam František hrabě ze Starhembergu (německy Maximilian Adam Franz Graf von Starhemberg; 11. října 1669 Vídeň – 22. listopadu 1741 Vídeň) byl rakouský vojevůdce ze staré šlechtické rodiny. Zúčastnil se dynastických válek na přelomu 17. a 18. století, vynikl ve válce o španělské dědictví a bojích proti Turkům. V roce 1723 dosáhl hodnosti polního maršála, poté byl členem dvorské válečné rady a velitelem ve Vídni.
Životopis
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Starhembergů,[1] narodil se jako nejmladší ze sedmi dětí hraběte Bartoloměje III. ze Starhembergu (1625–1676), matka Esther pocházela z rodu Windischgrätzů. Od mládí sloužil v císařské armádě a v nižších hodnostech bojoval v devítileté válce. Na počátku války o španělské dědictví byl osobním pobočníkem arcivévody Josefa při obléhání pevnosti Landau (1702). V roce 1703 byl již plukovníkem a majitelem vlastního pluku, vynikl v bojích v Itálii, mimo jiné při obléhání Verony a v roce 1704 dosáhl hodnosti generála. V roce 1706 byl povýšen na polního podmaršála a téhož roku byl převelen do Uher, kde měl bojovat proti Rákocziho povstání. Na povstalcích dobyl město Kőszeg a poté byl velitelem v Trnavě. Nakonec padl do zajetí, z něhož po devíti měsících uprchl přes Slezsko a Moravu do Vídně.
Později se stal členem dvorské válečné rady a v roce 1716 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[2] Pod velením Evžena Savojského vynikl ve válce proti Turkům (1716–1717), kde byl zraněn v bitvě u Petrovaradína.[3] Od roku 1717 byl ředitelem nově zřízené dělostřelecké školy ve Vídni a v roce 1719 byl jmenován tajným radou, téhož roku se stal zástupcem velitele ve Vídni. V roce 1723 dosáhl hodnosti polního maršála,[pozn. 1][4] zároveň se stal vrchním velitelem dělostřelectva. Za dočasně nepřítomného maršála Wiricha Dauna vykonával fakticky funkci velitele ve Vídni, v roce 1734 zastupoval i Evžena Savojského ve funkci prezidenta dvorské válečné rady. Po dobu pobytu Karla VI. v Čechách v roce 1732 byl též členem dočasného místodržitelského sboru. Po nástupu Marie Terezie byl potvrzen ve všech hodnostech a funkcích a po smrti maršála Dauna se měl stát velitelem ve Vídni, sám však ale zemřel ještě téhož roku.
Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1706 s hraběnkou Marií Františkou de Lannoy (1683–1724), s níž měl jedenáct dětí. Podruhé se oženil v roce 1735 se svou praneteří Guidobaldinou Starhembergovou (1706–1767), s níž měl ještě jednoho syna. Nejstarší syn z prvního manželství, Emanuel Starhemberg (1708–1771), sloužil též v armádě a za sedmileté války dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.
Z Maxmiliánových sourozenců vynikl starší bratr hrabě Guido Starhemberg (1657–1737), který byl též polním maršálem císařské armády a vojevůdcem za války o španělské dědictví.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Dekret na hodnost polního maršála byl vystaven 8. října 1723 v Praze, kde tehdy císař Karel VI. pobýval během své korunovace českým králem. Karel VI. při příležitosti korunovace, svých narozenin a jmenin jmenoval počátkem října 1723 celkem 15 polních maršálů.
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 23; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Maxmilián Lorenc Starhemberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 96
- ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652–1718; Praha, 2020; s. 450–451 ISBN 978-80-7497-303-1
- ↑ VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.; Praha, 2009; s. 343 ISBN 978-80-7432-002-6
Externí odkazy
- Maxmilián Adam Starhemberg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Rodokmen Starhembergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)